Hannah1971

Velmi zajímavé filmové dílko. Hodně mě nadchla i hudba, která celý film výrazně podtrhuje a doprovází. Začátek filmu s úvodními titulky napovídá, že nepůjde jen o barevnou komedii. Sarkastický a černý humor Kate Winslet a Judy Davis je vskutku neodolatelný. Je to takový pohodový, trochu ujetý film, který pomalu plyne a rozkrývá příběh jedné malé velké holky z Australského vidlákova plného podivných, ale přesto místy velmi dobře známých maloměšťácky vykreslených charakterových postav. Příběh holky, která se nebála a rozhodla se zjistit a očistit svou "prokletou" minulost. A ruku na srdce, všichni víme, že odhalená pravda někdy hodně bolí. Žánrově je film od všeho trochu. Se závěrečnou pomstou "Winsletky" provedenou se vší elegancí se jen potvrzují její slova "I am back, you bastards." se kterými se vrací do své rodné Australské "vylidž" na začátku filmu. PS. Pro všechny chlapy, ale i ženy :-) Kate Winslet je tu dost, vlastně hodně sexy :-)

3* dávám za to, že mě ten film upoutal a strhl k tomu, že mi šrotovalo v hlavě kdo je kde + kdy a kde na mě zas kdo vybafne..?? Takže jedna hvězda za celkovou mrazivou atmosféru filmu, druhá hvězda za herecký výkon Julianne Moore a třetí hvězda za vyšinutý herecký výkon Jonathana Rhys Meyerse. PS. na satanistický filmy ani horory normálně nekoukám, protože se bojím! U tohohle filmu jsem se taky docela bála, ale dalo se to vydržet až do toho konce, protože jsem od začátku do konce nevěděla o čem to vlastně je :-)

Taková sci-fi šifra mistra Nolana , která se v druhé polovině filmu tvůrcům přešifrovala hned na několik dimenzí takovým způsoben, že tvůrci slibně rozjetou první polovinu filmu bohužel odešlou i s druhou pulkou vstric té vše požírající bestii, rozuměj černá díra o který nikdo nic nevi a všem z toho jistě půjde hlava kolem jak američanům při žvýkání orbitu :-)Vzhledem k tomu, ze ve filmu vsak bylo velmi zajimavych a filozofickych myslenek rozplynu se do ctyr dimenzi zavřu oči brouku Matthewe a dám 4*

Legendární rodinný snímek „sci-fi mistra šifry filmového oboru“. Jako dítě jsem na tenhle film chodila do kina do zblbnutí pořád dokola a viděla ho tuším celkem devětkrát. V průběhu svých dospělých let jsem ho pak viděla ještě tolikrát v televizi, a asi ještě uvidím :), že už nejsem schopna to spočítat. Nicméně tenhle roztomile ošklivý a vrásčitý mimozemšťan s velkýma a upřímně modrýma očima pro mě nezestárnul. Pořád se při chůzi legračně kolébá jako tučňák, což je mé oblíbené zvířátko a zůstane mým hrdinou z dětství už napořád a pokud bych někde viděla frontu stojících lidí na tričko s „ítým“ klidně si tu frontu vystojím, tak jako jsem tenkrát na matějský pouti v Praze stála dvouhodinovou frontu na tričko se Sandokanem :). Apropós nemáte náhodou někdo na prodej tričko s „ítým“? :) 

Totální filmová divočina beze smyslu, na tenhle film věru nemám mozkové buňky k tomu, abych byla schopná pochopit jeho obsah a význam. Jedna hvězdička za ojedinělé barevně lechtivé všude přítomné erotično a Zuzanu Stivínovou :-)

Příběh trenéra a jeho mužstva ze zákulisí amerického fotbalu. Americkému fotbalu vůbec nerozumím, ale i tak to byla pro mě skvělá i poučná podívaná plná adrenalinu. Oliver Stone točil opět svým osobitým a kontroverzním pohledem, kde si jako vždy nebere servítky vůbec v ničem. Zákulisí sportovního prostředí ze světa amerického fotbalu, plného rapu, násilí, ale také obyčejných lidských pohnutých osudů jako psychologické drama v čele se skvělým Al Pacinem (on to totiž ani jinak neumí), Jamie Foxxem a v neposlední řadě mě velmi překvapila "blonďatá" Cameron Diaz, tady ukázala, že umí zahrát i vážnější roli.

Film je jedním z klasických děl německého expresionismu. Viděla jsem neúplnou verzi, kde chybějící scény do vysvětluje dodatečně vložený text. Chybějící scény byly údajně zničeny při požáru a celá verze filmu údajně neexistuje. Bohužel jsem ho viděla pouze na malém monitoru svého PC a popravdě musím říct , že kvůli určitým scénám lituji, že jsem ho nemohla vidět na velkém plátně.Obzvláště pak kvůli mrazivě a monstrózně působícím scénám, jakou bylo střídání zubožených dělníků a na tehdejší dobu celkové nadčasové ztvárnění města Metropolis, které mi doslova vzalo dech. Svět budoucnosti, svět roku 2026, je ve filmu popisován velmi přesvědčivě a sugestivně. To, že režisér studoval architekturu je velmi dobře čitelné, když se ve filmu pozorně díváte na dokonale architektonicky propracovaný Metropolis a nezbývá Vám než ho obdivovat. Dle mého názoru musel být pro diváky koncem 20. let ohromným překvapením a velkolepou podívanou, protože svým technickým zpracováním, tématem a vizí budoucnosti udělal nepochybně velký skok v čase. Například scény, jakými byly sestrojení robota-androida nebo vizuální ztvárnění města Metropolis se vzdušnými silnicemi a leteckou vzdušnou dopravou mezi mrakodrapy. Při sledování filmu Vám postupně dochází, odkud všichni pozdější filmoví tvůrci svých sci-fi filmů čerpali a čerpají inspiraci. Znám mnohem mladší filmy jejichž triky dnes působí směšněji, v lepším případě nostalgicky. Přesto režisér na tehdejší dobu dokázal své dílo opatřit natolik dokonalým zevnějškem, že i navzdory stále pokročilejším technologiím film neztrácí na své přitažlivosti a sugestivitě ani dnes. Fritz Lang svým vizionářským dílem v mnoha ohledech předběhl dobu. Není tedy s podivem, že se díky realizaci tak rozsáhlého snímku dostala německá produkční firma UFA do vážné finanční krize. Náklady ve výši 7 mil. marek se údajně vrátily pouze z jedné sedminy a tím také učinily tento film na svou dobu nejdražším filmem.Scénář k filmu napsala režisérova tehdejší manželka Thea von Harbou podle své knižní předlohy. Paradoxem je, že tento snímek byl údajně jedním z oblíbených filmů Adolfa Hitlera. Fritz Lang však fašistickou ideologii na rozdíl od své ženy odmítal. V důsledku její kolaborace s němci se s ní poté i rozešel a emigroval do USA. Nelze se trochu ubránit dojmu, že film mohl vzniknout i na základě jakési skryté propagandistické objednávky, kdy se Německo vzpamatovávalo z prohrané první světové války a potřebovali v sobě probudit národní hrdost. Na druhou stranu, co se týká podání obsahu tak i ono „prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce“ zůstává ve svém důsledku stále aktuálním sdělením i v dnešní době. Stejně tak ztvárnění toho čeho jsme svědky v dnešní době. Děj filmu se odehrává v roce 2026 ve velkém industriálním městě budoucnosti zvaném Metropolis, rozděleném do dvou protikladných světů. Nahoře žije bohatá elitní skupina a vědci zatímco dole v podzemí musí masy zotročených dělníků dřít do úplného fyzického vyčerpání, aby smetánce zajistili jejich bohatství. Vládce-továrník Metropolisu Fredersen, řídí a kontroluje město za pomoci všudy přítomných strojů. Jeho syn Freder se zamiluje do chudé dělnické dívky jménem Maria. Tajně jí sleduje do podzemního světa dělníků, kde vidí na vlastní oči bídné podmínky života dělníků. Poté se rozhodne Freder připojit k Marii kvůli níž se též pohádá a rozejde se svým otcem, protože Maria hájí za práva dělníků. Nepodněcuje sice dělníky k revoltě, ale naléhá, aby hledali východisko smírnou cestou a měli trpělivost a naději v lepší život. Vládce Fredersen chce omezit vliv Marie na dělníky, který má a proto žádá o součinnost svého šíleného vědce Rottwanga, který mu ukáže umělou bytost, kterou sestrojil. Umělá osoba může mít chování i podobu jakékoliv osoby. Šílený vynálezce Rottwang sestrojí robota – umělou Marii, která je úplně identická s tou pravou. Falešná Maria robot má za úkol vyvolat nepokoje a vyzývat dělníky k rebelii a k ničení strojů, aby měl továrník Fredersen záminku spustit násilnou represi. Vše nakonec přeroste ve zkázonosnou povodeň, která málem zničí celé město. Film končí sociálním smírem díky lásce Marie a Frederem neboť právě Maria ve filmu ve své prorocké vizi říká, že ruce a mozek je nutno spojit srdcem, které dává tušit naději na začátek nové společnosti. Závěr filmu působí ve svém celkovém sdělení trochu naivně a utopisticky. Sociálně, filozoficko-náboženské sci-fi, ve kterém režisér velmi silně uplatnil sklony k formalismu a pompéznosti. Projevuje se zde silná expresivita a kompoziční promyšlenost záběrů, což dokazují nejen dech beroucí mohutné masové scény a velkolepé obří dekorace industriálního města, ale i formalistická vyvážená kompozice obrazu a efektivní využití trikové techniky. Bohužel se však nemohu trochu ubránit pocitu, že celá tahle pompéznost byla na úkor obsahu a zamýšlené sdělení filmu tolik nevyznívá, protože ho režisér schoval za veliké dekorace. Tento snímek mi připomněl hodně novodobých sci-fi filmů ztvárněných na podobné téma stroje a lidé, vláda, bohatství versus moc. Například filmy jako Blade Runner, Matrix, Minority Report.

Spalovač mrtvol patří do TOP 10 nejlepších filmů tuzemské kinematografie. Tento dodnes mimořádně děsivý film, který oslovuje již několikátou generaci a v české kultuře má svou nezastupitelnou pozici, natočil jeden z vynikajících režisérů Juraj Herz. Pokud jste film neviděli a přečetli si jen stručnou anotaci snímku, tak nemáte ani zdaleka představu o tom, co Vás v tomto filmu vlastně čeká. A to je dobře. Na Spalovače mrtvol se totiž nelze připravit. Spisovatel Ladislav Fuks byl mírně řečeno podivín. Stýkal se sice s pražskou bohémou, ale ještě raději se vídal s podivnými existencemi na okraji společnosti. Jako člověk extravagantní a homosexuálně orientovaný organizoval ,,večírky“ ve svém bytě, který měl zařízen podle manýristického ,,horror vacuí“ – nebo-li strachu z prázdna. Na zdech mu tak viselo nepřeberné množství obrazů, které mu dodávalo pocit alespoň částečného bezpečí, okna měl přelepená tapetami, ze stropu mu visely kostry ptáků s kostmi různého původu a byt měl doplněn o sbírku bizarních předmětů ve stylu kabinetu kuriozit. Místo postele přespával v rakvi. Fuksova tvorba byla kriticky mimořádně ceněná a neunikla ani pozornosti Juraje Herze, který se jí rozhodl zfilmovat. Společně pak přepisovali scénář 2 roky. Snímek naštěstí vznikal ještě v roce 1968. Na vizuální stránce se významně podílel kameraman Stanislav Milota, který film ozvláštnil řadou neotřelých záběrů, jež však filmu výrazně prospívají. Herz připravil technický scénář obsahující téměř 1200 záběrů, což je cca 3 krát více než bylo tenkrát obvyklé. Zajímavé záběry a efekty však nikdy nepřebíjí sílu hereckých výkonů a v tom je Spalovač mrtvol pro současnou tuzemskou kinematografii stále nedostižným vzorem. Mimo technického zpracování je hlavní výhrou filmu herecký výkon Rudolfa Hrušínského, který se však ukázal pro natočení filmu velmi nevyzpytatelným hercem. Hrušínský roli chtěl odmítnout, ale nikoliv kvůli tématu, ale právě kvůli zpracování. Technický scénář ho vyděsil, protože měl pocit, že nedostane vůbec prostor ke hraní. Dle vzpomínání režiséra trvalo Hrušínskému celé 3 dny, než k němu získal důvěru. Poté se oba spřátelili. Problém nastal během okupace sovětskými vojsky, kdy pan Hrušínský odjel z Prahy, nikomu o tom nedal vědět a film ještě nebyl hotov. Nakonec však film dotočil. Spalovač mrtvol si tak odbyl svou premiéru, byl vybrán k tomu, aby Československo reprezentoval na Oskarech, získal řadu ocenění a vzápětí po vypuknutí normalizační politiky KSČ putoval do trezoru na pražském Žižkově, kde zůstal až do velkolepého znovuuvedení v roce 1990.

Režijně dost slabý snímek, číst scénář by byl pravděpodobně asi zajímavější a silnější zážitek. Je z toho cítit taková ctižádost, ale přitom je to totálně bez invence. Co se týká hereckých výkonů tak zůstávají všichni v podprůměrné rovině svého nadprůměrného hereckého umění a i když se Helen Hunt snaží sebevíc, jako režisérka, jako herečka, jako postava ve filmu až mi to přišlo servilní a protivné Příběh nikterak zajímavý a neoriginální působí všedně a okoukaně snad možná právě proto, že jsme ho už zažili na vlastní kůži nebo prožívali s jinými hrdiny, trochu jinak v jiném lépe zrežírovaném a lépe zahraném. Mě to připadalo všechno tak explicitně prvoplánové až to bylo fatálně neempirické. Inu tedy trochu tragické i trochu komické na to jak je tenhle film nadupaný hereckými hvězdami.

Adaptace prvního románu autora knižních i filmových bestsellerů Johna Grahama Čas zabíjet, je myslím zdařilejší než Firma, Případ Pelikán nebo Nebezpečný klient. Soudní drama z Jihu Spojených států ve kterém hlavní roli hraje rasová otázka. Sugestivní snímek evokující atmosféru bouřlivého soudního procesu i událostí, jež mu předcházely. Černoch Carl Lee zastřelí v soudní budově dva muže, uvězněné za znásilnění a těžké poranění jeho desetileté dcerky a nakonec paradoxně stane před bělošskou porotou, která má rozhodnout o jeho vině. Vybere si jako obhájce začínajícího bílého advokáta, který po váhání přijme pomoc emancipované studentky práv. Z případu se stane politická záležitost, která aktivizuje i členy Ku-klux-klanu. V poklidném městečku zavládne napětí a bílí rasisté začínají řádit. Obhájce Jake a jeho blízcí se ocitají v nebezpečí. Výsledek procesu je ovšem po obhájcově závěrečné řeči jasný. Zanechává visící odpověď ve vzduchu po osvobozujícím výroku poroty zda by člověk může brát právo a spravedlnost do svých rukou..film přinejmenším vzbuzuje a vyvolává pochybnosti o tom co je vlastně správné..