venus

Doprovod: Nasty - beatbox na LFŠ 2010. V celku zábavné :)

Nevšedně propletený scénář, skvělé herecké obsazení, nicméně 187 min se táhlo takovým způsobem, že jsem se přes všechny kvality filmu málem unudila.

Moc ráda bych dala o hvězdičku více, bez pochyby by si to film zasloužil, ale mám tu nevýhodu, že jsem četla knihu a jsem tedy více kritická. Ve filmovém Předčítači chybí mnoho zásadních okamžiků pro 100% pochopení a vcítění se do příběhu. Všem doporučuji si knihu přečíst... film nikdy nemůže vytěžit z knihy vše, ale v tomto případě si myslím, že chybělo mnoho opravdu klíčových momentů. Výkon Kate Winslet byl naopak naprosto vynikající, tak jsem si Hannu přesně představovala.

"Babička v teplákách! To je šlágr!" Krásné, úsměvné ohlednutí do starých časů. Potěší.

Dlouho ve mě nikdo nevyvolal tolik emocí jako Juan Villegas. A nemusel dělat mnoho, i v pouhém pohledu se dokáže udát životní příběh... Minimalistické, prosté, dojemné, nádherné!

První scéna, která předchází úvodní titulky, byla jako pročítání fejsbuku náctiletých nevybouřenců. Nechybělo málo a spláchla bych film do útrob hluboko pod zem. Vyčkala jsem a pak jsem se nechala unášet kýčovitým slzeprolitím. Krásné okamžiky byly v cuku letu smeteny těmi lacinými. No co dodat? Snad jen, že závěr dělá film a tohle zakončení bylo opravdu nešťastné! Nějakým záhadným způsobem má však snímek v sobě nějakou zvláštní přitažlivost, a tak ho škatulkuju trochu výš, mezi ty průměrné.

Moc milá pohádková zápletka, jen ty postavy byly neuvěřitelně sterilní. Nebyl tam nikdo, snad až na roztomiloučkou Adrianu, ke komu by si divák našel cestu. Snobské móresy jako je nakupování starožitného nábytku či degustace archivního vína v nejdražších domech Paříže, se mého srdce ani trochu nedotkly. Ukazovat současnou Paříž jako útočiště pro nabubřelé zazobance je dokonce až urážlivé.

Poctivý horor se nestaví na lekavých scénách, které jsou nešvarem aktuální hororové scény, ale na dokonalé výpravě a propracovaných kulisách. Dům na Purpurovém vrchu je dokonalost sama, jeho kvílení, dýchání a neklidné vrzání je prvotřídní! Vizuálně je tak propracovaný, že vás až zamrzí, že si ho nemůžete projít a kochat se jeho detaily. V gotickém vizuálu jsem si opravdu libovala.

Pýcha a předsudek si je hodně podobná filmu Rozum a cit, jak jinak, když oba filmy jsou natočeny na motivy románů Jane Austen, avšak režie tyto snímky naprosto odlišila. Musím říct, že Ang Lee se s předlohou popral lépe. V Pýše a předsudek mi chybělo vykreslení citů a charakteru hlavních postav. Celé to mělo být o silné lásce, která byla potlačována pýchou, jenomže z filmu to moc nevyznělo. Joe Wright moc dobře zachytil kouzelného ducha Anglie. Líbilo se mi, jak lesk a honosnost plesu kontrastovala s klidem a krásou venkova. Prostředí filmu je nádherné, kamera je dokonalá, jen mi chybělo vykreslení hloubky celého příběhu.

Velmi působivé! Bezpochyby Renčův nejlepší film. Anna Geislerová dokazuje, že hrát umí odjakživa. I když v tomto filmu stála možná ve stínu Báry Hrzánové (co se herectví týče). Vadila mi hrozná hudba od Ondřeje Soukupa - pokazil celý film. Na konci, když vidíte tu bezmocnost a uvědomíte si, že je to celé podle skutečných událostí... celkem působivé.