VenDulin85

Díky ČT jsem si mohla vychutnat drama a neskutečně silný příběh, ke kterému jsem přistupovala halabala stylem "dobrá, je to tu dostupné, tak to zkusím, vypnout to můžu kdykoli." Zapomněla jsem, co se mi při podobných situací podcenění stává, a sice že zapomenu na okolní svět, ponořím se do děje a sžiju se s postavami natolik, že jejich traumata a vášně se stávají těmi mými. Dobře mi tak, koneckonců je to známka toho, že ansámbl Městského divadla Brno odvedl svou práci na jedničku.

Druhá sezóna Deep State přinesla opět zajímavý problém:  Once upon a time in Mali a dvě časové linky se tentokrát nemíjí o tři dny, ale o celé dva roky (funguje to, kupodivu). Zkrátka co se před dvěma roky (tudíž před season no 1) v Mali upeklo, to se tam teď jí. Celé je to samozřejmě drsné až na půdu, opět se tu postupně vyhrožuje vykostěním členů rodiny snad všech postav, až si jeden řekne, že to už tu bylo, ale... jednak to funguje skvěle a pak si člověk uvědomí, jak rychle mezi první a druhou sérií pozbyl nevinnosti a naivity a ve dvojce už to všechno bere jako fakt a ne jako hrůzu. Kromě ústřední dvojky klaďasů Karimy McAdams/Joe Dempsie se mi líbila i dějová linka okolo Nathana Millera (Walton Goggins) a i když jsem čekala trochu jiný konec, zklamaná jsem nebyla.

Sir Terry. Neil. Michael Sheen a David Tennant. Po těchto jménech vám je pak skoro jedno, jestli ten konec světa přijde, protože jste do děje zažraní jako mol do kožichu a v mezičase si ještě stihnete vychutnat drobné perličky, jako vojáka u letištní brány, čtoucího Americké bohy nebo třeba klející anděly... Na druhou stranu jako fanynka Pratchetta a Gaimana ("logika" zápletky je taky trochu cítit Douglasem love him Adamsem) chápu, že to nebude každého šálek kávy. Pokaždé, když čtu/koukám na něco od těchto chlápků, mám pocit, že píšou o mém světě, ve kterém jen nějakým krutým (nebo zlomyslným?) nedopatřením nežiju a... díky nim se v něm můžu octnout aspoň na chvilku. Thank you, guys.

Road movie s hlavním hrdinou, který je trochu ňouma, ale jinak strašně hodný člověk. Colin vede trafiku, protože to byl nápad Sandry. Taky jí pořídil pěkný domek. Akvárko s rybičkami. Nemají děti, protože je Sandra nechtěla. Tak žijí šťastně a spokojeně, dokud Colin nezjistí, že mu Sandra zahýbá s kamarádem z šipkařského týmu. Aby dal svět převrácený vzhůru nohama zase do normálu, vyráží na mopedu do Blackpoolu, kam odjeli všichni na turnaj v šipkách, aby získal Sandru zpět. A cestou, venku ze své rutiny-ulity, potkává různé lidi. Michael Sheen je naprosto perfektní Colin- bolest ze ztráty, zmatení a naivitu mu uvěříte bez problémů. Navíc snímek nemá takový ten klasický konec, čímž mě dostal ještě více. Pozitiva a sociální jistoty: 1) děj příběhu se odehrává ještě v době před mobily, multikulti a genderovou vyvážeností; 2) hrdina projde kvalitním vývojem, byť si zachová svůj pel; 3) ve snímku zazní naživo folková zpěvačka Kate Rusby, která vás dostane svým nádherným hlasem; 4) zjistíte, že Mark Strong umí i stříhat; 5) začnete být vážně zvědaví na Blackpool...

Čtvrtá řada Grantchesteru je trochu jiná, v rytmu rock'n'rollu, ale ne horší než ty předešlé (ergo výborná, kdyby někdo náhodou přehlédl těch five stars). Na přetřes přijdou témata jako rasismus, náboženský fanatismus (můj oblíbený, bože jak já ty pánbíčkáře nesnáším!), zneužití pravomocí a hlavně bouřlivý pokrok doby- počítače... Čím déle znáte postavy, tím víc jim přejete jen to dobré, ale když se někomu pořád dějí zlé věci, musel by být světec, aby je unesl. Ještě že tu je přátelství, pinta piva a backgammon. Ach jo, jak mi bude chybět tenhle svět, what the Dickens!

Grantchester je pohlazení pro Britofilovu duši, vrátíme se zpátky do roku 1953 na předměstí Cambridge, kde na své trase na bicyklu dostává nekonvenční vikář zajímavé nápady a pomáhá policii s různými případy. Jednak se tvůrcům mimořádně podařilo prostředí anglického venkova (plus nádherného univerzitního města), bezchybnou linii tvoří i spolupráce vikáře s tím nejklasičtějším poldou, jaký tehdy byl k mání. Po druhé sérii 100% spokojenost (když si teda odmyslím romantickou linii postavy Amandy, která mi teda lehce leze krkem... ano, tuto dějovou linku bych obětovala, jsem cynik). ___ po třetí řadě pořád plný počet bodů, i když si stojím za tím, že bez Amandy by bylo líp. Nezapomeňte na Christmas Special mezi druhou a třetí řadou ;-).

Série, která mě přiměla přečíst knižní předlohu (zábava na měsíc a půl zhruba), což je co říct... Po přečtení tedy můžu směle prohlásit, že tato verze je knize velmi, velmi blízko. Zachytila všechny důležité momenty a postavy a udělala to tak, že se mi to líbí. Až jsem si řekla, že Tolstoj má určitým způsobem blízko k Austenové a mohl se s ní poradit v jediném bodě, kde jsem nebyla spokojená (osud Soni). Ostatní záležitosti- výprava, herci, hudba, všechno za jedna. Ve chvíli, kdy se do sebe Andrej Bolkonskij a Nataša Rostovová zamilují, se vy zamilujete také.

Bylo nebylo. V jednom domě se stala vražda paní domácí-bestie obecné. Otisky prstů vedly k té nejvíce pravděpodobné osobě- nezdárnému synu Jackovi, který byl zatčen a umírá ve vězení... Po necelých dvou letech se však v domě objeví muž, který Jackovo (tehdy neprokázané) alibi dosvědčuje a zdá se, že mu velmi záleží na tom, aby byl aspoň po smrti očištěn. Dobrá, zapomeňte na knižní předlohu, protože vraha si prostě tentokrát zahraje někdo jiný! A proč ne (možná by i Christie byla pro). U Britů mě fascinuje, jak si hýčkají svoje příběhy a Zkoušku neviny v letošním roce natáhli na tři díly. Dostalo se tak víc prostoru pro doktora Calgaryho, majetnickou matku a pro všechny ty charaktery adoptovaných dětí... Motiv měli všichni, vrah je jen jeden. Nevěřila bych, že po nových Černoušcích dosáhne nějaký Agathin příběh tak temně zlověstné atmosféry a tíživého konce...

Další filmová adaptace románu Johna le Carrého, který má nezaměnitelný rukopis: tempo vyprávění více než pomalé, někdo by řekl, že se tam ale vůbec nic neděje... a pak to v závěru přijde a chudáky neznalé málem zabije hutná atmosféra, emoce a všechno to kolem a okolo. Po snímku (a knize) Tinker, Tailor, Soldier, Spy už jsem si na to dávala bacha a stejně jsem zůstala nevěřícně koukat jak motýl znehybněný špendlíkem (jiné přirovnání mě opravdu nenapadá). Knihu jsem zatím nečetla, ale i tak chválím scénáristy, že opět vystihli ducha příběhu a černobílá kamera to už jen podtrhla.

Černobílá klasika. Dům na pobřeží. Mladá vdova s dcerou. Duch v domě. Pardon me, ale moje dcera je příliš mladá na to, aby... viděla ducha. Gene Tierney s bezbrannými dětskými kukadly a Rex Harrison jako kousavý charismatický... duch námořního kapitána. Celou dobu, kdy jsem se mírně prala s anglickými titulky, jsem si říkala, jak to skončí. A věru, odehrálo se toho tam tolik, že by na to v dnešní době potřebovali tříhodinovou epopej, jejíž závěr by pro jistotu nechali otevřený, aby mohli za rok natočit velkolepé (opět tříhodinové) finále. A pak sequel... a pak prequel, život kapitána Gregga. A tak dále.