venus

Nestává se často, že by se na plátna dostal snímek silně folklórní, ale zároveň symbolický, neadaptující konkrétní místo, nýbrž velké celospolečenské téma, že hřích má být a bude vždy potrestán. Zcela jistě nezaujme diváky konzumující blockbustery a netflix produkci, takoví diváci totiž už zlenivěli a (alespoň podle dostupných komentářů) se už ani nesnaží číst symboly a všeobecně se nad námětem zamyslet. Pro mě je to velmi silný snímek s neskutečně nádhernou kamerou, umocněný jak tématem, tak silou hor a přírody, citlivý i surový zároveň, okořeněný magickým realismem a mocí pověr a znamení. Je bohatý a prostý jako život sám. Minimalistické dialogy společně se silným vizuálnem dokázaly obraz vesnice ve 30. letech ještě více umocnit a navodit pocit autentičnosti a důvěryhodnosti.

Wow efekt stojí na charismatické Mckenna Grace, která brnká na divákovi emoce. Úžasná přirozenost a dětská bezprostřednost je velkou devizou snímku. V kombinaci se silným obsazením se můžeme těšit nadstandardní podívané. Najs one, Marc Webb!

Chladné, bez emocí, prázdné a zbytečně ukecané. Do oka mi padla chic výprava a přitažlivá hra se světlem. To ale bohužel nestačí k tomu, abych na film do pár týdnů nezapomněla.

Nejsem si úplně jistá, zda tak rozsáhlá stopáž byla pro snímek přínosem. Svižnější sestřih by jistě snímku dodal větší údernost, ale pokud se přes to přenesete, dopřejete si nevšední zážitek z pozorování komplikovaného vztahu mezi dcerou chycené v pasti náročné kariéry v nadnárodní společnosti a otcem snažícím se zrestaurovat citové pouto s odcizeným potomkem. To vše rezonující v kontrastních majetkových poměrech top manažerů a prostých rumunských obyvatel.

Poctivý horor se nestaví na lekavých scénách, které jsou nešvarem aktuální hororové scény, ale na dokonalé výpravě a propracovaných kulisách. Dům na Purpurovém vrchu je dokonalost sama, jeho kvílení, dýchání a neklidné vrzání je prvotřídní! Vizuálně je tak propracovaný, že vás až zamrzí, že si ho nemůžete projít a kochat se jeho detaily. V gotickém vizuálu jsem si opravdu libovala.

I když to bylo čitelně vykonstruované, přece jen byl celý příběh velmi nenásilný, sympatický a chytře vtipný! Žádné stupid-ity, ale solidní britský humor lehce přibarvený úlitbou divákovi. Pro mě velmi příjemný snímek s libozvučným britským přízvukem.

Vymaštěnější scénář jsem už dlouho nepotkala. Dialogy těžké a zpomalené, dikce až nesnesitelně flegmatická, což vedlo k tomu, že vzrušující pašerácký Zlatý Tesák vyzněl jako nuda a jehož "dalekosáhlý" význam se vytratil a zcela rozplynul po první minutě. Herecké talenty utopené ve sračce vyfetovaného pozérství.

"Duše přetavená do písní."

Stojí za zhlédnutí už jen kvůli Julianne Moore, která dokáže excelovat i v tak choré spleti duševní vyšinutosti. Cronenberg se pouští do reflexe nemocných duší, kterým ale ani za mák nerozumí. Cestičky tak vůbec nenavazují a celý snímek dohromady vůbec nehraje. Skvělé téma chorobného Hollywoodu zůstává absolutně nevyčerpané.

Uhrančivý atmosférický audiovizuál, kterému bohužel k dokonalosti chybělo poměrně hodně. Především pevně sevřená dějová linka, která by celé to krásno pořádně podtrhla, nebo také propracovanější reflexe hlavních postav. Z kinematografického pohledu mnoho nedostatků, které však u mě přebila skvělá kamera. Sama nocí tmou vnímám spíše jako dlouhý hudební videoklip (parádní a vtipný videoklip!), než plnohodnotný celovečerní film.