Sindymindy

Na první pohled mi film případal příliš povrchně zábavný a chvílemi nevkusně zjednodušený (Simona Stašová odklizená ze scény). Musím ale uznat, že jeho humor ve mě přetrval déle než do večera a film ve mě zanechal obláček příjemného zážitku.

Nejsem odvázaná. Vůbec nevím, co si z tohohle filmu mám odnést. Kromě standardně dobré Ani Geislerové a Ondřeje Vetchého. Ten závěr asi nikdo nečekal. Taková pěkná krystalizace toho, že vlastně nevíme, kdo jsou ti lidé vedle nás... Ale nemám pocit, že takhle by se to opravdu mohlo stát. Z celého filmu mě víc zajímají jednotlivé střípky situací, které mi však vcelku nedávají mnoho. Jistě dobře natočené, koukat se na to dá solidně, ale víc než jednou těžko.

Pro mě hodně zajímavá diskuze o vztazích. Ve spoustě názorů jsem se našla. Výběr inteligentních lidí je jednoznačným plus, protože poslouchat kvákání někoho, kdo to nemá v hlavě srovnané, by byla asi hrůza. Zároveň ale tenhle výběr ochuzuje dokumentární hodnotu a sklouzává k jednostrannosti. Jednotlivé typy představených osobností se sice různily, ale měly i hodně věcí společných. Názory odborníků vzdělaných v psychosocoiální problematice by byly určitě zajímavé - minimálně jako kontrast toho, co je teorie a co je praxe - názory lidí, kteří v tom skutečně žijí... Bavilo mě sledovat jejich názorový vývoj s odstupem času, kolísání tam a zpět. Myslím, že takhle to v životě opravdu chodí. A že jsme opravdu krmeni představou o romantice a dokonalém vztahu, že zapomínáme, že vztah je skutečně více racionálním soužitím s tím, s kým si vyhovujeme, než bláznivou skluzavkou vášní. Nuda je ubíjející, ale umět si s někým předávat drobné radosti, to je to bohatství, který většina z nás intuitivně hledá. A zázemí, posilu pro slabé chvilky... Dost mi to dalo.

O půlnoci na Štědrý den se dvěma promile v krvi v malém kině... Neumím si představit nic vkusnějšího. Vychutnávám i za střízliva. Po kouskách. Lahodný humor, hříčky s jazykem, Dočolomanského rozkošná uhlazenost v kontrastu s Hartlovým prosťáčstvím, napínavá zápletka, vkusně odhalovaná. Líbezný skvost českého filmu. Dobrý komentář: Dr.Abe

Ženský prostest proti nechutným projevům mužského pokolení. Nezdolný duch v srdcích dvou divošek, které se rozhodly bojovat za svoji svobodu. Zvláště silná je druhá polovina filmu a neopakovatelný závěr. Výborné obě hlavní představitelky. Brad Pitt spíše k pousmání. Před lety to bylo na pět hvězd, teď už film trochu zestárl, ale i tak má pořád, co říct. Zvláště povedené scény: "řidič kamionu, odzbrojení policisty a vyhulený rastacyklista".

Atmosféra!!! Dýchá... ke konci graduje, velmi silná, procítěná, vykreslená skvělou hudbou, podtržená tlumenými hlasy... Nicole Kidman perfektní, autentická, zajímavá, nos trošku méně perfektní - stále jsem na něj musela koukat a zdálo se mi, že to maskérky trochu odbyly. Julianne Moore též kouzelná, nádherná křehká bytost, krásně ujetá, velmi slabá a přitom hrozně silná. Meryl Streep mi to kazila svými otřepanými gesty a výrazy, které mě ani trochu nepřesvědčily. Její postavu bych s chutí vymazala. Ed Harris - lépe vyměnit, ale šel. Stěžejní scéna na nádraží - Virginia s manželem: Plný zásah! Lepší shořet než uhasnout... Amen

Film jsem si vybrala kvůli dvěma hlavním představitelům, kteří mě notně zaujali v Boardwalk Empire. Tady se představili úplně jinak. Tobby - trochu humusák a trochu sexy chlápek, co měl štěstí. Les - slizký paparazzi, co si myslí, že o světě všechno ví a přitom je nula. Zvláštní kombinace. Film je naplněný dost zajímavými rozhovory. Už proto, že obě hlavní postavy žijí dost netradičně a zvlášť Les oplývá vyhraněnými názory: "Přítel je někdo, kdo jen čeká na příležitost, aby ti o sobě mohl vyprávět." Trochu drsný, ale něco na tom je, nemyslíte? Silné je, když člověk vidí, jak v tom má Les jasno a přitom je obnažený sám ve své samotě a nicotnosti. Tobby je protipól, má přirozenou inteligenci, moc věci neřeší a nechává svět plynout a cítí se roven všem. Řekla bych protiklady Les-Rozum a Tobby-Intuice. Ani jedno však nevystačí samo o sobě. Lesův rozum a vypočítavost Tobbymu notně pomohla. Je to zrkátka o tom, že někdo nulou zůstane, někdo má šanci se zvednout a někomu jsou dány vlohy i štěstí. Nejlepší je nechat se vést, otevřít oči a nějak to dopadne.

Ačkoliv českým filmům moc nevěřím, tenhle mě příjemně překvapil. Objevilo se v něm dost silných momentů a mouder na to, abych odcházela z kina spokojená. Film není o příběhu a už vůbec ne o zkorumpovanosti - zaplaťpámbu. Film je o manželství, o vztazích, o tom, že je dobré vědět, co je dobré a co zlé. - "Proč nemůže mít člověk všechno co chce? - Protože by se rozpadl." Film s nádechem životní poezie, která ale není vytržená z kontextu všedních dní a to je na tom to krásné! Bravo Robert Sedláček, bravo! A taky mě okouzlila Eva Vrbková. Už tím jménem... ;-)

Rozpolcené filmové miminko se záchvěvy velkosti, která však nebyla dokonána a z filmu se mi ztratil význam. Máme tu dvojici duševně srostlých mladých lidí, jsou zde jejich infantilní projevy, protože se rozhodli zůstat ve svém dětském světě. Je zde jejich procitnutí, když poznají, že v dětství nejde zůstat! A jejich volba, jak tuto situaci řešit. Myslím si, že ne zrovna šťastná. Runt byla chytřejší, měla výhodu své méně prudké ženské povahy a přirozené svůdnosti; Pig měl horkou hlavu a brzy si uvědomil, že jeho v životě nic nečeká. Že jeho životem je jen a pouze Runt a uvědomil si i to, že s tím nelze vystačit na celý život. Tohle málo si z filmu odnáším, odnáším si taky možnost, jak se na svět dívat trochu jinýma očima, ale jinak mi byly obě postavy velmi vzdálené a jejich život v jejich uzavřeném světě byl místy sice rozkošný, ale pro mě cizí. Jako negativum filmu vidím místy hluché scény a někdy až trochu trapné monology. Pozitivní je, že film trvá jen 93 minut. Víc bych nedala.

Pamatuji si silný dojem, který jsem z filmu měla, když jsem byla o hodně mladší. Po druhé už se ten dojem ani nepřiblížil, dokonce jsem se ani nedodívala do konce. Ten přitroublý mladý vrabčák mě přiváděl k šílenství. Přesto nemám to srdce výrazně snížit hodnocení. Je v tom hrdinská velikost.