annihilation

Špionážní příběhy od Agathy Christie jsou obecně považovány za nepříliš podařené, a tak i tato adaptace poněkud pokulhává, především když jí srovnáme s krásnými detektivkami. Dedukce, která vede k vyšetření případu je samozřejmě zajímá, stejně tak jsou skvělé i postavy (hlavně můj oblíbeny inspektor Japp), avšak ani ta spousta vytříbeného humoru film není schopna zachránit. Jiné díly jsou nastokrát lepší a divák to pozná.

Světoznámý příběh o jedné slečně, která je tak trochu jiná, než ostatní. Jednou uvidí králíka v obleku a tak za ním pospíchá, spadne do nory a ocitne se v Říši divů, která je v ohrožení, protože jí vládne Srdcová královna. A ano, je to pohádka, ale je úžasná. Film je krásně zpracován. Tedy pokud máte zálibu ve fantasmagorickém prostředí, zvláštním výběru herců (včetně jejich kostýmů a masek) a netradičním dialogům. Na tohle je Tim Burton jednoduše jako stvořený. Akorát tenhle film nemá tak temnou atmosféru, jako jeho ostatní snímky, mějte na paměti, že je to pohádka. A jestli máte někdy pocit, že jste ten nejšílenější magor, možná zjistíte, že to ti nejlepší bývají. :)

Alois Nebel? Naprosté zklamání. Celý film je nudně plochý a jakmile se objeví náznak něčeho zajímavého, je přehlušen - nebo ještě lépe - film najednou skončí. Nejvíc mě zaráží poměrně velká oblíbenost. Opravdu stačí udělat film kresleně a všechny to zaslepí? Kdyby byla animovaná forma alespoň využita ke zprostředkování lepší komunikace s divákem (jako tomu je například ve filmu Waking life a částečně v A scanner darkly), ale mám neodmyslitelný pocit, že v tomto případě šlo jen o zviditelnění a prázdný výkřik, jak přilákat publikum. Přitom by se dal příběh určitě dobře rozpracovat, náznak poetičnosti posunout na vyšší úroveň a vdechnout tak filmu myšlenku. Škoda. Tento výtvor chápu jen jako důkaz toho, jak je nitro čím dál tím víc přehlíženo a pozlátko se stává kultem. "Hurá, animace!"

Je poskrovnu filmů, které vás dokážou zahřát svým optimismem a přitom být kýčovité podivně krásným způsobem - a Amélie z Montmartru je zaručeně jedním z nich. Hlavní hrdince se obrátí život naruby, když se rozhodne vrátit nalezenou krabičku s dětskými vzpomínkami jejímu původními – teď již starému majiteli. Poté jí jako kouzlem proti její osamělosti začne naplňovat pomáhat zvláštními cestami ostatním lidem z jejího okolí. A pak se zamiluje do někoho velmi zvláštního… Snímek je naplněný úsměvem a myšlenkami. Podle mě jde o zaručený lék na dobrou náladu, protože je velmi vtipný, hravý a vtáhne vás do jeho kouzelné atmosféry. A jestli máte, jako já, slabost pro milé blázny, bude se vám určitě líbit.

Otec na první pohled normální rodiny si prochází celkem zajímavou krizí středního věku a rozhodne se radikálně změnit svůj život a jít si za svými sny. Jeho manželka z něj propadá hysterii, jeho dcera ho nenávidí. Dokáže se vzbouřit zaběhlému životu, ve kterém je nespokojen a splnit si svá nejtajnější přání? Jeden z nejúžasnějších filmů, co jsem kdy zhlédla, vážně. Dramatický, poetický, ironický a nepředvídatelný. Jestli máte zvrhlý smysl pro humor jako já, asi se u něj i zasmějete. No představte si, že by váš otec najednou začal z ničeho nic posilovat, kouřil trávu a odešel z úřednické práce, aby mohl pracovat v rychlém občerstvení. :D Každopádně ho doporučuji, donutí vám se opravdu zamyslet.

Pokus Dalího a Bunuela o to, aby ve filmu nebyl ani kousek příběhu a nic nedávalo smysl se výborně podařil. Snové prvky byly mistrně převedeny na plátno - nejznámější scéna s rozříznutým okem doplněná o záběr na úplněk "rozříznutý" mrakem mi připadala velmi nápaditá, avšak jako celek snímek není zrovna něco, co by člověk musel vidět vícekrát.

Náznaky kritiky lidského chování byly určitě výborné, ale snímek celý postavený jen na efektech s úplně průhledným příběhem mě prostě zase tolik nezaujal. Hodně mě zhnusila celá ta sláva kolem něj, nevím, jestli má tedy tak vysoké hodnocení proto, že je opravdu dobrý, nebo jen proto, že všichni následují dav Američanů, kteří tím přehltili internet. Asi nepochopili, že celá ta kolonizace a násilné vytlačování původního obyvatelstva sedí hlavně na ně. Jinak je to celkem milá odpočinková záležitost, která se nezapomněla inspirovat spoustou jiných filmů.

Co je na tomto dokumentu zajímavé, je pohled na spoustu netradičních uměleckých děl, která mají nějakým způsobem vyjádřit názor nebo rozbít všudypřítomnou šeď. Ale podle názvu jsem očekávala, že se bude věnovat Banksymu a ne Mr. Brainwashovi, který mi byl extrémně nesympatický - jak na první pohled, tak i jeho přístupem k něčemu, čemu říká umění. Streetart mám ráda, má-li nějakou myšlenku a nemyslím si, že se člověk stává umělcem, zaplatí-li si lidi, kteří tvoří věci dle jeho nápadů a jako tečku si sám uspořádá výstavu. Není tohle jedna z věcí, kterou Banksey kritizoval? Film bych velmi ráda hodnotila kladně, přeci jen mi poskytl dost nevšední náhled na tvorbu v ulicích a určitě mě i upozornil na spoustu zajímavých děl, ovšem ten zbytek okolo mě naprosto znechutil. Pokud jste ale fanoušky MBW, bude se vám určitě líbit.

Pozor, obsahuje spoilery. Mít tak blízko k barvě, ale zůstat černobílý - jak zbytečné. Zprvu vás vtáhne, našlapuje po špičkách, drží si vaši pozornost a překvapivě dobře zapadne do dnešní doby. Pak se otočí zády a začne uřezávání prstů, spojování zdeformovaných těl a adorace zvířecích vnitřností. Pak dlouho nepřichází víc, než tento hororový balast a nakonec stojí čelem k šarmantnímu zakončení. Evidentně tvůrci povídky četli, ale nepochopili autorův záměr ze strachu z neznáma. Když má přijít nepopsatelná hrůza, proč se jí snažit popsat hrozně? Přitom by stačilo naznačit, chvíli nechat tápat, to důležité neukázat a zpracování mohlo být skvělé. No nic, alespoň že mladé čarodějce se splnilo přání.

Takový ten pocit, když je film koukatelný jen díky dlouhovlasému Gerardu Buttlerovi...