dzira

Píše se rok 2002 a Ostoja je právě propuštěn z vězení. Vrací se domů na sídliště do Nového Bělehradu. Jeho sousedé ho nevítají příliš nadšeně – od počátku mezi nimi a Ostojou panuje nepřehlédnutelné napětí. Největší zášť k němu chová Dragan – soused z podkrovního bytu. Jugoslávie v té chvíli žije čtvrtfinálovým zápasem mistrovství světa v basketbalu se Spojenými státy. Ostojovi nefunguje televize. Marně hledá souseda, u kterého by se na zápas podíval. Nakonec si přisedne právě k Draganovi, který zápas sleduje venku na přenosné televizi. Děj se vrací sedm let do minulosti, abychom zjistili, co se mezi těmito muži stalo.

Velikonoce 1997. Již čtvrtým měsícem probíhají v Bělehradě protesty proti Slobodanovi Miloševićovi. Mezi jednotkami policie bránícími demonstrantům v průchodu městem je i skupina šesti policistů, přesouvajících se v mikrobusu podle rozkazů z vysílačky po ulicích. Únava, stres i osobní problémy stupňují jejich agresivitu vůči demonstrantům i vůči sobě navzájem.
Koncem listopadu 1996 proběhly v Srbsku komunální volby. V největších městech Srbska v nich zvítězila opoziční koalice Zajedno (Společně), ale vládnoucí režim Slobodana Miloševiće odmítl výsledky voleb uznat. Pro Miloševiće, který ještě 3. listopadu vyhrál parlamentní volby, to byla první prohra, která ukázala, že nedávno sjednocená opozice jej může porazit. Tyto události odstartovaly v Bělehradě masivní protesty, kterých se účastnilo někdy i 300 000 demonstrantů. Přestože se po dvou měsících podařilo docílit uznání výsledků voleb a opozice získala pod svou správu 6 velkých měst včetně Bělehradu, protirežimní demonstrace pokračovaly dále.
Děj filmu Kordón se odehrává během čtyřiadvaceti hodin těsně před Velikonocemi 1997. Policie již několik dnů brání demonstrantům v průchodu centrem města. Také jednotka složená z šesti policistů se v malém policejním autobusu přesouvá po městě podle rozkazů z vysílačky a zasahuje proti demonstrantům na různých místech. Po nepřetržité několikadenní službě je již vidět jejich únava. Stres, protichůdné rozkazy, rozdílné povahy i názory členů týmu stupňují jejich podrážděnost, která se mění v agresivitu namířenou jak vůči demonstrantům, tak vůči sobě navzájem. Situaci gradují i různé osobní problémy, které jednotlivé policisty během neúměrně dlouhé služby dostihují. Morálku ve skupině se snaží udržet velitel, který asi jako jediný věří, že hájí správnou věc. Postupem času je ale jasné, že i on ztrácí nad situací kontrolu…
Goran Marković filmem Kordon navázal na svůj dokument Poludeli ljudi (1997), kterým zdokumentoval atmosféru tehdejších protirežimních protestů. Díky práci na tomto dokumentu měl k dispozici velké množství autentických záběrů z tehdejších demonstrací. Právě jejich hojné využití a velmi umné prostříhání s hranými scénami, které jsou od reálných záběrů k nerozeznání, dělá z filmu Kordón svého druhu výjimečné dílo.

Muž se vrací po mnoha letech do malého města, aby objasnil záhady ze svého dětství. Město pomalu zaplavuje řeka a možná by bylo lépe, kdyby se v ní některá tajemství utopila.
Čtyřicátník Ivan se po mnoha letech v zahraničí vrací do svého rodného města na severu Chorvatska, ze kterého kdysi za podivných okolností odešel. Poté, co procestoval celou Evropu a stále nenašel to, co hledal, vrací se ke svým kořenům a snaží se najít odpovědi na otázky, které ho již od dětství trápí. Snaží se zrekonstruovat události, na které má jen nejasné vzpomínky. Vrací se na známá místa, setkává se s různými lidmi. Brzy však zjišťuje, že je někomu jeho pátrání trnem v oku. Navíc přijel v čase, kdy je město ohroženo staletou velkou vodou, která již zatopila část hřbitova u řeky a dále stoupá. Není to ale pouze voda, která představuje hrozbu.

Nataša je šestnáctiletá dívka, které zavraždili před očima otce, policejního důstojníka. Po jeho smrti žije více na ulici, než se svou matkou. Ztrátu otce si kompenzuje hrátkami s city spolužáka, souseda i jeho ženy. Po roce není vražda stále vyšetřena. Nataša se proto rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou. Blíží se volební září roku 2000 a konec Miloševičovy éry. Ve společnosti i v řadách policie stoupá nervozita. V této vypjaté chvíli rozehrává Nataša nebezpečnou hru, jejíž konec není schopna odhadnout, natož ovlivnit. Otcův notes s telefonními čísly se stává trnem v oku mnoha vlivných lidí v Bělehradě.

Mujo Hrle se ženou Senou a Josip Grkovič s manželkou Ankou jsou dva manželské páry žijící v poválečném Sarajevu. Přestože žijí na opačných stranách města, jedni jsou bosenští muslimové a druzí křesťané, mají podobný sen – odjet z válkou zbídačené Bosny na Nový Zéland. Jejich osudy svede dohromady mafián Ale, kterému Josip náhodou zachrání život. Poté, co úřady zamítnou žádosti obou rodin o vystěhování, přichází Ale s plánem na prohození manželek. Smíšené manželské páry mají totiž mnohem větší šanci projít úředním sítem.

V Jugoslávii právě zuří občanská válka. Uprostřed bojů se ocitá také vesnice Stary Rastovac, ve které se nachází nejstarší anglický dub na severní polokouli. Anglický biolog Henry Wood má o osud tohoto stromu vážné obavy. Získá peníze na stavbu krytu, který by jej měl chránit před poškozením a vydává se na cestu do válkou zmítaného Chorvatska.

Savo se chtěl stát filmovou hvězdou. Místo toho se stal důstojníkem jugoslávské armády. Když jej nikdo nevidí, rád si zkouší různé role. Také píše básně a ještě nikdy nebyl zamilovaný. Jednoho dne mu jeho bratr pošle telegram, že jim zemřela matka, ať rychle přijede na pohřeb a vezme si bílý oblek. Savo se vydává vlakem na dlouhou cestu plnou nevšedních příhod a osudových setkání.

Píše se rok 1999 a na Bělehrad padají bomby NATO. Lidé se při poplachu ukrývají v krytech, ale přestože mají strach a vztek, snaží se jinak žít v rámci možností normální život.
To platí i o skupině přátel z jednoho sídliště, kteří se rozhodnou obnovit bombardováním zničené basketbalové hřiště. Navzdory osudu a s vědomím, že jejich úsilí možná přijde vniveč. Bombardování totiž ještě zdaleka neskončilo. Hlavním iniciátorem tohoto bláznivého podniku je Kaja, jehož malý syn Jovan přestal náhle mluvit. Není jasné, zda za tento stav může více trauma způsobené bombardováním, nebo blížící se rozpad Kajova manželství. Kajova manželka Tijana se snaží získat víza a odjet i s Jovanem do Itálie. Kaja se upíná k vybudování hřiště pro syna.

Srbský voják Bratomir Jugovič se vrací po dvoutýdenní válce a kapitulaci Jugoslávie v roce 1941, do vesnice Osmanoviči v Hercegovině, ve které žila jeho rodina do té doby s místními Muslimy v míru. V Paveličově fašistickém Chorvatsku, jehož se Bosna a Hercegovina stává součástí, dochází k represím proti srbskému obyvatelstvu. Nacistické propagandě podléhají také muslimští obyvatelé Osmanoviči a začnou si nárokovat majetek svých srbských sousedů. V den, kdy rodina Jugovičů slaví pravoslavné vánoce, k nim vtrhnou a celou ji povraždí.

Nemanja neprožívá šťastné období. Nedaří se mu ani ve vztahu s dívkou Macou ani finančně. Jede proto žádat svého otce o půjčku. Do svého rodného městečka chce dojet ještě večer. Jeho cestu zpomaluje únava a intenzivní déšť. Při cestě temnou nocí napříč horským masivem sveze stopaře, od kterého se dozví, že je silnice dále neprůjezdná kvůli povodním. Dá na jeho radu a odbočí do nedalekého motelu. Ten se nachází v kaňonu uprostřed divočiny. Skupinka hostů v restauraci i majitel motelu se na Nemanju dívají podezřívavě, on je však natolik unavený, že si toho nevšímá a jde spát. Netuší, že jej čeká nejhorší noc v jeho životě.

Film Sbohem 20. století je prakticky nemožné zařadit do nějaké škatulky. Žánrově se pohybuje na pomezí dramatu, parodie, černé komedie, thrilleru, fantasy a sci-fi. Obsahuje biblické odkazy, folklorní motivy a čerpá z nejedné mytologie. To vše ve třech stylově značně rozdílných epizodách, které spolu ale dějově souvisí a vzájemně se doplňují. Nepodobá se ničemu, co bylo do té doby v Makedonii (potažmo v Jugoslávii) natočeno.
První část se odehrává v relativně blízké pochmurné budoucnosti. Z lidstva přežili jen ti nejsilnější a civilizace jako by se vrátila o stovky let vzad. Základní příběh je založen na několika mytologických a biblických tématech a motivech. Očividně čerpá z makedonských legend (např. z legendy o Bolenu Dojčinovi, která se traduje v Makedonii i Srbsku). Hlavní postavou filmu je Kuzman, muž, který nemůže zemřít. Putuje zemí a hledá způsob, jak tuto kletbu zlomit. Od holiče-proroka se dozví o místu, kde jsou na zdi zapsány všechny osudy, včetně toho jeho. Tuto zeď po strastiplné cestě nalezne a zjistí, že klíčem k jeho smrtelnosti je určitý hřích.
Druhá část je fiktivním dokumentem pojednávajícím o tomtéž hříchu, konkrétně o jeho prvním zachycení na filmový pás v historii makedonské kinematografie. I touto epizodou prochází postava holiče-proroka.
Třetí část se odehrává v samotném závěru 20. století a jejím hlavním hrdinou není nikdo jiný než Děda Mráz, který žije v pronajatém pokoji ve městě. Prochází nocí a je znechucen všudypřítomnou lidskou zkažeností. Pro uzavření příběhu je důležité jeho setkání s malým Kuzmanem, stejně jako rozhodnutí, ke kterému se dobere po příchodu do svého pronájmu, kde se odehrává dekadentní oslava.

Naivní srbská dívka Adrijana (Mirjana Jokovič) se zamiluje do tajemného cizince (Sergej Trifunovič), který ji odveze z Jugoslávie do svého luxusního sídla ve Švýcarsku. Vše vypadá idylicky, ale pouze do chvíle, než začne být zřejmé, že cizinec žije dvojím životem. Jmenuje se Miljaim, a přestože spolu s Adrijanou od začátku hovořili anglicky, ukáže se záhy, že mluví velmi dobře srbsky. Adrijana se stává jeho vězněm. Poté, co je nucena odcestovat s ním zpět do Srbska, kde má Miljaim blíže nespecifikovanou práci, rozhodne se utéct. Adrijanin otec (Ljubiša Samardžič) mezitím oznamuje policii její zmizení a fakt, že ji naposledy viděl s neznámým Albáncem.

Lane (Srdajn Todorovič) a Terzič žijí v hausbótu na řece protékající Bělehradem. Píše se rok 1998 a život obyvatel Jugoslávie je poznamenán sankcemi OSN. Terzič maluje portréty bez tváří a Lane s nimi objíždí město ve snaze najít zákazníky, kteří by zaplatili za domalování svých obličejů do obrazů. Při jedné cestě se Lane nejprve zamiluje do dívky jménem Nadica a poté potká svého bývalého spolužáka Momu, který domluví pro Terziče zakázku – namalovat bilbord pro banku, ve které dělá ostrahu. Banka je místem, kde se protnou osudy všech hrdinů filmu. U její ostrahy pracuje také gangster Pendula, kterému Lane dluží peníze. I on touží po Nadici, tu ale nechtěně pomůže získat Lanemu. V bance Laneho napadne myšlenka, že jednodušší než dohazovat svému příteli malíři zakázky, bude tuto banku vykrást. S Momou vymyslí plán, pro který ale potřebují získat Nadicu, jež pracuje na klíčovém místě uvnitř budovy s bankou.

Po druhé světové válce se Makedonie stává jednou ze šesti federativních republik socialistické Jugoslávie. Pod vedením Tita a po vzoru Sovětského svazu ztělesněném glorifikovaným vítězem nad nacisty Stalinem vykračuje společně s táborem socialistických zemí vstříc ke šťastným zítřkům. Pak ale přichází rok 1948 a známá roztržka mezi Titem a Stalinem. Tato událost má mnohé dalekosáhlé důsledky. Mimo jiné také neprodyšné uzavření hranic mezi Albánií a Jugoslávií. A to je východiskem příběhu, který natočil Antonio Mitričeski údajně podle skutečné události.
Láska mezi Aleksandarem a Elenou, kteří žijí na opačných stranách Ochridského jezera, je ze dne na den nečekaně znemožněna ostře hlídanou hranicí. Albánie, která zůstává v regionu osamoceným, ale o to zuřivějším Stalinovým spojencem, uzavírá své hranice a buduje impozantní síť bunkrů. Aleksandar se pokouší žít bez Eleny, ale s odloučením a s nemožností komunikace se svou láskou se nesmíří. Podstupuje proto na pramici riskantní plavbu přes Ochridské jezero. Bez vidiny návratu. Bouře, která jej na jezeře málem připraví o život, je pouze první překážkou na cestě za Elenou.

Příběh tří přátel se odehrává v Bělehradě v době občanské války v Jugoslávii. V tomto čase, kdy se zdá, že je vše ztraceno a nikoho nečeká nic dobrého, se každý z nich snaží svým způsobem dát svému životu smysl a perspektivu. Mladý architekt Nikola, bývalý závodník na motorových člunech, nemůže získat legální práci, a tak pracuje na černo pro souseda a jeho bláznivou ženu. Pop dělá nejrůznější drobné kšefty, často za hranicemi zákona, a Stole si krátí čekání na vysněné místo asistenta na fakultě hazardem. Mnoho času tráví spolu a vzájemně si dodávají sílu a naději. V jedné chvíli se vše konečně začíná obracet k lepšímu, jejich štěstí ale zmaří nečekaný brutální čin. Náhlá smrt jednoho z nich připraví pozůstalou dvojici o chvilkovou iluzi, že se v jejich zemi, v přítomnosti zdeformované vlnami nacionalismu, násilí a divoké ekonomické transformace, dá žít normální život.

Děj snímku Úplněk nad Bělehradem se odehrává v roce 1991, v době, kdy jugoslávská armáda mobilizuje stále další a další mladé muže a posílá je do války v Chorvatsku. Na frontě a v bojích o Vukovar jich spousta umírá, a tak není divu, že se mnoho potenciálních branců schovává před vojenskou policií. Ta se snaží dělat svou práci co nejefektivněji, a proto přistoupí na brutální metodu násilných odvodů uprostřed noci. Hlavním hrdinou snímku je mladý novinář Maks (Dragan Bjelogrlić), který se snaží službě v armádě za každou cenu vyhnout. A to i přesto, že pro své chování nenachází pochopení u vlastního otce (Velimir Živojinović), který se na rozdíl od něj přihlásí na jako dobrovolník. Maks  se hlásí na další studium a v práci se nechá přeřadit na noční směnu, aby jej vojenská policie neodvedla v noci z domu. Místo dostává po kolegovi, který údajně padl na frontě. Na noční směně se potkává se známým kolegou đorđem a stařičkou redaktorkou, kterou doposud nikdy nepotkal, protože ona pracuje pouze v noci. Poté, co je jeho kolega odveden z noční směny a záhy také umírá, nabídne mu stará novinářka, že může přespávat v jejím starobylém domě u hřbitova. Zároveň jej pověří uspořádáním své rozsáhlé knihovny, plné vzácných knih. Maks je jí vděčný za to, že mu poskytla dokonalý úkryt před vojenskou policií. To ale ještě netuší, že se ocitl v mnohem větším nebezpečí. Stařenka je totiž upírka a její dům je upírské doupě, ve kterém se brzy potká se svými mrtvými kolegy… Nebo to jsou jen jeho představy způsobené panickou hrůzou z toho, že bude odveden do války?

V říjnu 1962 byl svět možná nejblíže k 3. světové válce. Vrcholila tzv. Karibská krize. Ve stejnou chvíli, kdy se blíží sovětské lodě ke Kubě s nákladem raket s jadernými hlavicemi a americké námořnictvo zajišťuje blokádu ostrova, žijí obyvatelé městečka Gornje Polje v Jugoslávii v očekávání návštěvy prezidenta Tita. Vše je vyzdobeno transparenty a Titovými portréty, pionýři zpívají budovatelské písně, potenciálně problémoví jedinci jsou uklizeni za katrem, dobytek je odveden za město. Velitel policejní stanice Gavrilo Milentijevič prožívá svůj velký den.
Do stanice vjíždí vlak… Místo maršála Tita z vagónu vystupuje, Gavrilův bratr Nikola s rodinou, kteří se právě vrátili z emigrace v USA… Nikola je dojat přivítáním, záhy však zjišťuje, že nebylo určeno pro něj a bratr jej považuje za zrádce.
Pod vlivem zpráv z rádia se obyvatelé Gornje Pole přou o to, zda se přidat na stranu USA, nebo SSSR. A Gavrilo stále napjatě očekává Titův příjezd.

Dva přátelé Pavle Trusić a Aleksa Veljačić jsou důstojníky Jugoslávské lidové armády (JNA). Před válkou milovali jednu ženu. Ta se nakonec rozhodla pro Pavla a usadila se s ním ve Vukovaru, zatímco Aleksa odešel do Bělehradu, kde budoval svou vojenskou kariéru. Po osmi letech se přátelé znova setkávají. Píše se rok 1991 a právě probíhá krvavá bitva o Vukovar. Aleksa sem přijíždí jako vojenský soudce a má za úkol soudit dezertéry z JNA. Od Pavla se dozvídá, že jejich společná láska Naděžda zemřela a Pavle zůstal sám s devítiletou dcerou Lilou. Nedlouho poté, co Aleksa splní své soudcovské poslání ve Vukovaru a vrátí se do Bělehradu, dezertuje Pavle z armády a přijíždí i s Lilou za ním. Aleksa postupně nabývá přesvědčení, že je holčička jeho. Utvrzuje jej v tom Pavlovo chování k dceři, které ani zdaleka nepřipomíná chování milujícího otce. Když Lila vážně onemocní a Pavle za ní odmítá přijet do nemocnice, začíná Aleksa přemýšlet o tom, jestli přítele neudat.

Příběh o lásce dvou mladých lidí, který se odehrává v době, kdy se hroutí jugoslávský socialismus a země spěje k rozpadu. Společnost hledá nové existenciální a morální hodnoty. Okolnosti nejsou pro Borka a Natašu příznivé. Borko se právě vrátil z vojny a nemůže sehnat práci. Je synem dělníka, který se angažuje v odborovém hnutí v místní továrně. Nataša je dcerou ředitele téže továrny, který pro Natašinu náklonnost k Borkovi nemá nejmenší pochopení. Aby jejich vztah překazil, neváhá použít brutální psychický nátlak na Borkova otce.

Jugoslávie byla v 70. a 80. letech i pro mnoho Čechů a Slováků vstupní branou na západ. Také Jugoslávci mohli kdykoli vycestovat. V posledních letech existence společného státu jižních Slovanů tuto možnost využívali statisíce lidí, kteří odjížděli do tzv. kapitalistických zemí za prací. Mnozí z nich si na západě vydělávali také nezákonným způsobem. Film Dovolená v Sarajevu vyobrazuje situaci nedlouho před rozpadem Jugoslávie. Sleduje několika gastarbeiterů (včetně několika zlodějů) vracejících se na vánoční a novoroční svátky domů do Sarajeva. Přestože se tito navrátilci snaží před svými blízkými vystupovat jako vzorní otcové, či synové, přivážející peníze a drahé dárky, je u některých jasné, že toto bohatství nenabyli poctivým způsobem. V Sarajevu prožívají pár hektických dnů - tráví je se svými rodinami, milenkami, ale i se známými po hospodách a klubech. Někteří jsou i v Sarajevu v hledáčku milice – několik dnů tak tráví v cele předběžného zadržení a jsou vyšetřováni policií.
Film poukazuje také na neblahé důsledky odloučení lidí pracujících dlouhodobě v zahraničí od svých rodin a blízkých a je tak přímou kritikou jugoslávského systému, jehož kolabující ekonomika nutí obrovské množství svých občanů hledat obživu za hranicemi.