kuboj

Feel-good nad katarzí : 1. Komplexů macho maskulinity a parodie Schwarzenegger & Stalone filmů 80. let (otec a voják Markus), včetně toho, jak hluboce je zakořeněná i mezi nerdy/geeky. 2. Filmů dojímajících se nad "propojeností" všeho se vším ala Kieszowlského Náhoda nebo Butterfly effect.

Pěkný, hlavně v tom, jak film lavíruje mezi schematismem toho, jak je vystavěnej a nejednoznačností toho, co chce říct. Schematismus výstavby tak slouží spíš jako ilustrace všech stran diskuze s nejasným závěrem, kterej spočívá v tom, že rurální USA se musí změnit a frakování zemního plynu může nebo nemusí být cesta, protože má svoje jasný pro i proti. Nakolik je idyla americkýho venkova pořád součástí národní identity, tne tahle úvaha nad tím, jak vypadá a jakou má budoucnost, do živýho. Jenom škoda konce, kde se musí každá korporace ukázat jako zlá a ovládající všechny detaily našich životů prostřednictvím konspirací a manipulací, za který by se nemusel stydět bondovskej zlosyn nebo zednářská lóže. /.../ Taky je teda možný číst to jako příběh napravenýho cynika, ale to pak není moc zajímavý a film to neustále podvrací.

Rodinný film má skvěle našlápnuto: tlumený emoce a absence introspekce umožňujou sympatizovat a prožívat film s kteroukoli z postav, včetně psa rodiny. Problém je, že aby to bylo skutečně možný, bylo by třeba 1. dotáhnout aspoň některý komplikace příběhu a konflikty mezi postavama o krok až dva dál tak, aby k tomu byla nějaká látka, 2. přitlačit s výrazností zobrazení: absence introspekce nemusí být sterilita.

Skvěle zpracovaný bojový scény zprostředkovávají realitu moderní bitvy perfektně. Kdyby dával příběh. motivace a chování postav aspoň základní smysl, stačilo by to, ale příběh se točí kolem nesmyslný mise, kterou se postavy v průběhu snaží ospravedlnit bez toho, aby se to jakkoli podařilo. Postavy jsou absolutně nijaký a většina dialogů dosahuje zcizovacího efektu. Nolanův Dunkirk v tomhle dopadá o dva řády líp: 1. zprostředkovává skvěle realitu atmosféry války a nejen jednotlivých bitev, 2. dělá to mnohem inteligentněji, prostřednictvím absence, respektive intenzity akce obklopený prázdnem, tichem a všudypřítomnou možností rychlý smrti, 3. základní premisa, struktura a motivace filmu dávají základní smysl a neruší prožitek atmosféry.

Film, kde se oba hlavní hrdinové (a vlastně většina postav) chtějí chovat principiálně, daří se jim to, ale není jasný, kterej princip je ten správnej a pravděpodobně se mezi nima ani nejde objektivně rozhodnout. Kantova noční můra.

Kontrast války a lásky funguje především díky skvělý formě : místy toporný manýry herectví a scénáře geniálně rozpohybovávají dlouhý dynamický záběry, během kterých se zvládá střídat perspektiva. Film moderní jako máloco z dnešní produkce, prekurzor francouzských, českých a dalších nových vln. Tři neuvěřitelný scény: 1. Odjezd Borise : Veronika i Boris si klestí cestu davy lidí a nemůžou se najít, Veronika běží kolem průvodu branců a nakonec vbíhá mezi tanky a kamera se naprosto odpoutává a začíná snímat z perspektivy odlítajících jeřábů. 2. Bombardování Moskvy - Veronika spěchá domů, dům jejích rodičů hoří, vybíhá troskama schodů, vbíhá do bytu a střih do první osoby : byt už neexistuje, podlaha je propadlá, obvodový zdi taky, vidíme jenom bombardovanou Moskvu a hodiny na zdi 3. Veronika se spěchá zabít : po statický scéně jako z němýho filmu (Borisův otec odsuzuje ženu jednoho z vojáků - kázání snímaný z podhledu, Veronika vztahuje na sebe - dlouhý a detailní záběry na její tvář) se Veronika rozbíhá hájem bříz, kolem plotů až k železnici, chce se vrhnout pod vlak (ostrý střih do pohledu první osoby) ale na posledni chvíli se obráti a zachrání dítě před jedoucím automobilem

Inception je akční film odehrávající se zároveň v několika světech běžících v různých rychlostech : kolem toho se konstruuje svět a příběh tak, aby to bylo co nejzábavnější a nějak dávalo to smysl. Tenet je akční film odehrávající se v různých směrech času : na svět a příběh, který se kolem toho konstruuje, už ale Nolan rezignuje. Vstřícně interpretuju tak, že prostě proto, že to nemá být zajímavý - jakýkoli výpovědi o světě Tenetu a celá neromantická linka s Kat jsou prostě strašný, prkenný a nedávají smysl. Hloupý je, že nesmyslnost světa se týká i zobrazení konceptu obrácení šipky času objektu : obrácení směru času se totiž často zobrazuje jako obrácení směru pohybu (opačná orientace v prostoru) což je matoucí a bránilo mi to užít si akční scény, kde se s tím hraje. Obracení směru je narativně asi nejzajímavější na principu konstrukce smyslu scén, který jsme viděli a poprvý nechápali, v jednom směru, a dekonstrukce scén ve smyslu problematizování a reinterpretaci těch, který jsme viděli a považovali za jasný ve druhým směru. Že svět Tenetu smysl nemá a obracením vysvětlování scén, neustálýma opakováníma paradoxů atd na to jasně poukazuje, se asi dá interpretovat jako deviza i jako průšvih. Zpětně mi konstantní zcizování přes pohyb na hranici smyslu a nesmyslu (konstrukce smyslu tam, kde jsme ho neviděli - dekonstrukce smyslu a ukazování jeho nesmyslnosti tam, kde byl) přijde skvělý. Při sledování filmu je to nepříjemný a spíš vyprázděný. Ale kromě toho všeho je to fakt zábava!

Spike Lee moc neumí pracovat s rytmem vyprávění : jeho filmy prostě plynou víceméně konstantní rychlostí a párkrát tam vybuchne neočekávaná událost (tady většinou mina). Tady to ale není vůbec na škodu, inovace jsou prostě jinde : v žánrovým smíšení kombinace "reuninon" filmu (parta dávných kamarádů se dává dohromady po X letech), válečným filmu o Vietnamu a edukativním filmu o boji černochů za USA. A kromě toho to míchá Apocalypse Now a Krále Leara (monology Paula přímo do kamery ; závěřečná vyvražďovačka).

Podobná atmosféra jako Do the Right Thing od Spikea Lee : přesycený pastelový barvy a hlavně zpočátku lehce absurdní, naivní, kouzelnej svět, magickej realismus z ghetta. O to působivější jsou pak průběžný výbuchy násilí, závislostí, střetů s policií a chudoby, který jsou čím dál brutálnější a osudovější: prostej realismus ghetta.

Normal people je aktualizace love story pro dnešní mileniály a generaci Z a je dobrá ze dvou důvodů: 1. kvůli předloze: standardní vzorec scházení a rozcházení / přibližování a oddalování hlavní dvojice dobře ukazuje skutečný problémy mezilidských vztahů dnešních mladých lidí - úzkostná starost o vlastní obraz v sociální skupině, s tím související strach z ukázání slabosti jeden před druhým a tím i otevřená komunikace vlastních pocitů a z toho plynoucí chyby v komunikaci skutečných intencí. 2. kvůli zpracování: a to především sexuálních scén a všech scén, kde hraje roli tělo. Budování duševní intimity prostřednictvím tělesný intimity je zobrazený super dvojznačně - jednak je to výraz povrchnosti, ale jednak to ukazuje minimální rovinu, na který oba musí být vzájenně upřímní a kde můžou s tělem odhalit nitro. Sexuální scény tvoří určitě desítky procent stopáže a snad nikde nejsou zpracovaný tak dobře: není to porno, není to trapný, mají spoustu poloh a daří se přes ně budovat charaktery postav a jejich postav minimálně stejně jako přes standardní dialogy.