Mulosz

Jeden ze slabsich Hitchovych kousku se vsim vsudy. Napad s lzivym flashbackem nemuze zachranit napr. nedotazenou hlavni zapornou roli, ale i jine nedostatky (kamera - to mel byt noir nebo si osvetlovaci cucnuli trochu kvitu na uvolneni?)

Jaj, boha, to byla taskarice, ale bavil jsem se nad tou tuposti vytecne:-)

V anotacích k tomuto snímku se můžeme z několika zdrojů dočíst, že jde o nejostudnější film s Vlastou Burianem. I když se může toto označení na první pohled jevit jako relativní, neboť aniž bych někomu vnucoval svůj názor, vůbec nejsem obdivovatelem československé prvorepublikové kinematografie a filmů s Vlastou Burianem nevyjímaje, po absolvování tohoto snímku je skutečně zřejmé, že nic horšího už Burian natočit nemohl. Má jít o komediální a odlehčený pohled na vznik a rozvoj vesnického JZD a o sametové vypořádání se s těmi, kteří si užitečnost družstva uvědomili až pozdě. Výsledkem je však taškařice s neuvěřitelně se pitvořícími herci, v čele právě s Vlastou Burianem, kdy úsměv na tváři vyvolává leda úroveň a výsledný efekt tohoto díla, nikoliv už samotný obsah a záměr tvůrců vytvořit vtipnou komedii. Režisér Oldřich Lipský naštěstí svou reputaci napravil pozdějšími komediemi, které se u nás staly kultem, pokud však jde o pomocného režiséra Jana Strejčka, který bývá uváděn jako spoluautor, ten se posléze ještě prezentoval pouze režijním podílem na televizním filmu z roku 1971 „Svatba Krečinského“ a pak se zcela po zásluze ztratil neznámo kam. Ale u filmu jsem se bavil výtečně, né že né:-)

Václav Kubásek nebyl na československém filmovém poli novým zjevením. Snímky „Naši furianti“ nebo „Ideál septimy“ jsou dodnes uloženy v diváckém povědomí a čas od času vyplňují víkendové neatraktivní hodiny v programu komerčních stanic. V duchu prvorepublikového komediantství po válce Kubásek natočil známý film „Železný dědek“ s Jaroslavem Marvanem v hlavní roli. Šlo o film poplatný režimu, leč ještě naštěstí s absencí explicitní propagandy. Za to o rok později již Kubásek přichází s dílem zvaným „Dva ohně“, kde tvrdě odsuzuje kapitalistického majitele cihelny a volá po znárodnění továrny, to vše se snahou schovat se pod chlapský film, v jehož středu stojí dva hrdí dělníci, do jejichž přátelství na chvíli zasáhne rozdílné politické přesvědčení. Jednoho z nich ztvárnil známý a velmi častý představitel soudružských rolí Josef Bek, s jehož žoviálním projevem má fanoušek bolševických škvárů čest se setkávat hodně často. Údajně šlo o herce, který byl vždy mezi kolegy velmi oblíben, viz různé patetické televizní vzpomínky, v kontrastu toho však stojí zážitky mého kamaráda doktora, který na něj jako ošetřující lékař nevzpomíná v dobrém, mj. i v pokročilém věku Pepíček furt slintal a plácal sestřičky po řiti, Pokud však jde o jeho herectví, nešlo nazvat jinak než laškováním a málokdy divák natrefí na film, kde by Bek alespoň chvíli nezpíval. Což je chvíli směšné, většinou však rozčilující. Co je však objektivně nezpochybnitelné, málokterý herec se v agitačních filmech objevoval tak často jako on. Kubásek, stejně jako např. Miroslav Cikán, se hrdě odhodlal pomoci slovenskému filmu v jeho zrodu, konkrétně v roce 1952 přispěl dílem „Mladé srdcia“ – filmem z prostředí rudných dolů, stejně laděným jako „Dva ohně“.

Na Kurosawu mi to pripadalo jako pomerne tuctova detektivka, nebyt vysoke latky, kterou si autor sam sobe kvalitou svych jinych filmu nasazuje, mozna bych se na tento snimek dival jinak. Takto pouze prumerne hodnoceni.

Skvely namet, bezchybny scenar, citliva rezie, strhujici Humphrey Bogart a Walter Huston a mnoho dalsich faktoru tvori tento vynikajici a nadcasovy film. Sledovat ho navic na platne, na festivalu a za ucasti hostu (potomci J.Hustona) je jedinecny zazitek

Mám problém nejen s tímto filmem, ale i s celou filmografií Johna Forda. Tento autor dokáže na jedné straně natočit vynikající filmy (Přepadení, Hrozny hněvu, Stopaři) a na druhou straně snímky velmi průměrné (Bubny víří, Bylo jednou zelené údolí, Kavaléristé). V tomto filmu jako by tuto nejednoznačnost skloubil dohromady na jednou poli, kdy se silné scény střídají naprosto příšerné, které připomínají výjevy z Rudé záře nad Kladnem nebo Výstrahy. To vše zakrývá Fordovy vyprávěčské schopnosti, sentimentalitu a poselství celého filmu.

Zhlednuti tohoto filmu me utvrdilo v tom, ze veskerou jakz takz kvalitni ceskou produkci natocenou do roku 1945 jsem uz videl a i pres nejvetsi snahu se obdivovatelem tohoto obdobi nikdy nestanu.

Pětihvězda samozřejmě za skvělou performance Immanuela Lubrikanta a Kafilérie Zawadské na Festivalu otrlého diváka (3.3.2022), jinak ten film sám o sobě je jak jinak než děsný :-)

Ta sekova knizka je fakt hit, ze Pstrosu?:-) Ale jinak opravdu neuveritelny zazitek, u ktereho jsem brecel smichy od zacatku do konce:-)