Zelda knihkupec

Krocaninocá palačinka

 

Kde bysme bez tebe, lásko, vlastně byli?

Žádné obrazy z historie

nic národního neobrozeného

kde asi bysme žili a co jedli?

Naše vlastní smutná legenda

poutníci - pilgrimové oslavují Boha -

- přírodu - příhodu -

tebou opeřeným!

Páč ty jsi jídlo a pěkně macatý

jen ty dokážeš dát o Vánocích

dohromady rodiny

jen ty bílé chutné masíčko pohladíš

pohárky chutě - chtě nechtě

jen ty jsi symbol Ameriky ve světě

jen tebe milují krásný pokrme vzácnější

než božská - kašovitá mana

dal bych si tě na cibulce

...

Z cyklu opakování teta stálosti

Ukaž mi svůj výraz

Výraz silného člověka

Výraz mrtvého brouka

Výraz tichého Krista

Výraz hladového astenika

Výraz rozumu z mládí

Rozkaz!

Úsměv

Nos

Líce

Oči

Obočí

Vlasy

Můj výraz je tvůj

Jen prosím u mě stůj

Série her

Upřímné prší:

Má pravidla normálního prší, ale hráči se můžou dívat jiným hráčům 

do karet.

 

Člověče nezlob se:

Má pravidla jako člověče nezlob se, ale jakýkoliv hráč má

právo kdykoliv vzít protihráčovu figurku a vrátit jí do jeho 

domečku. Hra je vhodná jako rituál pro vybití agresivity.

 

Dadaistický záchod:

Má pravidla jako normální záchod,ale místo dvou karet je na

kartách postavena skutečná záchodová mísa s funkčním splachová-

ním. Vývod pro odpad vede na hromadu karet pod mísou. Hráči si můžou

pomáhat při hře tím, že splachují a tím karty postupně buď odplaví

nebo rozmočí.

 

Rovnoprávné kostky:

Mají pravidla normálních kostek,ale hrají se s kostkou,která má 

Na všech svých hranách jedničku

 

Ježek v kleci:

Hru může hrát libovolný počet hráčů. Každý hráč dostane železnou

klec bez dvířek o rozměrech 50x50x50cm s otvory mezi mřížemi

měřící 1x1cm, v níž je živý ježek. Kdo první jakýmkoliv způsobem 

dostane ježka ven, vyhrává. Ježek musí přežít.

 

Umělecké piškvorky:

Hrají se jako normální piškvorky, ale hráč, který má kolečka,

musí místo kolečka do příslušného čtverečku namalovat hyperrealistickou

reprodukci Mony Lisy a hráč, který má křížky, hyperrealistickou 

reprodukci Medkova Kříže z kostela sv. Petra a Pavla. 

 

Zevlbal:

Mezi skupinou libovolného počtu zevláků, kteří kouří, pijí alkohol a berou

drogy, se položí míč. Zevláci s ním můžou udělat cokoliv.

 

Maringotkovaná:

Hrají proti sobě tři padesáti devíti členná mužstva na ploše sto osmdesáti

metrů čtverečních osmdesát devět minut. Mužstvo, které má

po uplynutí herního času co nejvíc vlastností maringotky, vyhrává.

hraje se medicimbalem.

 

Kreativní hra:

Kreativní hru může hrát libovolný počet hráčů. Hráči se sejdou na 

jednom místě a v momentě, kdy rozhodčí odpíská začátek, se rozejdou

kam chtějí. Hráč, který vyrobí míč, si s ním může něco zahrát.

 

Tajemné šachy:

Mají pravidla normálních šachů, ale hraje se v naprosté tmě. Hráč 

nesmí protihráči prozradit, čím jak táhnul a nesmí ohmatávat protihráčovi

figurky ani nahmatávat šachovnici. V momentě, kdy hra přestane oba

hráče bavit, rozsvítí a pobaví se rozestavení figurek na šachovnici.

 

Surrealistickej fotbal:

Hrají proti sobě dvě jedenadvacetičlenná mužstva devadesát minut 

na klasickém fotbalovém hřišti se dvěma brankama. Na začátku

přinese rozhodčí doprostřed hřiště klec s ptákem a otevře dvířka. Hráči

jednoho mužstva se snaží vlákat ptáka do branky druhého mužstva,

ale nesmí se ho dotknout žádnou částí těla. Hráč,který do branky

vláká jiného ptáka než toho, se kterým se hraje, je diskvalifikován. 

 

Kopejbal:

Začíná se ze zbrusu novým fotbalovým míčem. Může ho hrát libovolný

počet hráčů na libovolně velkém place. Hráč, který první rozkopne míč, vyhrál.

V tom okamžiku, kdy je míč rozkopnut, hra končí. Úplně vypatlaná,

debilní ,agresivní hra. Vhodné pro zbavení nácků a válčících 

armád.

 

Minimalistickej basketbal:

Má naprosto stejná pravidla jako klasický basketbal, ale hraje 

se bez rozhodčího, bez košů, bez hřiště, bez mezního času a bez 

hráčů.

 

Absurdní tenis:

Hraje se jako normální tenis, akorát míč nesmí přelétnout přes síť.

 

Pacifistická dáma:

Má pravidla jako normální dáma, ale žádná figurka nesmí proti-

hráčovu figurku přeskočit. Figurka, která protihráčovu figurku přeskočí,

Je vyhozena. Vyhraje ten, komu zbyla nějaká figurka.

 

Idealistický fotbal:

Hraje se jako normální fotbal, ale družstvo, které prohraje,

vyhrává.

 

Život:

Tato hra má zcela libovolná pravidla…

Noční

 

Stíny pokroucených pahýlů stromů

Se prodlužují víc a víc

Tvorové tmy ožívají

Tvorové světla se bojí

Tak to stojí napsáno

V kůře,v listí,v mechu

V kapradí

Najednou je všude ticho

A spousta strachu

Právě teď a tady se sny

Stávají realitou líbeznou

Slyšíte ty zvuky, jsou to hlasy

Stmívá se

Pozor na noční běsy tam vzádu kdesi

Z cyklu čtení mezi řádky

 

Ornament tváře těla lidu z tebe

Radost z něj neskrývej

Gigantický tanec všech našich buněk

A do toho pocit známý jako štěstí

Zač a proč? Nemyslíme na sebe

Miláčku z noci neplakej

Usni! Neboj se ohlídám domek

Sex nádherný bez povinností

Vstávej, vstávej, krátký blbečku

a čti mojí malou básničku

vysni si obraz tichého kopečku.

 

Vstávej, koukej ospalče,

uslyšíš pohádku, pitomče,

začíná: Kubo, hajnej, Anče.

 

Znám já...

Dělám si z tebe prdel

páč jsem anděl všech neděl

Šedý poutník kráčející pikareskními peřejemi krajiny přílivu

jde napříč časem bez krále Jiřího jako bez života

a možná i bez citu

totiž jeho cesta je dlouhá předlouhá

ani na ní nevidí. Putuje za deštivých nocí

jméno jeho rozhodně nezvedá náladu -

díky Bohu - upadlo již v zapomnění

jak mrákotách tápe pro národa

ZVRÁCENÝ AHASHWER ČI BLUDNÝ HOLANĎAN

nebo krysař - s nesmrtelností se kolébá

při štíhlých bocích bohyně Artemis

cestuje sám - nikým nepozván - šedý poutník

nepoznán tichý šedý poutník bloumá světem

- Radůza - jedem ještě jedem

TAK POJEDEM NA KRAJ SVĚTA A JEŠTĚ KOUSEK DÁL

za tmy sám samojediný poutník času

TEMNÝ SEN NA NĚJŽ SI NEVZPOMÍNÁM, SE MI ZDÁL

o poutníkovi velkém bratru. Ten cestovatel, tek se kniha bude jmenovat

bytost schopná postavit se celému světu. A neuhnout. A vyhrát.

Sám ho změnit a zůstat nezměněn...

Školní

 

Smažim se páteční nudou

tekoucí mozek - u uší

stříkající padající na zem

mastné vlasy hnědé mi prý sluší

škvarek a placka a stehýnko

mam - vlastně jsem - nájemníkem

ruky

obtažené modrou nudlí

v dáli ochutnávám sobotu, neděli

a "sakra" pondělí

hmpf jsem ukřižován školní

povinností

Smrtí sedmi panen

bude snámi ámen

aneb

příhody životní a srdeční

o

smrtelnících

a

nádenících

s

jedním Bohem

pláčem

nad jeho hrobem.

Jeho syna

v Praze,

kde je blaze

o dopisech, úpisech

s

jednou bankou

vše ukončené, nedivím se

jedním zjevením

tam si počtem,

jak jsme v kýbli

to psáno je

v

Bibli

Vánoce kvzpl

 

Přeji vám všem pěkné Vánoce

Vánoce!

Vánoce?

Kdy?

Před 24. prosincem?

Nebo 24. prosince?

Nebo po 24. prosinci?

Mělo by se říkat vánoční

- co?

Nevim

prostě asi

vánoční šílenství

V ten den sváteční

 

Již více není zlatavé listí podzimu

již stromy, jejichž listí opadlo

zcela samo samotinké, straší v našich

širých depresích

 

Naši cestu, po ránu, lemují tišší strážci

líbezní, mlha, hustá...

Pojízdné, svítivé majáky na silnicích

není žádná jistota - ze života

a sychravo a zima plíživě zalézá

do kostí a mozků

Vzlety a pády

 

Prší, šero,skoro tma

padají těžké dešťové kapky, jako velký model chaosu a bezbřehosti!

Tichá příroda čeká na Boha?

Umínšní poutníci se plíží v zájmu lidskosti

proboha!

Na Zemi (s velkým Z) kde již slunce nesvítí

kde život seschnul zkameněl, za libých tónů tance smrti

zrajeme, jíme, pracujeme a král loven do nepříčetnosti

kráva - kůň - lev nás zahlcují mysticizmem,

pojmy ze slovníku

slyším na louce kvést sakury, potají se bude smáti,

motýli spadnou

jak motýli budou pomalu padat

prší, je šero, skoro tma

a kapky se těžce nesou nechtějí do bahna, to bublá

a jim se tam nechce, čeká příroda

na kohokoliv, kdo pochopí

...

Promluva pátá

 

lalala ty jsi moje múza

chci abys mi patřila

aby ses ke mě přitulila

nějak jsi mě změnila

nevim cos mi do pití dala

vim ale žes tu vždy byla

když jsem potřeboval u mě jsi stála

a taky mi tiše naslouchala

chci abys...

aby jsi u mě spala

dost jsi mě ovlivnila

tos mě ani neznala

tráva i cigareta ti chutnala

i houbu jsi se mnou pila

moc pěkně jsi kreslila

chci abys...

aby sis mě vzala

nic špatného jsi neříkala

prakticky ani vytýkala

tak nějak jsi tehdá vypadala?

Když jsi se mnou po ulici chodívala

spokojená

chci abys...

po mém boku umírala...

Promluva čtvrtá

 

Že mě není vůbec pomoci

jsem zjistil dnes v noci

kdy čtu Orwellovu

devatenáctsetosmdesátčtyřku

kůň - kytara z obrázku

vyřezáni z papíru stromu wu

samotným Li- Poem

jsem unešen mrtvým obalem

stolu krále Janka blázna

krále vlastnícího stín prázdného

bílého havrana

batoh skrývající malý vesmír

nechávám čekat až do rána

do jara

již schnoucí kyselý víno

číše z kýče mě nechácá chladného

trpasličí kyklope, kde ´si?

Něco tu neklape utíkáš pomalu asi,

tři usmolená alfa, beta a gama morčata

žebrají na rohu kulatého bicyklu

řekni kde milá je

co dělá a robí

a kdy se opět se mnou setkají

její duhové hvězdy na nástavci

zvaném krk s hlavou

je ireleventní že připomíná ovci

z Farmy zvířat

je mi to jedno, je má a celá

jedinečný neovčí koník Boxer

plný síly a oddanosti bez

špetky selského rozumu kterou

nahradí oslí polovinou Benjaminovou

Americká krása s japonskou formou

a duší ničemu podobnou

snad jen pomalému vytahování střev

zachycení okamžiku: padající něco na

kamennou ocel

a stříkající temně rudá krev

bez slz a smutné tváře

míněno na světě vyčkám do úsměvu a záře

štěstí ze shledání

...

Promluva třetí

 

Jako dřevěná socha sedím

a píšu dopis napříč věky

adresátovi neznámému

dnes je památná noc

utřeli totiž králi vagíny

nos

ale žádný strachy on

už puká vzteky

ona - ten Samael - první z andělů

spí vedle na posteli ponechána

svým vlastním snům

vlažný větřík síly tornáda

odráží chaos v mých lichých myšlenkách

jako figurka z panoptika

jako vzteklí psi

jako nikdo odnikud

pravý obraz - velký masturbant po

dvaceti letech - jsem

spoutaný

v jejích modrých kalhotkách

tím vztekem na koho?

Na bývalého pána vagíny

jezdec z poslední apokalypsy

stříká (ají)

na mraky

jak mám popsat radost z pohybu nahoru a dolu?

A jak vrcholný tanec

všech sudých

buněk

v

mém

tlustém těle?

Spí já píšu mrtvolata chrápe?

Proud rudovlasých slov

dopadá na desku tvořící čas (promarněný)?

Pane Fielde marnost nad marnost

a ještě trochu víc

jako voda teču po stranách

dopis trhám

člověče táhni

padej

jdu si lehnout

jen nevim kam

Promluva druhá

 

Něco, kurva, velkýho mě užírá - bohužel pro mě- zevnitř

co to sakra vlastně je?!?

Tenhle tlak na prsou, jenž mě ubíjí

neznám...

Kde se to ve mě vzalo - ta agrese?

Už nejsem ten malej a nevinnej človíček

nitro těžkne asi glycerinem nebo zklamáním ze sebe

a zase jenom sebe

chci ticho a samotu - s televizí

a chci tři velký nácky - dejte mi do držky

hodně, hodně takhle m - o - c

proboha, za Boha, co tu ještě s ní dělám

chápeš bratře urazil jsem jí i sebe

múzo ty mlčíš proč? Proč mi to děláš?

Potřebuju tě, ale ty ses mi - já nevim - odcizila

já

já

jáááá

jenom já - co? Jak a kproč?

Drcené nitro mě ničí

nechci samotu

už zase něco - a já zase píšu

a pláču

za trochu lásky šel bych, múzo, třeba i světa kraj

a ještě kousek dál, slepý, hluchý, ale za to s citem

již není síla žít stále živí - mrtví

zavřeli mi okna a přivřeli mi tvojí bránu

zastavte! Kurva řikám stát!

Masírujíc si oční váčky

nafialovělé

ležíme múzo spolu nazí a tiše a venku prší

co mám dělat, Bože, sakra tady mě máš!

A nic viď? Jsi stejnej jako ostatní - umíš jen radit

a nepomáháš!

Tak kdo mi vytáhne z těch tíživejch sraček?

Kdo? Když nikdo nezbyl... Jen já a sám

radši taky půjdu ať stihnu večerníček

tak jako vždy zůstávám rozpuštěn v

melancholické krajině přílivu

Prolog

 

Jsem tělem bez duše, bez rozumu

tichá atomová bomba, tikající hodiny vzteku

cynik, který zná cenu ničeho že? Pane Wilde

není to pravé ořechové - je totiž šťastný - sám v

je jako já - sám - tak sladce to zní - sám v

hlavě bez duše, bez múzy, prázdný je

zbytky rudé pěny někde na dně, spící nahý

z nitra rvoucí své nekonečno a kládající

své nekonečno do tvé náruče - bohyně žárlivosti

jsem na trůnu sedící pán všech myší

jsem pražský chodec, co tě neslyší má

líbezná Rolničko, jsem prázdnej žaludek

zlej skutek, parodie lidskosti. Zahalim vše

do zeleného hávu panoptického jablka co teče

nevěř iluzi, buď iluzí, miluj iluzi, šukej iluzi

ano, šukej jí. Tvař se alespoň trochu jako já

beztvarý. Jsem tělem bez duše. Otrok kapitalismu

(ty vole díky za něj)(ty běž do řiti)

smutný agonický fakt je, že poezie mi utekla.

Chci taxík do nebe nebo do pekla - dyť je to fuk

jsem jediný Bůh krajiny přílivu. Ze zvuku

- tak líbezného jak Mozartova opera - Figarova svatba -

sexsistických rolniček na kopci slyším volání: neopouštěj mě

štěstí - sen chápající touhu a respektující skutečnost

otrok mazlící se s tichem a absurdita pohybu plynoucí

myšlenka a lítost a filozoficky chápaná idea všeho.

To a ještě mnohem víc spláchnu útěkem do

psychotropní krajiny přílivu (jenž řve v kakofonickém rytmu)

vylížu si koule a rány na neexistující dušk - pamatuju na

poslední zrození Fénixe - pak jen metro a vítr

tam nebudu na obtíž. Zatím jsem jen tělem bez duše.

O hladu

 

Hnijící hnido, hnilobo

smažící se tam v troubě

ve vlastní voňavé šťávičce...

180° - celsiáci malincí

přichází

zelené, tvé uhry pukají

v záři rozžhavených drátů

ohňostroj v jeptišce

tiše plačící

nad velkým masturbantem

mráčky ve výšce spinkají

vař! Vařte všici ten odpad -

absolutní recyklace

Rimbaud ten dopad´

a Mácha jakbysmet

již světe už se nesetkáš

s takovým romantikem

bum! A snář! Už vaříš

sama sebe i dutiny i střeva

věru Věra žádná věda,

ukojíš svůj hlad

sekretem = už se v nebi smažíš 

Blázinec, psinec a babinec

 

tvoří zakázanou zónu lásce

karanténa jenž nezničí ani akt

vrcholného ničení - ve válce

není a když třeba možná přijde

je mezi námi jistojistě cizinec

nějak necejtim sladký doteky Krista víno hlad a mor

tě probudí, smrdí sakra

už zase píšu

zajdu do makra

pro velký kladivo, lepší neslyšet

škoda

jsem jeho velký nemyslící fanda

ani tužka nebo propiska

nestíhá neumí popsat co se mi honí

tam na to krku - v hlavě

snad se to někdy změní

Souřadící spojky

 

Vážne dnes je modernější bejt fantasta

jedna a dva jsou třeba deset

výstřelky společnosti a atomový bomby

? to je náš reset ?!?

stíny jsou sělaj že žijou

kámoši co řikaj věř mi

musej pořád zbytečně mluvit

raz dva pět dva

to jest ten živý - starý - mrtvý

časem opilý a ztracený atomový rytmus

vydávám se s ním poznat tenhle lidský svět

pak napíšu pár temných vět ze sladkých slov

pro Boha, pro Démony ulice!

Výkvět všeho snění je po ránu k nepoužití

divný snový mistr Nostradamus s atomovým čudlíkem

místo kde se má chlubit zlatým pindíkem

malého masturbanta

ovce prej lítaj když se jim obujou králičí náušnice

roztomilé atomové pugety květů sakur