Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (156)

plakát

Liar Game 2 (2009) (seriál) 

Začátek působí jako zbytečné nastavování první série a k tomu ještě bagatelizuje její závěr. Poněkud slabší je to i s motivacemi hlavních postav pro účast ve hře. Nicméně vlastní hry a fígly, podvody a strategie sloužící k jejich vyhrání pořád skýtají slušné divácké potěšení. Horší už je to s triky pro zvyšování napětí. Byť svůj účel plní dobře, začnou po chvíli opakované a zpomalené záběry a neustálé prostřihy na tváře všech účastníků trochu otravovat. Naštěstí seriál začne být trochu zajímavější poté, co na scénu nastoupí hlavní záporačka a přenese hru do osobnější roviny. Opravdu dobrá je ale až finální hra, která dobře ilustruje hlavní myšlenku seriálu.

plakát

Loups=Garous (2010) 

Začátek rozhodně nevypadal nějak hrozivě. Nabídl množství zajímavých motivů - společnost pod neustálým dohledem kamer, výhradně umělá strava, neschopnost vnímat svět jinak než skrz obrazovku počítače, vyhýbání se přímému kontaktu s ostatními, anime jako obskurní záležitost dávné minulosti o kterou se zajímají jen podivíni a do toho všeho nějaké ty tajemné vraždy. Ani jedna ze zmíněných věcí není ale vytěžena, s přibývajícím časem film stále více připomíná reklamu na skupinu Scandal a vrcholem jsou v tomhle ohledu scény "svržení systému", které mají podobu instantní holčičí rebelie za zvuků té správné hudby. Korunu všemu tomu nasazuje odhalení finálního záporáka a jeho směšných a absurdních motivací.

plakát

Madlax (2004) (seriál) 

Do 17. dílu velmi dobré, místy až skvělé anime. Na rozdíl od Noir trpí mnohem méně repetitivností akčních scén i využívání hudebních motivů. Navíc všechny epizody mají přímou souvislost s hlavním dějem a seriál tak nepůsobí natahovaně. Bohužel o poslední třetině bych mohl napsat skoro pravý opak. Ve chvíli, kdy se příběhy Madlax a Margaret protnou nastoupí na scénu spousta mystických žvástů a děj místy přestane dávat smysl i v rámci svého vlastního vemíru. Závěrečná pointa je kupodivu celkem stravitelná, což ovšem neplatí o hlavním záporákovi, který je naprostá karikatura s hodně podivnými motivacemi (ale co čekat od někoho s tak nemožným jménem). Závěr seriálu se prostě příliš nepovedl, ale přesto Madlax za zlédnutí stojí, minimálně už kvůli geniální hudbě, ta je stejně jako v případě Noir pětihvězdičková.

plakát

Mahó šódžo lyrical Nanoha (2004) (seriál) 

Mé první anime žánru mahó šódžo (kouzelnice nebo snad čarodějka), takže nemůžu posoudit, nakolik je seriál originální a nakolik jen naplňuje žánrová klišé. V každém případě sledovat děvčata jak se snaží navzájem zprovodit ze světa prostřednictvím neuvěřitelně přehnaných magických útoků je celkem slušná zábava. Začátek je sice trochu slabší, ale seriál se s každým dalším dílem zlepšuje. Povedený a lehce dojemný konec pak s přehledem vyvažuje všechny nedostatky počátečních epizod.

plakát

Mahó šódžo lyrical Nanoha A's (2005) (seriál) 

Snad ve všech ohledech lepší než první série. Více akce, více protivníků, více destrukce, to vše v mírně lepším vizuálním zpracování. Na rozdíl od původní série začne šlapat hned od prvního dílu a vysoké tempo si drží až do závěru. Jediné v čem druhá série trochu zaostává je rozvoj postav, vývoj (ne)přátelství Nanohy a Fate v první sérii byl zpracován mnohem lépe a emotivněji, než cokoliv, co může pokračování nabídnout. I přes tento drobný nedostatek ale hodntotím A's jako celkově vydařenější. Už jen kvůli scéně, kdy Nanoha ve stylu terminátora vystoupí z plamenů si nelze tohle anime neoblíbit.

plakát

Mahó šódžo Lyrical Nanoha StrikerS (2007) (seriál) 

První dvě třetiny seriálu byly občas docela utrpení. Roztomilá naivita předchozích sérií byla nahrazena vyloženou hloupostí a místo Nanohy a Fate rozbíjejících všechno napadrť jsme nuceni sledovat neustálé tréninkové sekvence nebo dokonce nějaké politické konspirace. Koho to ale zajímá? Navíc přibyla asi miliarda nových postav a ne všichni dostanou dostatečný prostor aby si je člověk dokázal oblíbit, nebo naopak nenávidět, v případě záporáků. Teprve poslední třetina nabídne to, co člověk od seriálu s Nanohou čeká (tj. pořádná řežba), navíc se dočkáme několika zajímavých zvratů a odhalení. To sice vytahuje StrikerS do kategorie "v pohodě koukatelné", ale předchozí dvě série byly přeci jen lepší.

plakát

Mai-HiME (2004) (seriál) 

Mai-HiME trvá celkem dlouho, než se příběh dá konečně do pohybu. V podstatě celou první půlku nás seznamuje se všemi postavami a veškeré dění je jen jakousi předehrou pro druhé dějství. Teprve ve druhé půlce nabere seriál mnohem temnější ráz a kvalita stoupne strmě vzhůru. Způsob, jakým tvůrci seriál zakončili nemusí každý rozdýchat, osobně bych preferoval jiný konec, ale i s tímto jsem ochoten se smířit. Mírné zklamání pro mě znamenala hudební stránka. Má očekávání byla po Noir zřejmě příliš vysoká, a i když se hudba dobře samostatně poslouchá, tak se mi až na výtečnou skladbu Mezame nevryla do paměti tolik, jako právě soundtrack k Noir. Slabší 4*.

plakát

Metoda (2005) 

Něco mezi Dvanácti rozhněvanými muži a reality show stylu Velkého bratra. Film se odehrává prakticky jen v několika místnostech a staví hlavně na hereckých výkonech zúčastněných, které jsou opravdu výborné. S příbývajícím časem a ubývajícím počtem uchazečů ale Metoda trochu ztrácí na intenzitě a mírně se vleče a ani konec nepůsobí tak nějak úderně, jak bych čekal. Pomocí Grönholmovy metody jsem vybral ze šesti kandidátů jako nejvhodnější hodnocení tři hvězdy.

plakát

Mnemosyne: Mnemosyne no musumetači (2008) (seriál) 

Hlavní dějová linie točící se okolo Apose je dost slabá a nepřišla mi moc zajímavá a celé její vyústění řadím k tomu horšímu ze seriálu. O trochu lépe jsou na tom zápletky jednotlivých epizod, ale i v tomto případě se nejedná o žádný zázrak. Co se mi naopak líbilo je jak seriál po mnoho dekád sleduje vývoj života a stárnutí vedlejších postav a také vývoj technologie. To nejpřitažlivější je ale ujetost, perverznost a s tím spojená nekompromistnost a násilnost seriálu. Těšit se můžeme na lesbický sex (zjevně nejstabilnější platidlo na světě), supernásilí (piercing jako originální způsob mučení) a spoustu podobných radostí. A tam, kde by se jinak protivník s prstem na spoušti začal dlouze vykecávat, aby dal hrdinům šanci na záchranu, tak tady na nic nečeká a rovnou pálí. Je to povětšinou samoúčelné, okouká se to rychle, ale mému zvrhlejšímu já se tenhle exploatační styl seriálu líbil. ____ Koukal jsem se a vodka rusky voda neznamená.

plakát

Monstrum (2008) 

Nesmírně intenzivní zážitek, který ale z člověka vyprchá překvapivě rychle.