galiea

Tolik kamer tam mají, a stejně jim to ve finále nepomohlo... Rozhovory s lidmi, kteří se ocitli ve špatnou dobu na špatném místě. Ale když ne oni, byli by to jiní... Někteří zaplatili cenu nejvyšší, jiní byli ochotni obětovat se pro záchranu druhých. Tohle je naneštěstí každodenní realita Izraele a nikdo, kdo to nezažil na vlastní kůži, nemůže říct, jak by v překvapení a panice reagoval právě on. Tahle dokumentární kombinace skutečných záběrů, interview a (částečně) hranými pasážemi je výborná. Pro silné povahy doporučuji ke shlédnutí. Shlédnuto v rámci festivalu Kolnoa 2023.

Tragikomedie o tom, jak se jeden chlápek, který se nevyzná ve vnějším světě, snaží zachránit své svěřence bez naděje na úspěch. Film otvírá mnoho témat a otázek. Například - do jaké míry jsou mladiství odpovědní za své činy? Vyrůstali-li v dysfunkční a násilnické rodině, není divu, že neznají jiné řešení problémů, a jejich přeučení je na dlouhé lokte. Špatný start do života se těžko napravuje. Světice Margalit se o to přesto snaží a dává šanci i klukům, nad kterými jiní už zlomili hůl. Jí i sociální pracovnici záleží na blahu dětí, naneštěstí ta druhá přichází, právě když první odešla. A pak tu máme establishment, kterému nejde o nic jiného, než vydělávání peněz. A proti tomu se bojuje hodně těžko... Příběh je vyprávěn s typickou izraelskou přímostí a bez příkras, přesto s hlavními hrdiny soucítíme a fandíme jim i ve chvíli, kdy je jasné, že kolem sebe spletli nerozmotatelné klubko problémů. I když je film plný izraelských reálií, věřím, že podobné příběhy se odehrávají na celém světě a vždy po nich zbyde divná hořkost v srdci. Shlédnuto v rámci festivalu Kolnoa 2023.

Trošku mě překvapuje, jak nízké hodnocení zde film má. Na jednu stranu téma není zrovna světoborné a ani v průběhu filmu se nestane nic překvapivého. Na druhou stranu, vykreslení emocí, beznaděje a vizuální stránka mi za těch pět hvězd stály. Úplně jsem v nozdrách cítila mrazivý vzduch a dostala jsem chuť nasadit lyže. Nejlepší scéna podle mě byla, když Lyz se svou maminkou ležela v posteli, tak ji objímala a Lyz brečela a brečela - a ačkoli matka nevěděla ani zbla o dceřiných problémech, nebo smutek přisuzovala úplně jiným důvodům, divák dobře věděl, jaký boj a zmatek se v dceři v tu dobu musí odehrávat. Ta tichá mateřská podpora podle mě nakonec zapříčinila závěr filmu. Příjemný civilně natočený snímek, kde se o emocích nemluví, ale intenzivně se prožívají.

Mně se ty Taušovy krimiseriály zkrátka líbí. Uznávám - ruční kamera se někdy třese tolik, až už to leze krkem, ale v jiných scénách je docela indikovaná. Výběr lokací je tak promyšlený a líbivý, až to někdy zavání kýčem (např. základna vyšetřovacího týmu ve starém kostele - já, duší praktik, jsem neustále přemýšlela, jestli tam v tom vedru v létě můžou dýchat a jak to asi vytápí v zimě, haha). Product placement mě nerušil, podtrhl to, jak si hlavní hrdina zakládal na vlastnictví cool věcí a jestli firma A dobře zaplatila za to, že ukázali zrovna její tenisky a ne konkurenční produkt firmy B - mě to neuráží. Líbila se mi linie Lenky Krobotové, přestože mi přijde, že jako herečka je schopna ztvárnit jen neurotičky, pozadí jejích rodinných problémů, včetně kariérního soupeření s manželem, který se snaží být tak dobrý a vtipný taťka, až jí to lezlo krkem... Fakt povedené. Bod za Martina Havelku (kéž v klidu odpočívá na nebesích), za mírně přitepleného Igora Bareše a za Cyrila Dobrého, který krásnýma očima, mimikou a dikcí nezapře tatínkovy geny. Celkově mohl být seriál trošku svižnější či o díl kratší, ale asi by to bylo na úkor spousty poetických a přemýšlivých scén. A to nejlepší na konec je samozřejmě René, toho jsem žrala od první do poslední chvíle. Samozřejmě je to rozcapený spratek, nevychovaný hulvát, týpek, co si myslí, že mu všechno projde a že mu celý svět může... Ale právě ta jeho bezprostřednost, ty stupidní kecy a odzbrojující úsměv jsou naprosto originálním a osvěžujícím prvkem. René rulez!

Jeden z nejlepších českých filmů, který jsem za poslední léta viděla. Po dvojím shlédnutí jsem přečetla i předlohu Miloše Urbana a musím říct, že pan Havelka z ní naprosto geniálně vytáhl ty nejzajímavější motivy a vytvořil z nich film s vlastní specifickou atmosférou a příběhem. Láska a obdiv k přírodě, ztvárnění venkovského života, který je prostý a nezkažený jen na první pohled, prolínání katolických obřadů s pohanskými, lidové písničky, jemně ironický humor... Hastrmanův svět mě pohltil.

Naprosto dokonalý film. Úžasná finská atmosféra, milí kluci a geniální titulní skladba. Chlámala jsem se od začátku do konce. Ba co chlámala, smíchy jsem brečela. Doporučuji všem, kdo mají smysl pro nadsázku, soucit se soby a pokud už vyrostli z věku, kdy pro ně hudba znamená vše, tak si na to aspoň ještě pamatují ;-)

Není to jednoduchý film a vzhledem k délce jsem byla připravena, že když mě to nechytne, tak se nebudu nutit to dokoukávat. Ale chytlo mě to hodně. Islandská příroda je úžasná a scény s jezírkem nebo vybíráním vajíček ji představily v tom nejkrásnějším pojetí. Zároveň byly ale realisticky ukázány ty odvrácené stránky života na polosamotě. Všichni ví o všech všechno, drbou se zleva zprava, ale rodině s otcem-násilníkem se nikdo nepřetrhne pomoc - a jak taky? Problémy dospívání, vztahy s vrstevníky i vlastní rodinou jsou někdy jak na houpačce, to je život. Celý film je ve své poetičnosti vlastně hodně realistický. Stejně jako ty kritizované scény ve tmě. První sbližovací milostné pokusy se totiž za plného světla a s full makeupem odehrávají leda v amerických filmech :-)

Miluju historické filmy a tenhle patří k nejlepším, co jsem kdy viděla. Sledujeme dva prolínající se příběhy - mladého kralevice dánského, který by se spíše než vladaření chtěl věnovat nezávazným radovánkám, ale s dobrým vedením se i on může stát osvíceným panovníkem. Hlavní postavou je však jeho manželka, vzdělaná, krásná a distingovaná Angličanka, která svůj úděl stát se chotí magora a usednout po jeho boku na dánském trůnu přijímá smířlivě, nicméně když je možnost, snaží se změnit aspoň něco. K tomu jí dopomáhá nový králův osobní lékař a jak to tak bývá, jejich vztah se z přátelského vyvine v milostný - a nezůstane bez následků... ---- Mohla bych se rozepisovat o nádherných kostýmech a výpravě vůbec, o geniálních hereckých výkonech (pro mě - promiň Madsi - vede Alicia Vikander, té jsem věřila každé zachvění očních víček), scénáři, který spíš splétá než rozplétá dvorské pletky, graduje a připravuje i velmi dramatické scény, přitom ale nesklouzne do afektovanosti... Prostě se na to podívejte, kochejte se, smějte se a plakejte...

Právě jsem se dodívala na definitivně poslední díl tohoto výborného seriálu. Když jsem se na něj před několika lety začala na popud bratra dívat, prvními díly jsem se těžko prokousávala. Ale netrvalo dlouho a pro mě ze začátku dosti nesympatičtí hlavní hrdinové a jejich osudy mě začali zajímat. V té době se teprve dotáčela první část sedmé série, takže jsem na seriál na pár let zapomněla. Vrátila jsem se k němu poté, co ČT (s hanebným několikaletým zpožděním, jak jinak) začala Mad Men aka Šílence z Manhattanu konečně vysílat. --- Co říci. Těch seriálových 10 let je opravdu hodně, takže vidíme nádherně dlouhý vývoj hrdinů, jejich těžké začátky v byznysu, vrcholy i pády, lásky, rozchody i rozvody, stárnutí a umírání. Takhle napsáno to zní jako nějaká šílená telenovela, ale opak je pravdou - je potřeba soustředit se každou vteřinu, protože někdy to, co se na obrazovce skutečně děje, prozrazují jen slovíčka či gesta. --- Život není snadný a mnohé problémy, které nás potkají, nemůžu ani při nejlepší vůli vyřešit s čistým štítem. A když chceme všechno, snadno skončíme tak, že nebudeme mít nic. Nebo zjistíme, že to, co jsme si mysleli, že chceme, nás nečiní šťastnými. --- Kromě perfektních kostýmů v podle diktátu dobové módy seriál reflektuje i politické události a sociální proměny poválečných Států, respektive západního světa, takže pro mě plnil i úlohu příjemného historického exkurzu. --- Samozřejmě nejbližší mi byla Peggy, která se z totální nuly, kterou byla na začátku, vyšvihla a podařilo se jí vybudovat i pro muže záviděníhodnou kariéru. --- Obdivuji Joaniny diplomatické schopnosti, Rogerovo vtipkování, Donovu schopnost ukecat téměř kohokoli. Můj vztah k Peteovi se stihl několikrát proměnit, v prvních sériích jako arogantní zbohatlické dítko byl fakt na zabití. Nicméně jeho entusiasmus umí přidat plusové body. --- Pro mě asi nejkontroverznější postava je Betty, přesný opak prototypu milující maminky. I když chápu, že její život s Donem nemohl být šťastný, citové chladnosti se jí nepodařilo zbavit ani později. --- Poslední díl byl docela sladký, i když se mi možná jen tak jevil v kontrastu s posledními dvěma sériemi, které byly hodně temné. Že bych po tom všem přeci jen začala věřit v dobro?

Naprosto dokonalá komedie, která má všechno, co jen lze od inteligentního oddechového filmu očekávat - napínavou zápletku; vypracované kostýmy; přitažlivé prostředí pařížské vyšší vrstvy, prodchnuté uměním; vtipné hlášky; rajcovního Petera O'Toola, v jehož modrých očích by se zcela dobrovolně nechala utopit každá žena; křehkou a přitažlivou Audrey Hepburn, jejíž laní oči směle konkurují těm O'Toolovým. Navíc děj dokonale podkreslující hudba Johna Williamse! Samozřejmě ve filmu je i pár snadno odhalitelných škobrtnutí, které ale blahosklonně odpouštím, protože tohle je prostě klasika, kterou si můžu pouštět stále dokola a znovu a znovu se skvěle bavím! (Lepší dabing je podle mě ten, který dělala Nova - s Laurinovou, Štěpničkou a hlavně geniálním Přeučilem!) - "Vy máte být ve vězení a já v posteli!"