dzira

Nedá se říct, že by to byla zrovna zábava. Ale to určitě ani být neměla. Po několik letech jsem se k tomuto snímku vrátil a zvýšil jeho hodnocení. Ogresta není špatný režisér. Ta atmosféra prázdnoty a beznaděje je ve filmu hmatatelná.. Chorvati si vybojovali svobodu, ale co teď s ní? Kdyby tam nebyla ta takřka všudypřítomná otravná hudba, tak bych uvažoval snad i o čtvrté hvězdě... Jo a co mne teda taky hned na začátku od filmu málem odradilo, to byly ty fonty použité v titulcích... Těch jsem si asi před časem nevšiml, ale teď na mne zapůsobily jako červený hadr na býka :-) No, vzhledem k tomu, že v tomto filmu Ogresta nemaluje Chorvatsko nijak moc růžově, tak se celkem dívím, že o rok později dostal řád za zásluhu v oblasti chorvatské kultury od Franja Tuđmana...

S ohledem na rok vzniku dávám 3 hvězdy. Musel jsem se prokousat prodlouženou seriálovou verzí a ta by se dala stříhat a stříhat až by z toho byl normální 90 minutový fim. Ten může být asi o dost lepší....

Film natočený podle stejnojmenného románu Ivana Kozarace (1885-1910) - představitele chorvatské moderny. Asi se z toho námětu dalo vytěžit trochu víc. Kozaracův útlý román je totiž podstatně údernější a odvážnější...

Přestože se jedná o pouhý televizní film (byť se solidní výpravou), považuji ho v rámci jugoslávské kinematografie za poměrně důležitý. Ukázal totiž situaci těsně před vyhlášením NDH a na televizní obrazovky přinesl již rok po Titově smrti obyčejné chorvatské lidi ze zapadlé vesnice, jak se těší na příchod okuačních vojsk, jak vítají vyhlášení samostatného fašistického chorvatského státu a jak se připravují na to, že udělají v zemi "pořádek" ... Nutno dodat, že toto drama vzniklo v produkci Televize Záhřeb...

V Srbsku se stal Jižní vítr v roce 2018 nečekaným hitem. V návštěvnosti suverénně porazil všechny zahraniční blockbustery. Za devět týdnů jej vidělo 600 000 diváků, což je číslo i na naše poměry úctyhodné a v Srbsku takřka nevídané. Jen pro srovnání - snímek Bohemian Rhapsody, který v Česku trhá rekordy, měl v Srbsku ve stejném období návštěvnost 80 000 diváků. Lze samozřejmě spekulovat o tom, že v Srbsku se na film chodí zejména kvůli hereckému obsazení, které je samozřejmě znamenité. Hvězdy nové generace, jako jsou Miloš Biković, Jovana Stojilković či Miodrag Radonjić, se v něm potkávají s nejpopulárnějšími herci předchozích dvou dekád - Draganem Bjelogrlićem, Bogdanem Diklićem, Srđanem Todorovićem a Nebojšou Glogovacem. Zejména účast Nebojši Glogovace, pro kterého to byla poslední role před náhlou smrtí, mohla do kin přilákat mnoho srbských diváků. Na druhou stranu filmů s podobně kvalitní hereckou ekipou se v Srbsku točí několik ročně a žádnému z nich se za posledních patnáct let nic podobného nepodařilo. I to svědčí o faktu, že je Jižní vítr po všech stránkách velmi dobře zvládnutý film. Miloš Avramović natočil Jižní vítr jako gangsterku, která obstojí i ve srovnání s klasickými ikonami tohoto žánru. Z nich ostatně nepokrytě čerpal. Nelze ale říct, že by své vzory slepě kopíroval. Zápletku, která by se mohla odehrát v jakémkoliv velkoměstě světa, citlivě narouboval na specifické prostředí současného Bělehradu. Navíc ji obohatil o rodinný rozměr a okořenil jiskřivým balkánským humorem. Po mnoha západních thrillerech, ve kterých se vyskytují nejrůznější karikatury balkánské mafie, máme konečně možnost vidět autentický balkánský film o mafii.

Nevěřil bych, že něco tak blbého dokážu dokoukat do konce.... Ale když ono mě to bavilo...

Mozaika mikropříběhů se odehrává v bělebradské čtvrti Savamala v roce 1936. Ljubiša Samardžić z plakátu je jen jednou z mnoha postav, které tu v předvečer 2. světové války prožívají své radosti i starosti. Je to trochu roztříštěné, ale má to atmosféru... Zajímavý je široký záběr filmu. Jsou v něm zpodobněny všechny společenské vrstvy, komunisti, nacisti, Židé, bohatá smetánka... Mnoho scén je překvapivě dosti odvážných....

Jak málo stačí pro natočení skvělého a uvěřitelného filmu... Jedno holičství v Sarajevu, skvělý herec (Hadžihafisbegović), dobře napsaný scénář, který stojí na reálných základech (Žalica), osvícený producent, který to vše zaštítí (Kenović) a režisér, který ví jak to všechno skloubit dohromady (Jukić)...

Není to film, který by lákal k opakovanému zhlédnutí. Jednou a dost. Ale rozhodně stojí za to. Jen ten český název je poněkud zavádějící....

Nelze popsat. Musí se vidět a prožít...