Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Thriller

Recenze (1 363)

plakát

Agent bez minulosti (2002) 

Zabiják který obratně maří snahu jiných zabijáků ho zabít. Bylo mi předem jasné, že tohle není můj nejoblíbenější žánr, ale když na to všichni pějí takovou chválu... --- Tak jsem to zkusil a jsem jaksi zaražený. Přesně stejné zápletky měly filmy už v mých dětských letech. Pravda, tenkrát neměli mobilky, počítače a podobná udělátka. Ale to by se taky dalo říct, že film je skvělý, protože v něm jezdí auta jaká dřív neexistovala a obrázky mají víc puntíků na čtvereční palec. Fakt, neviděl jsem nic, ale vůbec nic, co bych neviděl už aspoň stokrát. A mnohdy v chytřejším vydání.

plakát

Agnus dei (2016) 

Dobré drama s dobrými dialogy, morálně závažné. Pro českou kotlinu ale nevhodný film. Místní pohané si to přefiltrují po svém a zase z toho vyjde špatně hlavně církev.

plakát

Agora (2009) 

Historickou přesností tento film dvakrát nevyniká. A nákladná výprava je signálem spíš negativním; vzpomeňme jen slátaniny jako Gladiator, Alexander, Troy, a podobné. Přesto je tento film výjimečný, a to tím, že namísto přihlouplé pohádky nabízí myšlenkově závažné drama. --- Nepochybuji (a řada zdejších komentářů to potvrzuje), že militantní ateisté uvítají tento film především jako další z argumentů proti náboženství obecně a proti křesťanství zvlášť. Zrovinka jako filmový svatý Cyril mají svoji pravdu a nedají si ji vzít, takže asi nemá význam jim připomínat, že třeba jakobíni, nacisté či bolševici k ničení civilizace žádného Boha nepotřebovali, naopak vzývali vědeckou racionalitu. --- Více pochopíme, pokud se oprostíme od náboženské fasády. O co skutečně šlo? Římský stát v době pozdního císařství představoval společnost hospodářsky vyspělou, mírumilovnou, upřímně tolerantní, zdrženlivou a podřízenou zákonu. Stát zajišťoval nevídaný rozsah veřejných služeb (obranu, policii, dopravu, zásobování potravinami, pitnou vodou, atd.) a vybíral nevídaně vysoké daně. V obojím jej předčila až soudobá Evropa. Od třetího století se ale římská společnost dostala do chronické strukturální krize, která se nejviditelněji projevovala jako krize rozpočtová. Opět jako soudobá Evropa. Pravé příčiny krize však nebyly hospodářské, nýbrž morální. Lidé ten stát neměli rádi; nechtěli sloužit v armádě (proto byla stále dražší a méně spolehlivá), nechtěli zastávat úřady, dělali vše možné, aby zkrátili své daně nebo se jim zcela vyhnuli (jednou z cest bylo nastoupení církevní kariéry!), a korupce ovšem kvetla všude. --- Věřím, že významná část úspěchu křesťanství spočívala v tom, že dalo perfektní výraz nelásce lidí vůči mohutnému a povinnostmi přetíženému a přetěžujícímu státu. Nevadí, že církevní otcové to neměli v úmyslu a že ani konvertité nepřijímali novou víru s vědomým úmyslem stát zničit. Prostě to tak fungovalo. Lidé hýbající dějinami málokdy vědí, kam kráčí. --- Skutečná hodnota a naléhavost tohoto filmového příběhu spočívá v jeho zřetelné aktuálnosti. Je příjemné užívat si blahobytu, míru a duchovní svobody. Jenže tyhle hodnoty mají tu nemilou vlastnost, že těžko nacházejí lidi ochotné a schopné je bránit se zbraní v ruce. Až se unijní potentáti do svých čachrů příliš zamotají a ulice zaplaví vzteklá lůza a armáda i policie bude plná lidí s pochybnou loajalitou, akademičtí vyznavači skepického myšlení dodají nanejvýš důvtipné analýzy. Na každého z nich připadne stovka blbců, kteří jim s chutí rozbijí lebky. A bude po civilizaci. --- Tento film je tragickým dramatem o svobodymyslné intelektuálce uprostřed revoluce. Viděli jsme názorně, že umírněnost neměla sebemenší šanci. Měli bychom se nad tím pořádně zamyslet a klást si otázku, jak jsme na takovou krizi připravení. Podepíšeme ušlechtilou petici odsuzující násilí?

plakát

A.I. Umělá inteligence (2001) 

Spielberga vnímám jako tvůrce mimořádného v tom ohledu, že sice umí natočit nákladný a prudce výdělečný film, ale současně - na rozdíl od takového Camerona - se bezostyšně nepodbízí publiku a snaží se do díla nenápadně vložit špetku zajímavých otázek. AI je právě takový: na povrchu dojemná sci-fi pohádka, rozhodně však ne bezduchá. --- Srovnání s Čapkovým R.U.R. ukazuje, jak doba pokročila, a současně jak některé otázky platí trvale. Technologický pokrok plodí pohodlí, tyranii a devastuje lidství. V obou případech je klíčovým problémem láska a schopnost (či ochota) lidí mít děti. Sebelepší robot dítě nenahradí, protože mít děti, to je především projekt s rizikem, nejistým výsledkem. Plyšový medvídek ani dokonalá napodobenina není projektem (nikam nesměřuje) a kvalita je garantována výrobcem. Děsivá představa. Scéna ničení robotů jako show návratu k lidství je velmi silnou satirou. A „nastavený“ konec? Souhlasím, že kvůli příběhu nemusel být, skončil by i tak velmi působivě. Jednu funkci však má: sdělí divákovi, že výsledkem této cesty je zánik lidského druhu. --- Je to pohádka s mravním naučením. Spoustu takových nám zachovala tradice, mezi moderními je to vzácnost.

plakát

...a jitra jsou zde tichá (2015) odpad!

Ruská civilizace je velmi zakomplexovaná. Jednou z jejích obranných reakcí je klišé, že čeho se Rusům nedostává (tedy vlastně všeho), to mohou vynahradit heroismem. A tak jsou schopni zcela vážně vyplodit a divácky akceptovat v podstatě akční film, ve kterém půltucet dobrovolnic pod vedením řadového poddůstojníčka vyřídí německé diverzní komando o síle dvaceti elitních vojáků. --- Tahle deviace není pouhou kuriozitou. Po Stalinovi nyní i Putin ji povýšili na oficiální ideologii. A tak i pokud Rus narazí na nezmanipulované informace, které mu kupříkladu osvětlí, že výkonnost ruského hospodářství je ubohá, nižší než brazilská, jen dvakrát větší než polská, a šestkrát větší než česká, a že Rusko navíc ve všech srovnáních klesá níž a níž, Rus nachází útěchu v mýtu, že ruské kvality jsou v něčem jiném. V heroismu. A tak si nadále namlouvají, že jsou důležitou globální mocností. A podle toho otravují. --- Filmy jako je tento tedy zapadají do ruské terapie a oficiální propagandy. Nebude to ale dlouho trvat, a zas nějaký pitomý Gorbačov bude vehementně zkoumat, v čem Rusové udělali chybu.

plakát

Akce Bororo (1972) 

Viděl jsem to jako kluk a utkvělo v paměti. Provinční sci-fi.

plakát

Akt (1997) (divadelní záznam) 

Zřejmě Svěrákův nejlepší výkon v oboru dramatu. Pak už se spíše vezl ve Smoljakově lodi a vylepšoval ji svými hláškami.

plakát

Akta Pentagon: Skrytá válka (2017) odpad!

Za tenhle film Spielberga nepochválím. Je velmi konformní, hodně se tam nakecá, ale málo řekne. Stavba příběhu jako taková je triviální, což nejlépe vynikne ve srovnání s podobně motivovanými filmy Formanovými. --- Ale to není všechno, co mi vadí. Film není nestranný v zobrazení doby a tehdejších problémů. Papouškuje výmysly, kterými Američanům od 60. let vymývá mozky mediální smetánka východního pobřeží. Která, mimo jiné, kontroluje i názory vyjadřované hlavouny mediálního byznysu západního, tedy filmového. --- Vypíchnu dvě klíčová pochybení: Za prvé, film "samozřejmě" vychází z toho, že Nixon byl zlý, horší než jiní prezidenti. Není to pravda. Nixonovým problémem bylo, že byl prvním republikánem v úřadě od doby, kdy se velká média ve Státech jasně ztotožnila s pozicí demokratů. Média dobře věděla o faulech a blamážích Kennedyů a Johnsona - a bylo jich požehnaně! - ale ani nepípla. Teprve až přišel Nixon, začaly noviny odhalovat "hroznou pravdu" o Vietnamu. Paradoxní na tom je, že po Kennedym a Johnsonovi, kteří do Vietnamu posílali stále více peněz a vojáků, teprve Nixon měl reálný plán, jak věc ukončit! Tenhle dvojí metr od té doby trvá dodnes; jen si srovnejte mediální obrazy republikánských a demokratických prezidentů. Trump by mohl povídat... --- Druhým pochybením je nezodpovědné zacházení s obsahem slov "vyhrát válku" v souvislosti s vietnamským konfliktem. Cílem americké intervence nikdy nebylo dobytí Hanoje. Cílem bylo zastavit rusko-čínskou expanzi tak, jak se to podařilo v Koreji. Trumanova doktrína platila, a ta velela "zadržovat", nikoli vzít Kreml šturmem. Tohle překrucování pojmů dodnes brání Americe a světu pochopit, že Vietnam byl skoro naprostým vítězstvím, završeným Nixonovým (a Kissingerovým) diplomatickým průlomem ve vztazích s Čínou. Saigon sice v epilogu padl, ale nikam dál už "revoluce na hlavni pušky" nepronikla. Stovky miliónů lidí byly komunistické hrůzy ušetřeny. A není vůbec těžké si představit, že Nixon pokládal zveřejnění toho, co si američtí vládní činitelé o Vietnamu mysleli, za podpásovku vzhledem k jeho delikátním vyjednáváním s Maem. Osobně docela věřím tomu, že Saigon padl právě díky tomu: ve vzniklé situaci Nixon nemohl Maa přesvědčit, že Amerika je nadále odhodlaná to nedovolit. --- To jsou skutečnosti, které dnešním Američanům, a nejen jim, zůstávají dodnes skryté. Média jsou požehnáním a Nixon byl vrták a lump. Spielberg si ošklivě přisadil, a až ho potkám, řeknu mu to pěkně od plic.

plakát

Albatros (2011) 

Tak jsem právě dodštil síru na Malickův New World a náhoda mi přihrála filmový zážitek představující takřka ideální protipól. Jen si je porovnejme! --- Malick okázale zvěstuje kraviny. MacCormick vypráví příběh. Malick hlásá ideje ústy vyfantazírovaných hrdinů. MacCormick nic nehlásá a vystačí si s reálnými lidmi. Malick fabuluje černobíle, MacCormickovy postavy a vztahy jsou ambivalentní, nejsou podřízeny žádné šabloně. --- Albatross je uvedenými kvalitami samozřejmě mnohem vydatnější potravou. Tenhle film dělá právě to, co dobré umění dělat má. Vnímavého diváka nenechají chladným nedokonalé a tápající postavy, může se nimi identifikovat, konfrontovat s vlastními zážitky, pocity a představami, má příležitost své postoje promýšlet, rozvíjet a verifikovat. --- Zbývá vysvětlit, proč dávám pouze tři hvězdičky. No, v mé škále hodnocení jsou tři hvězdičky už docela hodně. Toto je vážně dobrý film, chytrý a podnětný. Díkybohu máme takových víc, a ve srovnání s nimi tenhle nevyčnívá; oslovil mě slušně, vtipně, nikoli převratně. Přál bych si žít ve světě, kde filmy tohoto druhu a úrovně představují standard filmové (televizní) tvorby. Geniální to není a předloh by se našlo dost, jenže to bohužel není divácká - a tedy komerční - priorita. ---

plakát

Alfie (1966) 

Dobrý scénář, výstižné dialogy, dobře zahrané, tak proč se mně to nelíbí? Asi se neumím oprostit od moralistního obsahu tohoto díla. Vím, že takový život je bezútěšnou pustinou, a taky ji názorně vidím. Připadá mi to tak samozřejmé, že o tom snad není třeba ztrácet slov. Má to smysl snad jako filmová agitka britského ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Ale že by se našel aspoň jeden mládeneček, kterého by taková lekce zastavila? Zrovna když si Beatles nechali růst vlasy hrubě přes límec?