Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Fantasy
  • Horor

Recenze (20)

plakát

Padesát odstínů šedi (2015) 

No kdyby z hlavního hrdiny neudělali narušeného úchyláka, patrně by se k vícehvězdnému hodnocení přiznalo více lidí a nemuselo by se to tady hemžit odpadem. Bohužel je pravdou, že knižní předloha v tomto případě nabízí daleko více prožitku a dokonce i fantazie toho největšího puritána by byla barvitější, než to, co dokázalo nabídnout filmové zpracování. Neříkám, že mě film nějak zvlášť ohromil, nicméně, fascinuje mě, kolik moralistů a jouzů, si tady otírá hubu o náctileté a vdané ženské, zatímco přiznejme si, sexshopy nestíhají doplňovat zboží do regálů, aby si sami se s sebou nespokojení literárně zdatní samci mohli doma potají užít svoje nepřiznané choutky, mnohdy daleko trapnější, než celá červená knihovna světa.

plakát

Elysium (2013) 

Když se to tak vezme, tak to mělo dobrou myšlenku, byť hodně drsně nedomyšlenou a kdyby se tvůrci vyvarovali klišoidních scén a ohraných hollywoodských zápletek, tak to nemuselo dopadnout tak tragicky. Jasněže, každý správný hrdina musí na konci filmu chcípnout, tak určitěěě, to by nebyl ten správný hollywůdák. No a proč by se všichni lidé nemohli vyléčit z čehokoliv, třebaže jim granát zrovna ustřelil půl kebule, však co, to dává přeci logiku, že by se pak na takovou planetu asi všichni vlezli při takové neúmrtnosti, dobře, a jaktože tam byli staří lidé, když mají takové pc léčebny? Stáří je přeci taky opotřebení buněk, takže když si můžou zrekonstruovat od základu ksicht, tak by tam přeci nikdo neměl mít jediný šedivý vlas. Natočit technicky dobrý film, kde jsou fakt propracovaní a skvěle vymyšlení roboti, létací stroje atd. a na úkor toho úplně ojebat logiku příběhu, to je dost blbá strategie. Nějak jsem si vždycky myslela, že scénáře k filmům s tímhle rozpočtem nepíšou tardi bez talentu, ale ti nejlepší z nejlepších. No dobře, zhovadilosti typu operací při nichž vám vykudlají kus mozku a místo něho implantují do zátylku skoro celé autorádio, ok, proto je to sci-fi. Nicméně celá ta srdcervoucí patálie kolem převozu nemocných na Elysium a uzdravení hlavního hrdiny po tak předvídatelném nápadu sebevraždy, asi tak jako vlezla ježibaba Ivanovi na lopatu, aby se pak na závěr, tři minuty před koncem dozvěděl, že mu to vlastně zkratuje mozek, mi přišla hodně zbytečná.

plakát

Spartakus (2010) (seriál) 

Po prvním díle jsem to chtěla vzdát, ale přišel druhý, třetí díl, druhá série, třetí...a měním počet hvězd na téměř plný počet. Je to zvláštní, ale tenhle seriál mě dostal svými nečekanými zvraty. Snímek nabitý krutostí, krví, ale i vášní a láskou předčil má očekávání. Psychologie celého příběhu je tak dobře napsaná, že naprosto zastínila celou svou akční linku. Nebýt dokonale vymyšlené pointy příběhu, byl by celý film krvavou šaškárnou s mnohdy naprosto nepovedenými přetaženými rádoby efekty, při kterých jsem si říkala Bože proč. Stejně tak tam ale byly i ty dobré, abych zase nebyla tak kritická. Ovšem, při dnešní pc technice, to byl někdy docela průser. Nicméně, navzdory nemilé výměně bezkonkurenčního Spartaka z první série, jsem si zvykla i na jeho náhradníka a celý příběh odžila s nadějí, že to tak blbě neskončí...bohužel skončilo, čímž mě scénárista pěkně naštval a nejradši bych mu ty čtyři hvězdy strčila do zadku. Úplný happyend jsem sice nečekala, ale po tak početném masakru, jsem asi toužila po troše spravedlnosti.

plakát

T-Mobile Fotbalista roku 2012 (2013) (pořad) 

Se třemi hvězdičkami jsem na vrcholu štědrosti a to jen díky moderátorům, kteří se snažili z publika kamenných ksichtů našeho sportovního světa vydolovat alespoň náznak života.

plakát

Revival (2013) 

Na můj vkus maličko morbidní snímek s přemírou černého humoru, kterému já moc nerozumím, nicméně to je jen můj problém. Co se mi však líbilo, byla velmi vtipná konfrontace dvou navzájem se nechápajících generací a to nejen po hudební, ale i mentální stránce. Humorné pojetí problematiky stárnutí a jeho úskalí strčil celý příběh kdesi do rohu mého zájmu a po zbytek filmu jsem se škodolibě bavila na účet urputně se předhánějících staříků. Čekáte-li hudební film, pravděpodobně hořce zapláčete. Ve filmu je jen jedna píseň, na které celý film stojí a která je, i přes chrčícího Bolka Polívku, vskutku velmi podařený kousek. Moc dobře ale nechápu, proč je k filmu textový obsah, který tam je, protože já v tom filmu neviděla touhu zjistit, proč se skupina rozpadla, ani jejich pohnutky k oživení kapely, spíš je to ucelený návod, jak se dělá špinavý showbyznys a jaké praktiky se v něm užívají. A podobně se vztyčeným prostředníčkem poukazuje na masový vliv bulvárních médií a konformitu lidí, kteří ty jejich tištěné blitky kupují, čtou a následně tomu i věří.

plakát

Twilight sága: Rozbřesk - 2. část (2012) 

Přestože patřím do skupiny nadšenců celé této upírské ságy a poslední díl shledávám za velmi povedený, prvnímu dílu se vyrovnat ani na čtvrtý pokus stále nedokázal. Čekala jsem díl od dílu, kdy se tak stane, ale k mé smůle jsem se nedočkala. Nicméně i tak naplnil poslední díl má očekávání. Naprosto mě dostal nečekaný spád boje obou znepřátelených upírských rodin a rozřešení v podobě Arova nahlédnutí do budoucnosti. Přiznám se, že tahle pasáž filmu mě po přeslazeném začátku, dokonale vzbudila a upřímně to bylo vlastně to jediné a podstatné celého dílu, kvůli čemuž dávám filmu tak vysoké hodnocení. Když opomenu závěr, který mě docela zklamal, snad proto, že jsem čekala něco bujařejšího, než jen nostalgický průlet minulostí, dávám filmu 4*.

plakát

Signál (2012) 

Film se tváří jako nevinná komedie, avšak pozorný divák si ve snímku nalezne daleko hlubší pointu, než jen příběh dvou podvodníčků, kteří přijeli okrást důvěřivé vesničany. Na předpremiéře se i sám producent tomuto zařazení maličko divil, nicméně nic to nemění na tom, že snímek oplývá skutečně silnými momenty, při kterých se celé hlediště kina téměř válelo smíchy po sousedovi. Přiznám se, že jsem film viděla dvakrát ve velmi krátké době po sobě, neb jsem na předpremiéru dorazila pozdě a čtvrt filmu jsem propásla. Tím jsem však měla možnost zaměřit se na detaily a zjistit, že se ve snímku objevují tvůrčí nedostatky, což trošku degraduje celkový dojem a upozorňuje na to, že film byl pravděpodobně šitý rychlou jehličkou. Budu-li konkrétní, tak ku příkladu při rvačce přijde Filos o rukáv. Aby to bylo efektnější a všimlo si toho méně lidí, nechá to režisér dokonce podkreslit zvukem praskajících švů a následně v dalším záběru, hle, k údivu všech, je sako opět neporušené. Nechápu, jak si toho páni střihači nemohli nevšimnout. A sice, zpracování filmu bylo dobré, líbilo se mi, jen ze začátku mi trošku cloumala se žaludkem roztřesená kamera. K mé smůle to byl bohužel evidentně záměr režiséra navodit amatérskou atmosféru hodnu vesnického filmu. Oba dva hlavní hrdinové se skvěle doplňovali, čemuž pravděpodobně dopomohla i skutečnost, že jim byl scénář psán na míru a předem se vědělo, co se od herců očekává. Narážky na soukromý život Vojty Dyka byly totiž okaté a dle mého to byl dobře promyšlený kalkul Marka Epsteina. Některé hlášky byly naprosto famózní, naprosto grandiózně zahrané, Vojta Dyk bezkonkurenční s naprosto sugestivním projevem, Kryštof Hádek v kontrastu s provokativním Filosem jedním slovem úžasný. Podkreslení filmu upravenou hudbou skupiny Nightwork byl rovněž kalkul spojený s hlavním hrdinou, avšak opět bravurně zpracován. Přesto se nenechám svést subjektivitou a nebudu hodnotit kvůli obsazení. Mé hvězdičky se nebudou ztotožňovat s výkonem herců, neboť ten bych musela hodnotit plným počtem. Za film jako takový však dávám pouze tři.

plakát

Kouzelná tetička Valentýna (2008) (TV film) 

Jedním slovem katastrofa. Gigantická ubohost české televizní tvorby. Kde jsou časy krásných pohádek s invencí a pointou k zamyšlení. Zajímalo by mě, jak do této pohádky dostali tak úžasné herce. Po shlédnutí jsem nabyla dojmu, že je museli mučit a pak jim něco hodit do pití, aby podepsali smlouvu a šli hrát do téhle hrůzy. Kvůli hercům dávám 2* ale jdu si pro Kinedryl.

plakát

Muži v naději (2011) 

Oproti Ženám v pokušení je tenhle film o poznání slabší, nicméně je opět příkladem, že se česká kinematografie dostává po několikaletém šoku znovu do formy. Díky mladým režisérům a scénáristům dostávají české komedie konečně nový směr a tomu jsou důkazem i Muži v naději. Vděčné téma o soužití dvou pohlaví téměř nikdy nezklame a trapasy, které sebou partnerský život přináší jsou oblíbené u všech věkových skupin. Z mého pohledu jsem ve filmu našla jen jedno hluché místo a tím pro mě byla snaha scénáristy, udělat z žen za každou cenu nechápavé mrchy a z mužů chudáky na útěku před vlastním svědomím. Jinak příjemná komedie, ale co do pointy a propracovanosti scénáře, konkurovat prvnímu dílu rozhodně nemůže.

plakát

Probudím se včera (2012) 

Snímek mě velmi mile překvapil, možná právě proto, že jsem na něj šla s obavami. Úvod filmu je opravdu slabší, ale protože jsem na to byla připravena z recenzí, které jsem přečetla před jeho shlédnutím, vytrvala jsem na klíčový moment filmu, kdy se hlavní hrdina vrací do minulosti. Od té chvíle jsem se vezla na vlně lehce kýčovitého humoru, avšak s naprosto perfektně vystřiženými scénky z dob svého dětství, nad kterými se s odstupem času nelze nezasmát. Pakliže vezmu v potaz, že se film točil zjevně velmi rychle a na detaily nebylo moc času, či nedostal granty, není zpracování filmu zase tak tragické, jak se chvílemi jeví a v zásadě se dá chápat jako recese k odlehčení fabule celého příběhu. Nicméně neodpustím si kritiku vlezlé a laciné propagandy některých produktů s mega trapnými záběry na krabičky Orbitek a plechovek s pitím. To si tenhle film opravdu nezasloužil a jediného čeho tyhle firmy dosáhly je znehodnocení jinak povedené komedie. Touhle tristní kontraproduktivní reklamou si mou přízeň rozhodně nezískaly a jestli si myslí, že si dám energy drink, jenom proto, že ho ve filmu pije Mádl, tak to jsou teda na omylu.