Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Pohádka
  • Fantasy
  • Dobrodružný

Recenze (48)

plakát

Deník Bridget Jonesové (2001) 

Můj srdcový film. Bridget je obyčejná, někdy trapná, ale většinou vrcholně sympatická a milá singl(ovka), se kterou je radost se ztotožnit a sdílet její propady i vítězství. Je zábavná, prostořeká, utrápená i opilá, ale pořád uvěřitelná a úžasná. Jedná se sice o klasickou romantickou komedii, ve které hrdinka volí mezi dvěma muži (za mě je od začátku jasno, Mark Darcy vede na plné čáře), ale je to nejen podáno velmi vtipně, ale hlavně spoustu situací člověk zná ze života (většina scén s matkou typu „Utíkej se převléknout, připravila jsem ti na postel něco pěkného.“) a o to je to zábavnější. Co se týče herců, všichni jsou naprosto přesní, Renée báječná, Colin neodolatelný a Hugh správný hajzlík. Tohle můžu vidět znovu kdykoliv.

plakát

Comeback (2008) (seriál) 

Vzhledem k tomu, že se u každého dílu nahlas směju jako bez mozku, nemůžu dát nic jiného než pět hvězd. Všichni herci se mi tam fakt líbí, u Martina Dejdara jsem byla nejvíc překvapená - k tomuhle typu role bych si ho nikdy nepřiřadila a přitom je skvělý. Když se chci pobavit, vyberu libovolný díl a spokojenost je zaručena.

plakát

Sherlock (2010) (seriál) 

Přiznám se - filmy, převedené do jiné doby, než se odehrává jejich předloha, nemám moc ráda (resp. moje prvotní nedůvěra je značná). Až Sherlock mě ale přesvědčil o tom, že to je vina těch filmů, které jsou hloupé tak jako tak, a ne toho, že se odehrávají jindy, než autor předlohy zamýšlel. A přesvědčena jsem o tom byla poměrně razantně, od prvního dílu, který jsem zhlédla prakticky s otevřenou pusou, se kvalita stále drží. A nejde jen o zpracování příběhů, zásadní je i skvělý výběr hlavních představitelů. Benedict Cumberbatch je skvělý herec a dostatečně zvláštní na to, abych mu věřila toho geniálního podivína Sherlocka, zatímco Martin Freeman skvěle zosobňuje typ "obyčejného" člověka, jež výjimečně dobře vyvažuje tuhle nesourodou dvojici. Jsem nadšená, nedočkavá a pořád mám pocit, že zůstávají otázky, které jsou nezodpovězeny, což mě nutí nedočkavě se třást na další díly. Tak sem s nimi!

plakát

Pošetilost mocných (1971) 

Napíšu to jednoduše - jeden z mých nejoblíbenějších filmů s Louis de Funésem. Jako proradný ministr je špičkový, ale co se rozjede po tom, co je odvolán a zbaven řádu zlatého rouna, to nemá obdoby. Pomocníka má ve svém sluhovi Blazovi ("A co když se mě zeptají, co jsem viděl v Americe?" "Američany."), který ovládá skvělý budíček ("Zlaťák chybí!") a čištění uší skrz hlavu, ale je zdatný i jako nastrčený milenec královny ("Pomnanecka!"). Navíc to kdysi bylo moje první setkání s Yvesem Montandem a jsem trochu kacířsky ráda, že tu roli hrál on a ne původně uvažovaný Bourvil - podle mě se do ní hodí lépe. Nevím, co dalšího dodat, nejoblíbenější scénu těžko vybrat, protože bych jich tu musela vypsat asi dvacet. Film, ke kterému se vždycky budu vracet. "Proč mě nevítáte? Vy máte jásat!"

plakát

Odpočívej v pokoji (2001) (seriál) 

Opravdu výborný seriál! Zvláštní, originální, takový, na který nesedí žádné škatulky, do kterých by ho člověk chtěl zařadit. Tady vezmou váš největší strach, některou z postav a tím pádem i vás v tom pořádně vyráchají, a často zakončí tak, jak nejvíc nechcete. A vy jen sedíte a polykáte slzy. Aby ale nedošlo k omylu, není to tak rozhodně vždycky, seriál je i černočerně vtipný, a na úvodní sekvence s něčí smrtí jsem se vždycky těšila, ale ta všudypřítomná lehká deprese tam prostě je. Všechny postavy jsou zatraceně uvěřitelné – chvilku je chápete a rozumíte jim jako nikdo jiný, chvilku je nesnášíte a ptáte se sami sebe, co je to proboha za blázna. Oblíbenými postavami pro mě byli nepřekvapivě Nate a David, hodně dlouho jsem si naopak hledala cestu k Brendě. Ovšem třeba k jejímu bratrovi Billymu jsem si ji nenašla nikdy. Konec mě rozsekal tak jako většinu lidí tady, opravdu síla.

plakát

Muriel se vdává (1994) 

Tohle je pro mě do jisté míry osobní film, protože i já jsem si kdysi v pubertě prošla fází "mám úžasné kamarádky, které se mě ale snaží spíš zbavit, protože jim připadá, že nejsem na tak vysoké úrovni jako ony". První sledování tohohle filmu se tedy neobešlo bez mokrých kapesníků a myšlenek na to, jak jsem mohla být tak blbá. I přes jistou naznačenou slabost pro nešťastný osud Muriel ale musím říct, že se jedná o výborný film, který však nemohu označit za čistou komedii. Kromě spousty opravdu vtipných scén (jako nejoblíbenější mám Muriel tančící s Rhondou na Waterloo nebo svatební nástup) je tam i hodně scén spíše smutných (pro mě cokoliv s matkou Muriel). Je to tedy trochu jiný film, než běžná romantická komedie, ale já ho s klidným srdcem doporučuji.

plakát

Šťastný smolař (2012) (TV film) 

Pro mě jedna z nejpovedenějších pohádek posledních let. Mám hrozně ráda hraní se slovy i využívání dvou a více smyslů jednoho slova a toho se mi tu dostalo vrchovatě. A i když se jednalo o pohádku, tedy něco, co je primárně určeno dětem, i dospělý si tam našel spoustu vtipů. Nebylo to uječené, ubrečené, rozšišlané ani překombinované, což považuji za největší nedostatky mnoha pohádek. Herecké obsazení ani není třeba moc komentovat, Ivan Trojan jasně vládne, ale ani ostatní se neztratili, což podle mého názoru nejvíce hrozilo Filipu Cílovi, který s Trojanem tvořil hlavní dvojici. Vypořádal se s tím ale výborně a působil výrazně a zároveň sympaticky. Za mě plný počet.

plakát

Nebožtíci přejí lásce (1972) 

Jack Lemmon vtipný a úžasný jako vždy, Juliet Millsová roztomilá, Ischia krásná, osazenstvo hotelu úžasně zmatkářské... to, co jsem očekávala, jsem taky dostala. A k tomu navrch koupání v černých podkolenkách ("Ty jste si nechal kvůli smutku?") a spoustu humoru. Hrozně se mi líbila hlavní romantická scéna - takové to jeho prohlédnutí. Jen stejně jako už tu někdo zmínil taky nechápu, proč se všem zdá a všichni komentují, že Pamela má nadváhu, podle mě je akorát. Jinak ale jeden z mých nejoblíbenějších filmů.

plakát

S čerty nejsou žerty (1984) 

Pohádka, jak má být - oceňuji, že čerti nejsou přiblblí tatrmani, má to jednoduchý a přitom zábavný příběh, chytlavou hudbu, spoustu vynikajících herců a takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Alespoň se musím zmínit o úžasném mladém Vladimíru Dlouhém, parádně zlém Viktoru Preissovi ("Který z vás je nejbohatší?") nebo démonickém Luciferovi Karlu Heřmánkovi ("Na myšlení jsme tu my dva." "No ty rozhodně ne, Drápale!") a to hodně skvělých výkonů opomíjím (Ondřej Vetchý, Petr Nárožný, Jaroslava Kretschmerová). Trošičku, ale jen opravdu málo, mi už v dětství vadilo, že zlá princezna mi připadá hezčí než ta hodná, a přitom by to přece mělo být naopak. Nic to ale nemění na plném hodnocení a na faktu, že tuhle pohádku můžu kdykoliv znovu.

plakát

Jistě, pane ministře (1980) (seriál) 

Naprosto geniálně napsaný, zahraný a nadabovaný seriál, u kterého je nejvíce neuvěřitelné to, jak moc je všechno pravdivé (a taky člověka potěší, že to takhle chodí i v Británii). Hlavně je to ale hrozně vtipný seriál, poslouchat rozhovory mezi ďábelským sirem Humphreym a poněkud prostoduchým ministrem Hackerem je opravdové blaho. Navíc se tam nachází spousta zapamatováníhodných okamžiků typu "Ano i ne." "Je to pravdivá odpověď?" "Je to vyvážená odpověď!". Nejlepší je sledovat, jak se ministr postupně učí být protřelý a jak se mu to střídavě začíná dařit. Kniha si se seriálem rozhodně nezadá, je úplně stejně skvělá.