Ham.and.eggs

Naše obecní kino zažilo hned po Troškových veledílech asi největší letošní nápor konzumentů. Jen okrajově podotknu, že takhle otravný, hlučný a debilní publikum jsem tu nezažil ani na Lego příběhu. Teď něco skromně k filmu. Kamera většinou hrozná, námět celkem v pohodě, ale zpracování nudný. Horor založenej jen na lekačkách (respektive na idiotsky zesílenym zvuku v několika náhodně generovaných místech filmu), k tomu trochu exotiky východní Evropy, kanibalismu a duchařiny. Nic víc. I tak je to snesitelná jednohubka, i když lehce zapomenutelná. Nebýt to česká věc, zaslouží si to ještě nižší hodnocení...

Když na mě v kině při úvodu filmu skočilo logo rádia Impuls, jakožto sponzora, začal jsem si balit věci, utahoval povolený opasek, vyzvracel popkorn zpět do kelímku a chystal se vypadnout pryč. Ale naštěstí se hned poté na plátně objevil podivně rozklepanej pilot Hádek s fialovou hlavou a nůžkama na zádech, dal jsem tomu šanci a pak už nám oba Hádkojc rozjeli solidní servis až do konce filmu. Prušinovský umí. Ucelenost příběhu se občas trochu bortí, ale jinak dobrej džob. Koukněte na to, dík...

Jsem nebojácný vesnický chlapec a proslulý donchuán. Tak jsem se jednoho večera rozhodl, že se vyseru na svojí sociální fobii, píchnu do žil koňskou dávku serotoninu a dopaminu, nahodim pozitivní výraz lva salónů a půjdu oslňovat davy spoluobčanů v naší obci střediskové. Jako rozený gentleman jsem večerní zážitek nabídl i své drahé (!!!) drahé spoluvězenkyni, která vzhledem k našemu poslednímu dojemnému výletu (před 10lety, kdy jsme společně navštívili stánek s nepoživatelnou klobásou z prošlých výkalů) souhlasila. Chytnul jsem jí tedy za její kdysi krásné vlasy, do druhé ruky jsem čapnul kyj a mohli jsme společně vyrazit. Jenže kam jít, když vrcholem společenských akcí v naší vesnici je fronta před kasou v samoobsluze. Naštěstí jsme na centrálním náměstí zcela náhodou narazili na jakési zchátralé, prachem a plísní oplývající dveře, nad nimiž se majestátně tyčil zrezivělý nápis "kno". Po delším bádání jsem došel - díky své nadprůměrné (v naší obci jednoznačně nejvyšší) inteligenci - k závěru, že písmeno "O" již odpadlo a jedná se o varovný nápis upozorňující, že dveře pod ním nejsou dveře, ale vlastně okno. V tu chvíli se však ozval můj na-zemi-se-válející doprovod, jehož vlasy jsem stále třímal v ruce. "Zajdem do kina?" V tu chvíli mi došlo, že chybějící písmeno je "I" a já už nemůžu couvnout (taky proto, že mě boleli nohy a ruce). Inu odložil jsem kyj a skalp, vstoupili jsme do vrzajících dveří, lístky nám prodal jakýsi hrbatý troll a za pomoci zvláštního šlapacího stroje nám pak začal promítat film, přičemž si pod vousy mumlal, že v časech nedávných, kdy analogové filmy stíhaly lidstvo útrapami, by nikdy v kině nepromítal jen pro 2 lidi. Naštěstí jsem ho i přes jeho odér krále plísňových sýrů dokázal ignorovat a užívat si tak film o jednom sympaťákovi. Druhý den na to jsem si pořídil kameru a kamaráda...

Naše vesnické kino se po novém roce opět rozjíždí a tak nasadilo i tuhle úspěšnou pamihodu. Ovšem je to taková průměrná komičárna s nadprůměrnou snahou vyzdvihnout "krásu barev a kultur". Nic proti tomu, ale tady je toho moc, až z toho zuby bolej. Ale do televize na jeden nudnej večer dobrý...

Tomáš Zvelebil je v pohodě, teda minimálně byl v době GamePage, starýho Score apod. Tehdy bejval i vtipnej. Jenže tyhle jeho kamarádi, jakobyhvězdy z Youtube jdou totálně mimo mě, jsou jeden jak druhej, nezajímavý, nevtipný, vo hovně (ano, několik jejich videí jsem na YT viděl). Ten koncept jako takovej neni špatnej, jen ty hosti...Kdyby radši zas udělal pořad s Mikolášem Tučkem, kterej by se vymočil na stále konzolovější Re-play, to by bylo řešení...

The Killing patří ke špičce žánru, tagdže hodnocení je celkem jasný. První série šťavnatá, jen tý politiky je tam moc - ta (ostatně stejně jako ve skutečnym životě) důvěrně seznamuje diváka s pojmem "nuda". Je pravda, že by se to celý dalo sestříhat na polovinu, ale i nějaká ta solidní stopáž k seriálům prostě patří. Druhá série politiku rozhodně neopouští, objevuje se trochu míň překvapení (nebo je člověk po první sérii už tak otupělej, že by ho nepřekvapilo ani kdyby vrahem byl třeba geneticky zmutovanej potkan ze sousedství, který se naučil z televize bojový sporty a z časopisů řízení automobilu) a trochu víc klišé. Pomalejší průběh série kontrastuje s (možná zbytečně) rychlym závěrem. Standard si to ale udržuje, ústřední dvojice se člověku dostává pod kůži a ačkoliv tohle dílo mohlo druhou sezónou klidně skončit, scénáristi jedou vesele dál. Ve třetí sérii se rozhodli jet už podle sebe a nutno říct, že to bylo jen ku prospěchu. Linie s prima chlápkem čekajícím na popravu byla zábavná, lajna s dítkama ulice trochu divoká, ale nakonec celkem snadno šňupnutelná. Celá 3.série je sympaticky temná, skvěle napsaná a zahraná. Úplný závěr série trochu dementní, ale zase tu máme zajímavý průser (čti podnět) na sérii následující. Čtvrtá série je zase kapku jiná - "Zelený mozky, mozky na podlaze a další krušné zážitky". Vrahem je zahradník, jak jinak. Ačkoliv bych se v tomhle seriálu nedivil už vůbec ničemu, zakončení je milý, důstojný a leckdo i kroupu uroní. U mě dobrý. Vlastně skvělý... S1:5*, S2:4*, S3:5*, S4"5*

Solidní bizár...

S jinym hercem v hlavni roli by to mohlo byt lepsi. A i kdyz se Cruise snazil jak mohl, nepresvedcil me o svym herectvi, veku ani zdravy prostate - a to ani s jeho digitalne vyhlazenym oblicejem (fakt se to pozna i na obliceji!). Jinak na svuj zanr dobry a koukatelny dilo.

Od jisté doby jsem se rozhodl, že nebudu chodit do kina na filmy, které jsou určeny (také) pro malé děti. A proto jsem tento film neviděl.... Samozřejmě kecám, selhal jsem, Tři bratry jsem vidět musel. Ne, nemám rád pohádky. Prostě proto. No a co. Tak chci bejt princ no, až budu velkej. Nech mě. No, zkrátka, Svěrákojc rodinka je moje gusto. Obsazení hlavních postav - Klus, Dyk a "ten třetí" ve mně sice moc důvěry nevyvolávalo, ale já do toho šel. Naše obecní kino takovouhle obsazenost zažilo snad naposled před 30 lety při předvánočním sjezdu stranických představitelů s besedou o nových zemědělských strojích a občerstvením zdarma. Ovšem dnes tu byly místo komančů děti. Všude děti. Dítě vedle dítěte. Dítě s pitím. Dítě s jídlem. Dítě s čipsama, uvnitř kterých bylo schovaný další dítě. Dobře no, taky tu bylo několik postarších existencí, ale ty buď měly po levici dítě, nebo seděly po levici dítěte. A nebo se chtěly jen podívat na pohádku (prostě proto...). Jakmile film začal, hned jsem zapomněl na všechny ty malý lidi kolem, na starosti tam venku před kinem, na věci dávno minulé, na to, že se mi chce smrkat i na to, že takový film sponzoruje TV Lejna. Prostě jsem si užíval parádní pohádku (/muzikál), s příjemnou hudbou, inteligentním scénářem (texty písní) a příjemným hereckým obsazením (dokonce i projev Kluseho s Dickinsonem mile překvapil). Ani jistá dívenka, co seděla v řadě za mnou a tuto pohádku viděla asi po sedmdesátéosmé (zpívala si každou druhou písničku, vyprávěla často děj dopředu, neustále si stěžovala, že "tohle už viděla") mi nedokázala pokazit (RODIČE, OPATROVATELÉ, SOUROZENCI, POLICISTÉ, KDOKOLIV - NAUČTE DĚTI SE CHOVAT V KINĚ!!!!!) parádní zážitek z filmu. Nebudu to protahovat, začínám nudit sám sebe...

Smýšlení, který by mělo bejt pro každýho člověka základem, je tady zaobalený do takřka mystična a superhrdinství. "Nejfejka" znám z jednoho pořadu na Radiu Wave, vim jak vypadá, vim jak se vyjadřuje. Každej máme svoje mouchy, ale nemůžu mu věřit všechny jeho duchaplný řeči, když klade tak neustálej důraz na svůj vizuál (image) a zároveň brojí proti povrchnosti. Potřeba předat nějaký poselství se taky dost míjí s celym animovanym projevem tohohle "filmu" a všema těma komickejma vskuvkama. Asi to ten kluk myslí dobře, ale je to trochu málo, na to, aby si z jeho slov vzal něco víc i někdo, kdo už neni náctiletej...