Barghest

Kdyby to náhodou někdo ještě nevěděl, tak Andy je bůh. A trikaři taky.

Konečně opravdu vtipná marvelovka! Klišovitý příběh a matný záporák jsou v tomhle případě vedlejší, vše zlé je zapomenuto pod přívalem skvělé zábavy, akce, hlášek, retro rekvizit a parádních charakterů. Je to jako strčit děcko do cukrárny a nacpat mu do ruky pětikilo. James Gunn hned na začátku sešlápne plyn až na podlahu a zabrzdí teprve se závěrečnými titulky. Šikovně zaměstnává divákovu pozornost a nedá mu až tolik prostoru pro to, aby se zabýval negativy. Srdcem a duší tohohle snímku je hlavně ústřední looserovská pětka, díky níž divák nad lecčíms ochotně přivře oči. Strážci Galaxie jsou vlastně jeden velký team building z donucení. A proč ne, když to tak dobře funguje. Někoho možná překvapí, že nejkomplexnějším charakterem ve filmu je mýval (Rocket rules!). Pro mě byl největším překvapením perfektní Chris Pratt, který se do role Starlorda vážně hodí a mě si získal velmi rychle na svou stranu. Jasně, výsledek není až tak troufalý, jak se z trailerů zdálo, a takhle ohraný scénář už autorům příště neprojde, ale doufejme v zářnější zítřky. Teda jestli nenažraný myšák nechytne Jamese Gunna za koule. P.S.: Prý jsem se v celém kině smála nejvíc já a jeden devítiletý klouček. Trochu mě to znepokojuje.

Útěkářská klasika s perfektním Eastwoodem, kterému role Franka Millera sedla jako zadek na nočník. Občas mi sice přišlo, že má až podezřele velké štěstí, ale to nic nemění na tom, že tenhle film je napínavý od začátku až do poslední minuty. A co je hlavní, člověk bude chtě nechtě hlavním hrdinům fandit a s prsty zarytými do sedačky je popohánět vstříc čerstvému vzduchu vně ostnatého drátu.

Perfektní zpracování neuvěřitelného a velmi silného příběhu, od zatčení, přes proces až po závěr celé kauzy, všechno pěkně shrnuto do dvou hodin a půl. Upřímně řečeno tohle skoro ani nešlo pohnojit, u takového námětu je forma až na druhém místě.

V době ultramoderních kriminálek působí Ripper Street trochu jako úkaz. Žádné porovnávání DNA z pochopitelných důvodů nehrozí, což činí seriál o to zajímavějším, protože vyšetřovatelé jsou nuceni spolehnout se na vlastní důvtip. A že jim to pachatelé zrovna moc neulehčují. I přes pomalejší start si seriál diváka nepozorovaně omotá okolo prstu, takže odejít od závěru druhé série je opravdu těžké, ne-li nemožné. Působivá atmosféra viktoriánského Londýna, ochromeného paranoiou z řádění Jacka Rozparovače, dělá z Ripper Street originální podívanou. Ústřední trio jsou sympatičtí drsňáci, každý trochu jiného ražení a s trochu jinými chybami a kostlivci ve skříních, navíc bezvadně obsazení a zahraní. Chemie mezi herci funguje na jedničku, takže jim člověk propadne hned na začátku. U mě vede zhýralý patolog Jackson. Dokonce i OST je boží! Až zpětně si uvědomuju, jak moc mi tahle kriminálka sedla a jak jsem vděčná společným silám Amazonu a BBC, že třetí série přece jen bude. Oblíbené postavy: Jackson, Drake, Rose. P.S.: Bronn, Hodor, Jorah Mormont, Thoros, Brandon Stark... Ta Game of Thrones je vážně všude!

Je sice teprve leden a ten film měl premiéru již o Vánocích, tedy vloni, pro mě je už teď Walter Mitty jedním z překvapení tohoto roku. Hlavně proto, že jsem až dosud Bena Stillera měla zafixovaného z jeho komedií, mnohdy balancujících na hraně trapnosti. On mě ale přesvědčil, že se v něm skrývá mnohem víc. Walter Mitty je taková pohádka pro dospělé, trochu nadnesená, líbivá, poetická a přemýšlivá. Stiller válí jak před kamerou, tak trochu překvapivě i za ní. Kombinuje žánry od dobrodružné podívané, přes komedii až po lyricky laděné drama, aniž by jeho dílo působilo jako nesourodý slepenec a rozpadalo se mu pod rukama. Moc mě bavily jeho tvůrčí hrátky a nápady a kombinace příjemné hudby, nádherné přírody a kamery mě dočista okouzlily. Ústřední hrdina je vážně sympaťák, čím víc je divák sám trochu mimoň, tím víc mu bude fandit. Z nerdovitého podivína se nepozorovaně stává charismatický dobrodruh, aniž by ztrácel cokoliv ze své uvěřitelnosti, a jeho představitel dokazuje, že při správné konstelaci dovede být herecké eso. Ačkoliv není takový problém uhodnout, co je na hledaném negativu vyfoceno, výsledný dojem z filmu to nijak nezakaluje a gradace děje jenom vytvrzuje sílu myšlenky příběhu. Jeden z nejpříjemnějších počinů posledních let a nádherný feel good film o muži, který hledal smysl života, aniž by to tušil, a někde během toho hledání začal opravdu žít. Palec nahoru za Benovu variaci na Benjamina Buttona, za cool Seana Penna a za všechna ta krásná panoramata.

Nečekala jsem nic, dostala jsem moc. What Maisie Knew nakusuje nepříjemně aktuální téma a podporuje můj názor, že někteří lidi by děti pro dobro všech mít prostě neměli. Malá Onata byla dokonalá, Julianne Moore očividně odvedla svou práci taktéž dobře, neboť jsem měla chuť jí pořádně proplesknout. U Skarsgårdů se charisma, talent a sympaťáctví očividně dědí. Mít doma takovýho chlapa jako Alex/Lincoln a nevážit si toho považuju za zločin proti lidskosti.

Curtisovi se povedla věc téměř nevídaná. Natočil romantickou komedii, která nejen že je opravdu romatická, ale ona je dokone i opravdu vtipná. Už jsem dlouho nezažila, aby se celé kino od srdce smálo. Jakmile jsem se naladila na zvolna plynoucí tempo snímku a nechala na sebe působit odzbrojující feel good atmosféru, kolegyně depka byla nucena odebrat se do věčných lovišť. V tomto ohledu je Lásky čas velmi spolehlivou zbraní, jejíž kadenci zesiluje perfektní obsazení v čele se sympaťákem Domhnallem Gleesonem, příjemná hudba a celkem nápaditý scénář. Na klišé a oslí můstky sere Bílej Tesák, já jsem se prostě bavila. Třešničkou na dortu budiž pozitivní poselství nakonec, které mi zajistilo dobrou náladu ještě na týden dopředu. P.S.: Palec nahoru za cynického kámoše Harryho, v němž jsem se dost poznávala.

Peter Weir natočil po Master & Commander další pravověrnou dobrodružnou podívanou a opět uspěl na celé čáře. Podařilo se mu natočit napínavý snímek s plnokrevnými, sympatickými postavami, kterým člověk prostě musí fandit. Každý jejich krok mě bolel s nimi, cítila jsem všechny ty kilometry s nimi, když měli žízeň, měla jsem ji taky, a když klesali na duchu, křičela jsem na ně, ať se to neopovažují vzdát. Palec nahoru za Gustafa Skarsgårda. Ten chlap je prostě frajer (asi to mají v rodině), veliký sympaťák a veliký talent. 9/10

(Následující komentář může být lehce spoileroidní) Tři dny jsem ten film rozdýchávala. A dokázala jsem ho docenit teprve po druhé projekci. Aronofsky proměňuje původně pohádkový motiv v depresivní snímek o rozkladu jedné labilní duše, dost náročný na shlédnutí, a varuje před neopatrným nakládáním s nevědomými aspekty lidské psychiky. Některé scény doslova bolí, dokonce mohou připomenout Cronenbergovu Mouchu. Dokonalá symbióza obrazu, zvuku, hudby a ústřední postavy. Ačkoliv nemám Natalie Portman zrovna v oblibě, v roli neurotické baletky byla naprosto perfektní, beze zbytku uvěřitelná a zaslouženě oscarová. Clint Mansell vytváří za pomoci Čajkovského nezapomenutelný soundtrack, který povyšuje výsledný film a zdůrazňuje už tak depresivní podívanou. Projekce a latentní pudy jsou holt sviňa. Palec nahoru za tanec černé labutě, zhýralce Cassela a psychopatickou Winonu. 9/10