Recenze (123)
Madlax (2004) (seriál)
Koichi Mashimo mi po Noiru přivodil další ve všech směrech úžasný seriálový zážitek, narozdíl od příběhů Kiriky a Chloé mi Madlax přišel ze začátku trochu vlažnějšího ražení, pak ovšem nabral neskutečných obrátek a já hltal každou epizodu. Konec přinese velkolepé finále, nad kterým člověk může jen uznale pokývat hlavou, protože něco takového se opravdu nevidí každý den.
Tatínek (2004)
Hned po začátku mi tento s citem natočený dokument, přivodil pocit naprostého klidu a pohody a já si Tatínka náramně užíval. Samozřejmě, že se divák dozví spoustu zajímavých faktů a perliček, mě ale především nadchla láska a radost, která plyne z každého záběru a když se objevily závěrečné titulky, bylo mi upřímně líto, že už je konec.
Penelope (2006)
Penelope mě naprosto pohltila, kouzelná atmosféra, inteligentní humor a roztomilá Christina Ricci s menším defektem na kráse. Občas prostě není nad to se poddat milé romantické pohádce, která svým pozitivním vyzněním vyžene z člověka všechny chmury, navíc když se na konci filmu ohlásí mnou milovaní Sigur Rós a jejich Hoppipolla má to už jen krůček k dokonalosti. P.S.: Zdá se, že Mark Palansky roste v nového Tima Burtona.
Jedné noci v jednom městě (2007)
Ty dvě hvězdy jsou v podstatě jen za povídku o Ploutvičkovi a Větvičkovi, která jako by do filmu ani nepatřila, zbytek je jen dosti chaoticky uspořádaná série vizuálně zajímavých nápadů, které ale silně postrádají jakýkoliv hlubší význam
Teorie velkého třesku (2007) (seriál)
Bleskurychle jsem si tenhle brilantní seriál oblíbil. Dva géniové, kteří ze svých úst vypouštějí jednu fenomenální hlášku za druhou, baví se o komiksech a Star Wars, přesně jak to mám rád a místy se u toho řechtám jak smyslů zbavený. Jen doufám, že si seriál udrží svou vysoko nastavenou laťku i nadále. Mám pouze jedinou výtku a tou je Kaley Cuoco, která jednoznačně s ústřední dvojicí hrdinů herecky nestíhá, nicméně přiznejme si, že byla obsazena nejspíš kvůli trochu jiným kvalitám. :)
Pýcha a předsudek (1995) (seriál)
Tuhle minisérii jsem si velice rychle zamiloval, vše je takřka dokonalé od hudby, kostýmů a samozřejmě hereckých výkonů. Colin Firth je jako Fitzwilliam Darcy vybaven takovým charismatem, že si ho prostě člověk nemůže neoblíbit a pak přichází na řadu úžasná Jennifer Ehle, která vystihla Elizabeth s neobyčejnou přesností. Celkově tohle dílko řadím ještě o něco výš než Wrightovu verzi z roku 2005, přeci jenom šest padesátiminutových epizod toho dokáže stihnout odvyprávět daleko víc a bez větší nutnosti nějakého osekávání.
Život podle Dana (2007)
Tak tohle mi padlo do noty, už režisérská prvotina Petera Hedgese Večeře s April se mi velice líbila a Dan in Real Life si ponechal hodně z pohodové atmosféry svého staršího předchůdce. Asi ne každý se u téhle inteligentně napsané komedie bude bavit, ale já si ji velmi užil, připočítám k tomu navíc výborného Steva Carella kterému role odevzdaného vdovce nehorázně sedla, musím a velice rád dám za 5*.
Moje léto lásky (2004)
Velmi příjemná a zajímavá podívaná, nevěděl jsem co od filmu očekávat a on se mi odměnil velmi citlivým příběhem s dvěmi výbornými herečkami v hlavních rolích, především na Emily Blunt se dobře kouká. Zakončení celého snímku se trochu odpoutává od směru jakým byl veden, ale podle mě to bylo jen ku prospěchu věci. Naprosto zasloužené 4*.
Mys hrůzy (1991)
Osvědčená rovnice Scorsese + De Niro = fenomenální podívaná funguje i v tomto případě. Z psychopatického Maxe Cadyho mě neuvěřitelně mrazilo. Celá atmosféra filmu je naprosto paralyzující a závěrečná scéna na lodi téměř dechberoucí. Není nic moc co řešit za 5*.
Zamilovaný George Lucas (1999)
Naprosto geniální kraťas, který potěší nejen zaryté fandy vesmírné ságy.