Sama nocí tmou

Americký nezávislý film má mnoho podob, a tohle je jedna z nich. Existenciální romance o dvou ztracených duších ve Zkaženém městě. V pár zábavných scénách jsou vydařené variace na hororová klišé, ale zařazovat do téhle kategorie samotný snímek mi připadá nemístné. A že mají postavy drobek exotičtější vzhled a dialogy jsou v perštině, to je jen takové drobné ozvláštnění. Největší slabinou je těch pár pasáží, kde to vypadalo, že autorka nedrží nitky svého příběhu pevně v rukou. Jinak sympatický počin. (31.08.2016)

S artovými "festivaláky" je to složité. Divák si často připadá jako hlupák, který dokáže pochopit pouze triviální, konzumní snímky, a "skutečné" umění filmu je pro něj španělská vesnice. Každopádně asi ne pokaždé je to ten případ a to je právě problém. Kde je hranice opravdového umění filmu a toho, kdy se tvůrci snaží jen na oko ztvárnit něco, co svou nesrozumitelností jako umění působí. No, teď už ale k filmu. Musím pochválit kameru a vůbec celou kompozici obrazu, hrátky se světly a nejen to, jelikož i soundtrack byl super. Ovšem co se děje a postav týče, jsem zjednodušeně řečeno v rozpacích a asi to nebudu dále rozebírat. Tohle takový ten případ, kdy si po zhlédnutí filmu pomyslíte jen "OK" a jdete domů. Slabé 3* (16.01.2015)

[ČSFD projekce -AERO] Tempem připomínající ultranudné Night moves, narozdíl od nich však vtipné, popkulturní, podmanivé a naprosto jiné... a je tam kočka Musaki a Rajnit z HIMYM, kterej se ukáže taky v jiné roli než řidiče limuzíny. Jsem zvědav na příští celovečernák Íránské řežisérky Ana Lily Amirpour. Příště bych prosil více odstínů (než jen) šedi. 73% (08.01.2015)

Skutečný kavárenský povaleč ví, že upírská tématika ve filmu začala dávno před Murnauem a proto ví, že možné je cokoli. Konečně jen v posledních letech každou sezónu vidíme velmi odlišný přístup k žánru, rok 2012 překvapil Byzantiem, ve kterém se vrátil král Neil Jordan, který změnil upírský žánr skvostným Interview s upírem poprvé už v roce 1994. Společně s Anne Rice nechal upíry hodnotit Brama Stokera i Charlese Dickense. Rok 2013 měl Only Lovers Left Alive a jejich nemrtvé řeči z alžbětinské Anglie, tmavé brýle a hudební nástroje. A jako verze odrážející rok 2014 se nám tu pro změnu objevila A Girl Walks Home Alone at Night - zevlící hrdinka, která má v pokojíčku plakáty s Michaelem Jacksonem, Madonnou a poslouchá si Lionela Richieho. Takže kdo ještě řeší, co ta holka má na sobě a v jaké zemi si vysává ty své spoluobčany? #čsfdprojekce (10.01.2015)

Tohle "dílo" pro mě není filmem nýbrž souborem rádoby uměleckých záběrů bez větší návaznosti. Obrovsky nevyužitý potenciál upírské tématiky (to, že je hlavní postava upír, ve filmu - když se nad tím zamyslíte - nehraje žádnou roli), absolutně nelogické chování postav, absence děje či sdělované myšlenky. Působí to na mě, jako když chtěl někdo vydělat na vlně oblíbenosti upírů a zároveň působit děsně sofistikovaně - ani jedno se nepovedlo. Fatální selhání. S Milenci nesrovnatelné (nebo srovnatelné ve smyslu "takhle ano, takhle ne"). (09.01.2015)