darkrobyk

Jó, dospívání není žádná procházka růžovým sadem. Mika je takový troubelín, kterému musí divák střídavě fandit a pak se zase chytá za hlavu, co že to ten kluk vyvádí. Susan je pro změnu protřelá a vypočítavá mrcha, co se ale nad Mikem dokáže ustrnout. Toho horšího je ale v ní více. Stačí její laškování se psem, aby divák věděl, jak velký temný stín má v duši. Krásný poetický film, co připomene dílo K. Kachyni, rozhodně není romantický. Nebo jinak, je romantický v pravém slova smyslu, jelikož - možný spoiler - Mike nemůže dosáhnout toho, co by chtěl. A když ne on...

Chloe musí čelit své noční můře, démonu, který ji pronásleduje ve snu. Ale jen tam ho může porazit, při bdění nikoliv. Svižné, třetí hvězdu dávám za probuzení.

Někdo se pavouků bojí, jiný, jako Edwin, je jimi posedlý. A rozhodně to nekončí jen čmáráním členovců po zdech, což brzy zjistí i obávaný vrah s přezdívkou Sběratel.

Dvě kuchařky ve školní kuchyni vaří blafy a přitom zbožňují J. Deppa (zajímavost - D. Pieroniová s ním hrála ve Střihorukém Edwardovi). Omladina je hrubě terorizuje a jídlem opovrhuje až...až se jedna blonďatá instagramová blbka dopustí osudové chyby! Jeden musí ocenit, s jakou chutí a grácií se pak obě kuchařky pustily do vaření. Vtipné, svižné a stopáž akorát.

Legrácka se střevy pobaví až v poslední čtvrtině, kdy dojde na oko ven či akci s kukačkou. Asi jsem nebyl dostatečně naladěn...ale krev fajn.

Fulciho syrový western mrtvolami nešetří a při pohledu na hrobníka, co má vícero povolání a Konfucia stále po ruce, si jeden musí vzpomenout na Limonádníka. Pro mne nejděsivější scéna je se psy, protože roztrhání považuji za jednu z nejhorších smrtí. Očekával jsem Nerův koncert, ten si ale přisvojil Hilton. Hlavním hnacím motorem je pomsta, kterou poněkud komplikují složité rodinné vztahy. Naštěstí vše směřuje k očekávanému konci. Čistě kladné postavy tu nenajdeme, i když Tom k ní má blízko. Ale tak už to nejen ve westernech z italské či španělské produkce chodí.

Jo, zrcadla! Už předci věděli, že nejde o normální předměty. Tak schválně, kdo si ráno uvědomí, že se dívá na svůj obraz stranově převrácený? A takhle to dělají se vším, co se v nich odrazí. Není tedy divu, že jsou-li portálem, tak svět za nimi nebude stejný. Může být podobný, v lecčems shodný, jako je tomu ve zdejším filmu, ale někdy stačí jen rozdíl v maličkostech a nastává problém. Zpočátku jde o veselou hru, když hlavní čtveřice objeví cestu do paralelních světů. Jenže pak se stanou dvě věci - Noel zjistí, že v některých vesmírech jsou vynálezy, na nichž by mohl v tom našem královsky vydělat, což začne okamžitě realizovat. A pak dojde k prvnímu zabití. Může váš dvojník nahradit v našem světě vás? A můžete vy v jeho světě nahradit jeho? A nemůže se stát, že se nakonec všichni nahradí a že přestane být jasné, kdo je kdo? Poslední třetina je psycho mířící k destruktivnímu konci. Asi ne pro každého, ale já byl nadmíru spokojen.

Průměrný německý underground, ve kterém jsou nejlepší speciální efekty od klasika žánru - Olafa Ittenbacha. Plytký příběh není až tak důležitý - Simon, Nina a Dodo si během cesty ve Frankfurtu jdou odpočinout do podzemního klubu. Netuší, že se jedná o s/m club a že jsou vítanými oběťmi. Popravdě i na tu krátkou stopáž je film děsně užvaněný z roztřesenou kamerou, která chce být chvílemi poetická, ale moc jí to nejde. Oběti jsou masakrovány bez většího nápadu, poměrně rychle, gore je solidní. Vydloubnutí, nebo spíše vyříznutí oka, ušmiknutí penisu i zbytku a hlavně střeva a zbytek pajšlu ven. Za zmínku pak už stojí jen skalpování a podříznutí. Nejlepší výkon podává představitelka Maman. V rámci německé produkce slabý průměr - 2,5*

Zatímco dva bratři uvíznou s detektivem na nekonečném schodišti v uzavřené budově a detektiv jednoho z nich postřelí, tak matka s přítelem, dcerou a synem jedou autem za jejím bývalým, avšak pro změnu se zaseknou na nekončící cestě. O filmu je dobré nic nevědět, protože tím se před vámi postupně odkrývají karty téhle časové šmodrchanice. U obou příběhů si říkáte - co bude dál? Jak tohle skončí? Jenže i když se všichni dostanou do smyček, kde se vše opakuje, jedna věc plyne dál - čas jako takový. A tohle už je dobré dopředu nevědět - postavy totiž stárnou. Samozřejmě jsem čekal, kdy se obě linie příběhů protnou, jelikož nějaké pojítko mezi nimi muselo být. Nu, konec jsem tedy zcela neodhadnul, a proto dávám vyšší hodnocení. Ty hory věcí, co postavy obklopují, dostávají až surrealistický nádech a chvilku jsem si říkal, že přípravy na natáčení nebyly jistě krátké... Největším úletem pak byl asi sex v autě. Tip od Ratchetky jsem sice odkládal delší dobu, nyní jsem ale zjistil, že zbytečně.

-Horší než příšera je lež.- Na základě zdejšího hodnocení jsem nečekal nic, tudíž zklamaný nejsem. Standardní příběh o monstru se z hlediska motivu nejvíce podobá filmu Gappa (1967). Monstrmatka se vydá hledat uvězněné mládě a ukradené vejce. A protože nejde o krvežíznivého tvora, jakým je třeba Vetřelec, tak zabíjí jen z nutnosti, nikoliv z potěšení - to je ostatně ve filmu jasně řečeno. Kdo by tedy čekal jatka, musí zvolit jiný film. Po vizuální stránce dobré a samotná monstra jsou slušná. Určitě nešlo o levný software, a pokud si někdo myslí, že vypadají lacině (já ne), pak asi nezná minimálně produkci studia Asylum, případně SY-FY. Film mohl být kratší, ale i tak mi rychle utekl, jelikož zbytečného žvanění o ničem tu moc není. Akční scény mají napětí, některé připomenou sekvence s tyranosaurem, ale nechť. Jen střih je občas matoucí, ale ne nesrozumitelný. Osobně u thajské produkce mívám většinou problém s postavami, jelikož se mi některé nedaří hned rozeznat - ta podoba bývá pro našince velká. Zajímalo by mě, zda všichni hodnotitelé viděli celý film...