Pistacie

Druhá část čtvrté série je nejlepší z celého seriálu. Perfektní zakončení (doufám:)).

Vysvětlení mého vysokého hodnocení? Možná jen proto, že jsem dvojnásobná máma, možná jen proto, že se ještě umím dívat na svět dětskýma očima, možná proto, že umím prostě žít příběh a nehledat v něm chyby proti evoluci nebo obrovské vyšší poslání a zábavu pro dospělé... a možná proto, že se nepotřebuju povyšovat a dělat ze sebe velice intelektuálního a náročného dospělého kritika... Pro ty děti v nás, které se ještě umí na svět dívat a prožívat a přijímat, je tohle prostě moc milý nadprůměr.

Bohužel pro mě byl film trochu "nedotknutelným" zklamáním. Příběh sám o sobě je smutný a donutil by k zamyšlení, kdyby ale byl vyprávěn trochu neotřele, silně, hluboce... a naopak tak, že se vás dotkne. Jenže na to si vzal moc velké sousto, když vezmeme v úvahu, že podobný motiv ve filmu už tady byl, téměř před chvíli... Postižený, ale mladý, krásný a jak jinak než bohatý... se samozřejmě zamiluje do obyčejné "chůvy" s potenciálem (!), který je třeba rozvíjet. Slečna byla pro mě tak nepředstavitelně nudná a nesympatická a hloupoučká, že si nejsem jistá, jak moc byl ten potenciál rozvinutý - tím, že se začla dívat na filmy s titulky? Tím, že opustila sportovně založeného přítele, který v ní viděl jen husičku, kterou opravdu byla? Tím, že chtěla trpícímu muži zvrátit rozhodnutí o smrti zážitky, které si v jeho stavu můžou dovolit spíš jen ti bohatí? Tím, že mu chtěla dát lásku, která měla naplnit celý jeho život a stačit mu, aby zapomněl, jak na tom opravdu je? A možná ano, vždyť si byla na konci schopná v Paříži objednat v restauraci francouzsky! Neboť jí milující a nesobecký umírající muž zanechal dost peněz na to, aby mohla! A koneckonců byla a zůstala alespoň neskutečně milá a hodná. Ano, možná se něco takového může stát. Těm, co mají "trošku" větší štěstí a mají na to... ne těm, jejichž rodiny je po takové nehodě nemůžou udržet finančně ani půl roku, natož aby jim dopřáli tak luxusní zážitky. A ano, chvíli jsem mu věřila, když byl protivný a nerudný... a chvíli jsem mu věřila, když říkal, že miloval svůj život takový, jaký byl... že by si chtěl Paříž znovu užívat takový, jaký byl... ano, je to smutné, k čemu se nakonec rozhodl, protože jsem se mu upřímně ani na chvíli nedivila, že nezměnil názor. Nemůže to být jednoduché a moc krásně si to představuje člověk, který je absolutně zdravý a ví, že se má radovat ze všech maličkostí, které život přináší. Ale ani na chvíli mě nebavil celý zbytek filmu, všechna ta kýčovitost chvil, které spolu trávili, všechna ta předvídatelnost, jak se ho TEHDY bude muset dotknout a jak on v TAMTU (jinou) chvíli vidí, jak je vlastně skvělá, i když před nehodou by se na ni nikdy ani nepodíval! A na závěr - jakou krásnou dovolenou si spolu užijí! Ale samozřejmě je tam zvrat a její pláč a její útěk.. a její neméně očekávaný návrat na "jeho poslední" chvíli... Takže ano - romantický film ano... o lásce jako z červené knihovny, akorát se smutným koncem. Ale drama? Psychologie? Život? Jděte... všechno to tady už bylo, a daleko líp zahrané a daleko líp natočené.

Neskutečné zklamání... ale tak hlavně že se i z nejtenčí Tolkienovy knížky dala vytřískat další trilogie, že jo.. jen toho veskrze vážně šikovného hobita je mi líto.

Příběh je velmi silný. Oproti tomu ale ztvárnění je příliš neobratné a nudně jednoduché. Celou dobu jsem měla pocit - ano je to důležité, ano je to naléhavé sdělení, ale to, JAK je to prezentováno, jde absolutně mimo mě. Film má pár silnějších okamžiků, ale taky spoustu toho nudného "to jsem již viděl" a nic výjimečného, co by film posunulo dál než za jak vánek lehký nadprůměr. Bohužel bych se dost dobře obešla i bez něj.

Ano, příběh nepřináší nějak záludné a divoké zvraty, ale místo toho, co je vyprávěno, je důležitější, jak je to vyprávěno, a kým je to vyprávěno - v tom celá úžasnost filmu více méně závisí hlavně na výrazové preciznosti a uměleckém umu hereckého představitele hlavního hrdiny. Po řemeslné stránce lehce průměrně nadprůměrné. A možná to někomu uniká, ale když se napíše, že je něco podle skutečnosti, tak to opravdu neznamená, že se má film hodnotit podle toho, do jaké míry odpovídá dějinám a známým faktům. Naopak - film je umělecké dílo a jako takové musí být fikcí a možnostmi a hrou, není to dokument. Zároveň bych si jako inteligentní a intelektuální člověk nedovolila do komentáře vpouštět jakékoliv homofóbní ubohosti jako jiní. Vypovídá to pouze o osobě samotné, nikoliv o kvalitě snímku. Zvlášť když homosexuality je tu tak zlehka, až je to konzervativní a vyloženě dobové. Film je výjimečným pojmutím lidské individuality. Proč by to nemělo stačit.

Film, jako obecně žánr komedie/romantický nabízí nepříliš složitou formu a nepříliš složitý obsah. Ale základem je, že jsem se celou dobu bavila, a to dobře! bavila. Co se mi na filmu navíc ještě líbilo, i když doufat v nějaký vyšší záměr by byl asi přehnaný optimismus, je ten kouzelný náznak v jedné jediné větě, že právě teď a tady pouze film končí happy endem, nikoliv příběh, nikoliv život. Pro pobavení a příjemný odpočinkový večer nemůžu nedoporučit, proto tak vysoké hodnocení, i když jen velmi těsně.

Dobrý zážitek z tohoto filmu = nepřemýšlet + brát snímek jako pohádku + prominout všechna klišé + užít si především hudební stránku.

Původní japonský snímek už si přesně nevybavuji, ale troufám si říct, že je tato verze více než zdařilá. Už jen proto, že ačkoliv je polovina filmu dějově chudá a neustále sleduje psa, který se znovu vrací a vrací, aby počkal na svého páníčka, tak ani na chvíli nenudí, ani na chvíli není strnulá, o to více podtrhuje tragičnost a krásu psí lásky. Na druhou stranu - pro ty, kteří vztahu psa a člověka nerozumí, to může být monologická cesta plná utrpení a očekávání konce.

Mysteriózní film, jak má být. Citlivě vystavěná myšlenka, mrazivé obrazy, dobře psychologicky zpracovaná (a hlavně zahraná) postava, kterou ztvárnil Liam Neeson.