mandelbrot

To je vážně všechno? Mít to nějaký začátek a konec, šel bych klidně s hodnocením výš. ____ Acuja Uki pracuje v současné době na pokračování, takže to všechno není.

Clannad na rozdíl od Kanonu nemá takový dramatický náboj a celkově nepůsobí tak kompaktně. Nese se v mnohem humornějším duchu a nutno říct, že je často vtipnější než některá primárně komediální anime (School Rumble). Integrace jednotlivých podpříběhů do celku ale není tak povedená jako u Kanonu, obzvláště kolem poloviny seriálu jsem měl dojem, že dějové odbočky hlavní příběh jen brzdí. A co se hlavní linie týče finální odhalení je vlastně jen banální skutečnost, že rodiče udělají pro své děti cokoliv. Celkově docela příjemné anime, ale k vyššímu hodnocení mu chybí nějaké zapamatování hodné momenty nebo trochu dramatičtější děj. Za povšimnutí stojí animace ve "snovém světě", její plynulost je nadpozemská.

Po nic extra začátku příšlo několik opravdu výborných dílů, ale přibližně od poloviny seriálu začal Claymore trochu docházet dech. Opravdu špatné to ale začalo být ve chvíli, kdy se děj přesunul do města Pieta a seriál se začal odchylovat od mangy. Autoři ve snaze alespoň trochu uzavřít většinu dějových linií sklouzli do hromady klišé a fádní boje s různými monstry už pomalu začaly nudit. Škoda, dějové zvraty v první půli mě dokázaly opravdu nadchnout, celkem překvapující bylo také jak brutálně se děj chová k hlavním hrdinkám. Claire a spol. často končí doslova rozsekány na kusy a nebývalé regenerační schopnosti jim pak přijdou opravdu vhod. Na závěr si neodpustím výtku k animaci. Jestliže velké množstvní času zabírají souboje s různýmí příšerami, je poněkud nešťastné, když spousta z nich působí příliš staticky a navíc ne moc nápaditě. Pocit, že sleduji jen mangu se zvukem jsem totiž měl až příliš často, vyšší rozpočet by určitě neuškodil.

Krásná baseballová pohádka, která dokáže z jednotlivé zápasy podat natolik dramaticky, že se jedná o atraktivní podívanou i pro člověka, který pořádně ani nezná pravidla. Mimo hřiště pak sledujeme převážně Aobu a Kóa, jejichž vztah je zatížen pocity viny a odpovědnosti a proto lze celkem chápat jejich vzájemnou zdrženlivost. Tihle dva mají skvělou dynamiku a je radost sledovat jejich popichování a dialogy - ať už vtipné nebo vážné. Jediné, co mi přijde diskutabilní je oddanost, s jakou se hlavní postavy snaží naplnit jeden dětský sen, často bez ohledu na sebe sama.

Vykonstruované a přehnané pro dosažení maximálního efektu. Vztek vůči všem těm hajzlíkům a celé společnosti, která tohle dovolí, vyvolává film spolehlivě, ale způsob, kterým toho dociluje se mi moc nelíbil.

Darker than black se spoustu času věnuje množství vedlejších postav a hlavní příběh se rozkrývá jen velmi pomalu, což by nemuselo být nutně špatně, kdyby závěr nepůsobil v kontrastu tak uspěchaně. Nejhorší ale je, že konec vlastně až tolik nevyřeší a prakticky nic se v něm nevysvětlí. Celá mytologie světa DTB se proto jeví dost nepromyšleně a prázdně. S případnou druhou sérií bych možná bych byl při hodnocení shovívavější, protože co se postav a akce týče má seriál rozhodně co nabídnout. Ale ten příběh se s koncem úplně rozpadne.

Počáteční díly Death Note (tak do 17. dílu) rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem v anime měl možnost vidět. Vcelku originální příběh se skvělou atmosférou a opravdu výbornými dějovými zvraty měl našlápnuto k maximálnímu hodnocení. A to i přes to, že Death Note nezapře svůj původ v manze - i když se sem tam dočkáme nějaké té akce, většinu času sledujeme rozhovory postav a často i jejich myšlenkové pochody, což v manze nejspíš nevadilo, ale v anime působí přeci jen trochu staticky a mírně nepatřičně. První vážnější zádrhel nastal, když se v příběhu objevila společnost Jocuba (Yotsuba). Na těch pár dílů jako by se ze seriálu vytratilo vše, co činilo předchozí díly tak dobré. Navíc se v těchto epizodách zcela nepochopitelně autoři párkrát uchýlili k deformacím postav, což vzhledem k jinak v celku realistickému přístupu ke kresbě působí značně nepatřičně. Seriál pak sice chytne druhý dech, ale jen tak napůl. Druhá část příběhu už není tak strhující a i když i ta nabízí momenty, kdy člověk téměř zapomíná dýchat, už to prostě není ono. Přes všechny nedostatky ale patří Death Note k nejlepším anime poslední doby a rozhodně stojí za to tento seriál vidět.

Toporně zrežírované a vizuálně poněkud mdlé. Manga dokázala ty jednoduché příběhy a postavy prodat díky dynamické akci a stylové kresbě, což je přesně to, co adaptaci schází.

Pokračování Memories se nese zcela nepřekvapivě ve stejném duchu jako jeho předchůdce a tudíž disponuje stejnými přednostmi a potažmo nedostatky. Nápaditá vizuální stránka a celkový lehce zasněný styl fungují pořád velmi dobře, ale přišlo mi, že tentokrát seriál trochu drhne v těch nejvypjatějších scénách. A taky mi nebyl úplně po chuti určitý věkový rozdíl. Ač nerad, zůstávám tentokrát u třech hvězdiček.

Máš nějaké vzpomínky, které nechceš zapomenout? Emocionálně a také vizuálně jedno z nejpůsobivějších anime tohoto roku. Příběh se soustředí na trojici potenciálních párů a vývoj jejich vztahů. Není nijak složitý, ale je velice citlivě vyprávěn a vyznění jednotlivých scén je podpořeno nápaditou obrazovou stránkou, kdy styl kresby, použité barvy nebo i třeba nápisy pomáhají vyjadřovat psychické rozpoložení postav. Z nich je asi nejzajímavější dívka Čihiro, které byl v seriálu svěřen nejsmutnější úděl, kdy se každý den učí poznávat svět, jen aby se jí znovu a znovu rozplinul před očima, ale přesto se nehodlá vzdát své šance na štěstí. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že by byl seriál lepší bez posledního dílu.... A co že vlastně znamená to "ef" v názvu? Odpověď dají první písmena názvů jednotlivých epizod - euphoric field.