dzira

Nadšený učitel dějepisu Ivan uhodí při výuce nezvladatelného žáka. Video s touto událostí pořízené mobilním telefonem se dostane na internet a rodiče postiženého žáka podají na učitele stížnost. Ředitel školy nemá odvahu se za svého podřízeného postavit. Než by čelil kampani, která se proti škole rozpoutala v médiích, učitele raději propustí.  Ivan opouští Bělehrad a přijímá místo učitele v zapadlé horské vsi poblíž Banja Luky v Republice Srbské v Bosně. Dostává se do zcela odlišného prostředí, ve kterém se setkává s etnickou nesnášenlivostí a chudobou, jež v tomto kraji prohloubila válka v 90. letech minulého století. Zjišťuje, že čas ještě zdaleka nedokázal zhojit všechny válečné rány.

Sága rodiny sefardských židů odehrávající se v Sarajevu mezi lety 1914 - 1944.
Židovská rodina Salomových má jednoho syna a pět dcer na vdávání. Jejich život ve velkém domě v Sarajevu začátkem 20. století vypadá jako pohádka, pak ale kulka z pistole určená následníkovi trůnu roztáčí kromě první světové války i kolo rozmanitých osudů jednotlivých členů rodiny. Stejně jako doba, ve které se příběh odehrává, tak i jejich životy nejsou nudné.

Profesor Filip Simic byl v roce 1914 jmenován ředitelem školy na jihu Srbského království. Do nového působiště přijíždí i se svou slovinskou ženou Leou. Záhy Srbsko vstupuje do války s Rakouskem-Uherskem a profesor je povolán do armády. Svou ženu zanechává samotnou v neznámém prostředí uprostřed nepříliš přátelsky naladěného místního obyvatelstva. Slovinsko, ze kterého pochází je totiž součástí rakousko-uherské monarchie. Slovinka představuje v očích vesničanů nepřítele. Jediným, i když velmi svérázným spojencem Ley, je Albánec Azem (Miki Manojlovič), který Filipovi před odjezdem na frontu slíbí, že jeho ženu ochrání.

Tržnice na okraji města spojuje galerii postav: mírně retardovaného mladíka Groše, který čeká na svého bohatého otce z Argentiny; prodavačku Lydii, která je zamilovaná do svého přítele, jenž právě sehnal peníze na byt, takže se zdá, že jejich štěstí nestojí nic v cestě; zubaře Pipaniće, pro kterého je úder do hlavy při autonehodě impulzem k tomu, aby své sestře a manželce přiznal všechny své hříchy; mladou žena zaměstnanou v bistru, které nevadí naslouchat vyprávění svých osamělých hostů, nebo místní mafiány bratry Ringlovy, kteří pátrají po tom, kdo jim ukradl jejich lup.
Každá tradiční tržnice je živým organizmem, který začíná být v dnešním hypermarketovém světě ohroženým druhem. Kolik příběhů a osudů je při jejím zrušení násilně přerváno?

Závěrečný díl trilogie nás opět přivádí do sídla rodiny Granfildů, o které se po smrti svého otce stará Anica Granfildová. Její mlýny začínají znova prosperovat a po návratu manžela Savy se zdá, že ji čeká skvělá budoucnost. Se Savou k sobě ale nemohou najít cestu. Přestože se Anica stará o Savovu dceru Dunju, jako o vlastní, udržuje vztah se svým zaměstnancem Čabou, který nese Savův návrat velmi nelibě.

V malé obci v chorvatském vnitrozemí, v kraji zvaném Lika, žije Mike - jednodušší, ale velmi talentovaný fotbalista, o kterého se zajímají prvoligové domácí kluby i skaut z Německa, svérázný lakomý sedlák Joso a tlustá mladá prodavačka Olga toužící po lásce. Stejně jako v celé zemi se i zde schyluje k referendu o vstupu Chorvatska do EU. Kolem této události sice v obci vzniká rozruch, hlavní postavy filmu však míjí. Ty jsou plně pohrouženy do řešení svých osobních problémů. Mike se nemůže vzpamatovat z tragické smrti své maminky, Joso se stará na úkor své rodiny o dobytek, který trpí v parném létě nedostatkem vody, a Olga podniká při hledání partnera zoufalé kroky. Mezitím se v obci střetnou příznivci a odpůrci EU a v místním kině dávají akční snímek Kung-fu Tesla.

Miloš Brankovič chce jít ve stopách svého otce – touží se stát architektem. Po dvou letech právě dokončuje revoluční projekt městských garáží. Události však dostávají jiný směr, než si Miloš představoval. Zjišťuje, že jeho dívka Aleksandra není tak počestná, jak se mu zdálo, profesor Koen, se kterým konzultuje projekt myslí více na svůj prospěch než na dobro talentovaného studenta, sousedky z vedlejšího bytu jsou čím dál tím nesnesitelnější a do toho jej začne vydírat pouliční gang. Pokusy o civilizované řešení těchto problémů selhávají a další křivdy v něm probouzí nejprimitivnější pudy.

Albánie vyhlásila v roce 1912 samostatnost. Dva roky poté dosazují evropské mocnosti na albánský trůn prince Wilhelma z Weidu. Vesničané z jedné horské vesnice za něj chtějí bojovat. Nikde však nemohou nalézt válku. Místo ní zkříží kapitánu Shestanovi (který je iniciátorem této akce) cestu dívka.
Na pozadí romantického příběhu film poukazuje na obrovskou rozmanitost, která panovala na počátku 20. století v Albánii. Své zájmy se zde snaží prosadit mocnosti jako jsou Francie, Německo, Rakousko-Uhersko, samozřejmě také Osmanská říše, která však byla v balkánských válkách okolo roku 1912 nucena vyklidit pozice. Územní nároky zde uplatňují rovněž Makedonci, Řekové, Srbové, Bulhaři…. No a samozřejmě Albánci, kteří však nejsou v tužbě po samostatnosti úplně jednotní – někteří zastávají názor, že je pro ně lepe zůstat součástí Osmanské říše. Vedle sebe zde existují křesťanství – katolické i pravoslavné a islám (Turci na Balkáně křesťanství nepotlačovali, pouze zvýhodňovali islám). Korunu tomu nasazují evropské velmoci, když na albánský trůn dosazují protestanta Wilhelma z Weidu (na trůnu se udržel od 7. 3. do 4. 9. 1914, poté musel utéct).

Třicátníci Pik a Tref se deset let po skončení války v Bosně potloukají po Sarajevu, živí se drobnými krádežemi a sní o tom, že obnoví lanovku na Trebević, která byla krátce v provozu během olympijských her v roce 1984. Pik žije u rodičů. Ti mu vyčítají, že po válce nedodělal medicínu a pomalu s ním ztrácí trpělivost. Tref se stará o nemocného otce. Jednoho dne jim do života vstoupí dívka Olja, do které se oba zamilují. Stává se pro ně impulzem, který je posune od prázdného tlachání v kavárnách k cílevědomé snaze o naplnění snu. Peníze na obnovu lanovky ovšem ani tentokrát nevydělávají legálně a brzy se dostávají do hledáčku místního šéfa podsvětí. Jeho lidé přichází často k úhoně a on potřebuje diskrétní doktory. Nedostudovaní medici shánějící peníze, jsou přesně to, co hledá...

V pokračování filmu Jesen stiže dunjo moja se vracíme do Banátu (Vojvodina) na venkov poblíž řeky Tisy. Sava Ladjarski vychovává společně s otcem zesnulé Marije jejich dceru Dunju. Kupují zchátralý statek, ze kterého chtějí vybudovat úspěšné hospodářství. Savova manželka Anica Grandfildová ale podniká všechny možné kroky k tomu, aby Savu přivedla zpět do svého domu.

Prezident dostává na večírku infarkt a umírá. Číšník Toma (Rade Šerbedžija) jej ale zázračně přivede k životu. Tento čin jej proslaví tak, že své schopnosti uzdravovat začne využívat komerčně. Jeho věhlas se šíří a není proto divu, že jej záhy kontaktuje skupina podnikatelů s nabídkou na vybudování chrámu, ve kterém by mohl svou živnost provozovat. Toma souhlasí a přijíždí se synem Antem (Franjo Dijak) na ostrov, kde je již vše připraveno. Projekt vypadá velkoryse, ale brzy se kolem něj začnou vynořovat podezřelé skutečnosti. Také chování některých obyvatel ostrova je podivné.

Snem rockové garážové kapely je nahrát desku. Ne všichni členové kapely jsou ale přesvědčeni o tom, že cesta k vysněné desce vede přes hraní lidovek na svatbách.

Mladí sourozenci Miron a Melita přijíždějí začátkem zimy na návštěvu ke svému příteli Zoltanovi do vesnide Kopačevo, která se nachází v chorvatském pohraničí poblíž Maďarska. Vesnici obklopují mokřady, vyhlášené za přírodní rezervaci. Obyvatelé vesnice připravují rezervaci na zimu a chystají krmení pro zvěř. Do těchto příprav se hned po příjezdu zapojí i děti. Pomáhají plnit krmelce na ostrůvcích v bažině. Druhý den ráno je na okraji mokřadu nalezen chlapec jménem Halasz. Je promrzlý a blouzní. Tvrdí, že ho napadl duch z močálu. Do vyšetřování události se pouštějí nejen místní chlapi, ale na vlastní pěst také děti, povzbuzené povídačkami staré Etelky.

• Profesor Nastassievich vidí jedinou možnost, jak pomoci lidem ze zaplavené oblasti. V hypnóze. Pomůže jim začít nový a lepší život?
• Majitel jatek stále doufá, že jeho syn bude tím nejlepším nástupcem pro podnik i přes jeho netradiční zálibu. Stane se Mita také stejně úspěšným jako jeho otec?
• Ilja, mladý gambler, který ale doposud neměl ve hře štěstí, uvěří v lepší život za oceánem. Splní se mu jeho sen o velkých penězích?
• Simon, otec znásilněné dívky, touží po pomstě. Podaří se mu přesvědčit ostatní, aby mu pomohli potrestat zločince?
• Skupina těžce nemocných a postižených lidí se vydává na výlet k zázračnému pramenu. Naleznou pramen a v něm uzdravení?

Film tvoří pět různých povídek, které ale mají jedno společné - věčný optimismus. V každé z nich jej vidíme jinak. Někdo optimismus dává, jiný prodává nebo vnucuje. Naděje a víra v lepší časy lidem pomáhá. Kde je ale ona hranice mezi optimismem a naivitou?

Na konci března 1999 v průběhu bombardování Svazové republiky Jugoslávie vstane spisovatel a vysokoškolský profesor Miki z mrtvých. Není asi důležité, jestli doslova, nebo jen obrazně. Po procitnutí opouští Bělehrad, kde zanechá ženu se synem a v následujících čtyřiceti osmi hodinách navštíví ve svém rodném městě řadu lidí. Setkává se postupně s kamarády z dětství – Kolem, doktorem, kterého opustila žena s dětmi, Ralem – policistou, který o něm ví víc, než je mu příjemné, se spolužačkou z gymnázia Džojou, které v minulosti nedokázal říct, co k ní cítí, se svým nemocným otcem a dalšími. Z rozhovorů s nimi si divák může postupně poskládat portrét Mikiho osobnosti. Umožní mu také pochopit situaci, ve které se nachází, on – prozápadní demokraticky smýšlející intelektuál i všichni ostatní obyvatelé Svazové republiky Jugoslávie, kterých se nikdo neptá na jejich názory a politické přesvědčení. Bombardování se týká všech bez rozdílu a paradoxně v nejhorší situaci se nacházejí právě Miloševičovi odpůrci, kteří jsou vystaveni jak totalitním metodám jeho režimu, tak vojenské agresi NATO. Klíčovou scénou snímku, jenž vyúsťuje do neodvratné tragédie, je Mikiho vypjatá výměna názorů s otcem, který představuje vše, čím Miki z hlouby duše pohrdá.

Čtyřicetiletý Peter (Peter Musevski) je mechanik. Nedlouho poté, co Slovinsko vstoupí do Evropské unie, továrna, ve které pracoval, zkrachuje. Petrovi i většině jeho přátel se změní život. Když pro něj na úřadu práce není ani po několika měsících žádná práce, začíná se to pozvolna projevovat i na vztahu s jeho ženou Verou (Nataša Barbara Gračner). Peter byl do té doby hlavním živitelem a hlavou rodiny. To, že je nyní odkázán na podporu své ženy, které se naopak začalo dařit budovat kariéru úřednice, má na jeho sebevědomí devastující účinek. Veru začne podezřívat z nevěry a je stále podrážděnější. Jako nezaměstnaný má spoustu času na spřádání nejrůznějších teorií a obvinění. Poslední zbytky jeho životního elánu se vytratí ve chvíli, kdy zjistí, že si manželka opravdu našla někoho jiného. Okamžitě ji požádá o rozvod a ona, k jeho velkému překvapení, bez váhání souhlasí.

Damjan Kozole natočil v roce 2005, rok po vstupu Slovinska do Evropské unie, vysoce aktuální snímek. Ve Slovinsku, jež se vydalo cestou samostatnosti a ekonomické transformace, se s hlavním hrdinou Peterem určitě mohlo ztotožnit mnoho propuštěných dělníků i vysokoškolsky vzdělaných techniků z krachujících strojírenských podniků, které měly velkou tradici ještě z dob Jugoslávie, kde byly vlajkovými loděmi státního průmyslu. Drtivá většina Slovinců si přála jak rozpad Jugoslávie, tak příklon k západu a vstup do Evropské unie. Když se ale ukázalo, že spousta strojírenských podniků není po uzavření jugoslávských trhů konkurenceschopných a je nucena vyhlásit bankrot nebo výrazně zekonomizovat svou výrobu a tím pádem propustit spoustu zaměstnanců, zažili mnozí z nich rozčarování. A veliká část mužské populace se musela, podobně jako Peter ve filmu, vypořádat se situací, že se jejich žena stane hlavním živitelem rodiny. Na Balkáně, kam Slovinsko geograficky patří, jsou v tomto směru zakořeněné úplně jiné vzorce chování, které se mění jen pozvolna. Aby výše zveřejněný obsah u diváka nevytvořil dojem, že jej čeká ryze depresivní a bezvýchodný film, dodejme, že sám režisér charakterizuje film jako tragikomedii, ve které je smutek protkaný humorem a životní optimismus poráží pesimismus a beznaděj.

Příběh začíná kdesi v Banátu v roce 1914. Bezstarostnost mladých přátel Sávy, Marije a Petrašina přerušuje 1. světová válka. Sáva s Petrašinem narukují do rakousko-uherské armády. Po čtyřech letech se přátelé znova shledávají v rodné vsi. Petrašin přišel ve válce o ruku, ale pro všechny je hlavní, že přežili a jsou opět spolu. Největší radost z opětovného shledání má Maria, která čekala celou válku na Sávův návrat. Jejich idylický vztah však trvá jen do té doby, než Sáva oznámí svému otci, že si chce Mariu vzít. Tuto možnost Sávův otec, který zplodil kromě něj ještě tři dcery, kategoricky odmítne a Mariju vyžene s křikem, že „nebude živit další hladový krk“. Po roztržce s otcem Sáva opouští vesnici a utíká do města na druhém břehu Tisy. Zde se seznamuje s bohatou rodinou Grandfildů, do jejíž přízně se dostává po osudovém setkání s mladou Anicou Grandfildovou…

V polovině 17. století jezuité prosazují svůj vliv ve střední Evropě. Mladá vdova hraběnka Maria žije s hrstkou služebnictva na vesnickém panství. Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuitský řád) pověří funkcí jejího zpovědníka pátera Hada, který je plně oddán Bohu a službě řádu. Jako takový se zdá být ideálním nástrojem pro naplnění záměrů jezuitů toužících po upevnění svého postavení v heretickém regionu. V případě pátera však nejde vše podle jejich představ. Přestože je rezistentní vůči ženským zbraním mladé hraběnky, začíná pochybovat o tom, zda mají příkazy jeho představených sloužit výhradně k šíření slávy boží.

Čtyři mladíci si půjčí větší sumu peněz od místního mafiána a chtějí rozjet svůj kšeft. Úspěch svého "podnikání" oslaví důkladně předem. Ráno je však čeká nepříjemné vystřízlivění - peníze jsou pryč. Půjčku musejí splatit do sedmi dnů a to je vzhledem k její výši velmi krátká doba. Začíná boj s časem. Mladíci se snaží sehnat všemi možnými způsoby ztracený obnos, přičemž se dostávají do mnoha nepříjemných situací. Jejich nápady jsou s ubíhajícím časem stále bizarnější.

Syn bývalého režimního prominenta Antuna Požgaje Ivan byl za války v Chorvatsku v 1. polovině 90. let raněn a v hlavě mu zůstal úlomek šrapnelu, který se lékařům nepodařilo vyoperovat. Časté bolesti a traumatické zážitky z války mu způsobují psychické potíže. Žije v domku v Záhřebu se ženou Dragicou, malou dcerkou Klarou a dospělým synem Tonim, který je zamilovaný do sousedky Zrinky a plánuje se svým známým Hrvojem ozbrojené přepadení.
Vztahy v rodině nejsou idylické. Ivanovi rodiče Dragicu ani Toniho nikdy zcela nepřijali. Lásku projevují pouze ke svému synovi a malé vnučce Klaře. Napětí panuje rovněž mezi Tonim a Ivanem. Situace se vyhrotí po nočním incidentu s Hrvojem.