Metoda

Top manažeři to jsou má zlatíčka a já jsem za příplatek ochoten kteréhokoli z nich přetáhnout přes palici zlatým padákem. Patrně proto jsem pociťoval lehce perverzní uspokojení z toho, že sedm adeptů na místo ředitele zeměkoule bude psychicky týráno. Za další klad Metody považuji to, že nehledá toho nejschopnějšího, ale toho nejbezcharakternějšího z místnosti. A tak jsem si mezi hromadou přetvářky oblíbil Fernanda, který jako jediný své hajzlovství nezakrýval nánosem serióznosti a rozhodně nikdy nezapomenu na úžasnou sekretářku Montse, jejíž vykulené oči, podporované nejfalešnějším úsměvem na světě, vnášely do světa nervozity další pečlivě odměřenou dávku nejistoty. Ano, bavil jsem se solidně, ale dobře mi s těmi parodiemi na lidi tedy nebylo. (19.04.2012)

Výborný koncept a skvělí herci, s nimiž se sice divák asi nijak neztotožní, ale to je nutné chápat tvůrčí záměr. Nejde zde ani tolik o napětí, co bude dále a kdo se posune do dalšího levelu, jelikož už z obsazení a ze vztahů mezi postavami brzy vyplyne, kdo se střetne v závěrečném duelu, ale o výborně napsané a zahrané konfrontace. Psychologický nátlak se skutečně přenesl i na mě a hlavně scéna s dotěrnou sekretářkou ohledně zatajovaného tajemství byla přímo ďábelská. Jediné co vadí je, že je trochu natahován prostor mezi jednotlivými společnými střety a hlavně v polovině snímek na chvíli ztratí dech, když se objeví peripetie s košilemi následované sexuální scénou. Pak ovšem nastane to pravé dusno a konec je opravdu originální a zničující, i když rozhodně nejde o žádnou gradaci, naopak probíhá v nejklidnějším, trochu posmutnělém rytmu. A když pak kamera opustí klaustrofobicky působící věžák a nabídne pohled na takřka apokalyptický obraz prázdné ulice po nepokojích, člověka skutečně až zamrazí, když si vše spojí dohromady a spatří děsivou nelidskost, která má zhoubný vliv i mimo obří korporace, kde je živena. V tomto ohledu jde o opravdu palčivou výpověď na aktuální téma, jenž možná zachycuje budoucí obří problém v jeho intimnějších, leč varovných zárodcích. (14.12.2010)

Kdyby celý film plynul tak originálně, svižně i napínavě, jak to bylo v snad nejzábavnější scéně s loptovou hrou v kanceláři, s hájením si zvolené evropské velmoci v rámci souboje, zřejmě bych se plně přidal k převažujícím nadšeným ohlasům. Takhle spíše po skončení zhodnotím snímek, který jsem sice vnímal především skrze námět rafinovaného výběrového konání jako celkem zajímavý, ale nejednou mi dával vzpomenout i na lepší komorní dramata či thrillery z jedné místnosti, které ve mně zanechaly památnější zážitek. Svojí téměř dvouhodinovou konverzační smšrtí ani spíše průměrnou atmosférou mě až na pár scén Metoda tolik nestrhla, přestože potenciál i řadu kladů jsem vnímal. Z rámcové linie s demonstrací včetně závěrečného kráčení ulicí po velké bitvě jsem měl taky rozpačité pocity čehosi naznačeného směrem k jisté paralele, ale nedotaženého tak, aby na mě tenhle obraz v závěru silněji zapůsobil. Značně podobná britská Zkouška, jíž jsem letos také udělil 3 hvězdičky, se mi zamlouvala nakonec i trochu víc, ač na Metodě jsem zase kvitoval, že se oproti zmíněné Zkoušce alespoň nesnaží svou strukturou a pojetím vyloženě kopírovat ty horrory z uzavřených prostorů. [60%] (04.10.2023)

V průběhu mi v hlavně naskakovala spousta otázek a málokterá z nich se dočkala odpovědi v rámci filmu. Abych celkově docenil El Método, zřejmě bych nejprve potřeboval pochopit, jak by celá tato Grönholmova metoda měla fungovat (a zdali vůbec realně existovala). Bez potřebného vnitřního pohledu jsem se takhle stále nemohl zbavit dojmu, že kdyby se některý z účastníků zachoval jinak, mohlo se jim to celé zbořit jako domek z karet. Některé věci jsou vysvětlené, ale pouze v rámci stále probíhajícího řízení, což je ale s přihlédnutím k celkovému konceptu dost nedůvěryhodné. Nicméně jako psychologické drama nastiňující, co všechno lidé dokáží udělat, aby získali práci, to fungovalo bezchybně. Věřím, že jsou lidé bez problému schopní ponižovat sebe, své okolí, absolutně kašlat na morálku a hledat jakoukoliv slabinu umožňující zničit své oponenty, pokud jim o něco jde a tady je velice realisticky znázorněno, jak se přátelská zdvořilost mění postupně v rivalitu a nakonec v lidský hyenismus. Zajímavá konverzačka k zamyšlení. // 70% (27.06.2010)

V uzavřených prostorách už bylo natočeno spousta zajímavých filmů různých žánrů od akčního (první Smrtonosná past a ve své podstatě i Nebezpečná rychlost) přes drama (12 rozhněvaných mužů) až po horor (Pohřben zaživa). "Metoda" se také spokojí pouze s jednou budovou a v 90% dokonce i s jedinou místností, kde se odehrává nezvyklé a po všech stránkách neskutečně náročné výběrové řízení, jehož průběh stále více a více vykresluje charaktery všech zúčastněných a na povrch tak vycházejí všemožné stránky lidského chování. Působivé a brilantně vystavené drama, které má minimum hluchých míst a naopak s přehledem (i na dané téma) drží divákovu pozornost v neustálém napětí. (07.12.2012)