adam9

"Na Disneyho trilogii Star Wars se krutě podepisuje fakt, že hned od začátku, tedy ještě před natočením sedmé epizody, nebylo rozhodnuto, jak celý příběh dopadne. Tvůrci si nestanovili žádnou pevnou koncepci, což je vzhledem ke kreativním neshodám nebo spíše nesourodým vizím pochopitelně chyba.…" Více v ext. recenzi.

Kasdan stihl do dvou hodin napěchovat dostatečnou porci všeho: akci, která vypadá na velkém plátně opravdu působivě, humor, jenž není díky novým postavám stejný, znovu pár dojemných momentů, ale třeba i odkazy na první díl. I když je schéma Dalšího levelu na povrchu podobné, podařilo se mu přijít nejen s novými postavami, jež skvěle zapadly, ale hlavně s tolika novými nápady a dílčími jemnými změnami, které nedělají z Jumanji vyprahlé pokračování, ale opět zdařilou rodinnou zábavu. Více v ext. recenzi.

Na Last Christmas tak lze nejvíce ocenit vizuální stránku, která je vánoční tematikou přímo napěchovaná. Londýn je na každém rohu vybaven barvitými světélky a v pozadí posloucháme pohodový soundtrack. Některým to možná ke spokojenosti bude stačit, vzhledem k filmařskému talentu před a hlavně za kamerou je to však málo. Více v ext. recenzi.

Skoro by se chtělo říct, že jde o zbytečné pokračování, ale síla peněz je holt rozhodující. Na druhou stranu odhalení rodinné historie a rozvíjení mytologie kouzel, o kterých jsme v jedničce nic nevěděli, rozhodně na škodu není. V jisté sekvenci navíc Disney překvapí poměrně temným tónem vyprávění. Celkově to ale pořád nepůsobí jako druhý díl, který dokáže svou existenci plně obhájit. Možná to je částečně dáno i tím, že tentokrát nejsou písničky natolik silné a dojímavé jako v jedničce, byť pravda v dabingu (verze, kterou jsme viděli) to vždy zní jinak než v originále, a tak by nebylo na místě se v tomhle závěru ukvapovat. Více v ext. recenzi.

Doktor Spánek určitě obstojí samostatně a bezesporu se může zalíbit části publika, které Osvícení nevidělo. Fanoušky pak potěší detailní reminiscencí svého předchůdce, šokuje několika nelítostnými momenty, zároveň ale zklame ustrašenou tvůrčí svobodou na konci a nezvládnutým poměrem sil mezi dobrem a zlem. Flanagan si mohl dovolit víc a vtisknout příběhu více své vlastní identity. Více v ext. recenzi.

Le Mans '66 má dvě a půl hodiny, a i když si možná řeknete, že je hašteření kolem sestrojování perfektního vozidla trochu moc a nějakých 15-20 minut by se možná dalo ve střižně ubrat, tak film šlape jako hodinky od začátku až do konce. Mangold odvádí řemeslnou práci, scénář je kompaktní, postavy jsou vrstevnaté a audiovizuální prožitek je místy dechberoucí. Po Rivalech, kteří nabízejí ještě osudovější soundtrack, tu máme další hit ze světa závodění, který dojme především svým lidským příběhem. Více v ext. recenzi.

T2 v novém kabátku. Plně se ztotožňuji s názorem, že je to taková terminátorská Síla se probouzí, což znamená, že sice nejsem vyloženě uchvácen, ale rozhodně jsem spokojen. Arnold je Arnold, ale MVP je Mackenzie Davis - famózní badass.

Odolával jsem více než dekádu. Nevím přesně proč, ale nikdy jsem této úžasné partě nedal šanci. Až teď jsem se tomu konečně poddal a užívám si ten pocit, že mi stále zbývá OSM SÉRIÍ na dokoukání. INSTANTNÍ SRDCOVKA. UPDATE: Poslední dvě série už byly slabým odvarem jinak báječné jízdy. Mám několik výhrad ke vztahovým linkám a jejich realizaci, některé mě opravdu dost žerou, ale z celkového pohledu jde bez debat o sitcomový skvost.

Pocity po zhlédnutí Jokera se těžce popisují. Brutálně syrové zpracování s dokonale temnou - a chce se říct až nesnesitelně nepříjemnou - atmosférou budí především dojem toho, jak moc znepokojivá dvouhodinovka to je. Je zjevné, že příběh je vystavěn tak, aby konfrontoval divákovu osobnostní integritu a poškádlil jeho hranici snesitelnosti. Na konečném hodnocení každého z nás tedy bude pravděpodobně klíčové to, jak moc toho (ne)sneseme. Nicméně nelze zpochybnit, že z uměleckého pohledu se jedná o velmi povedené dílo, jež mělo už od začátku vzbuzovat kontroverzi a vytvořit diskuzi. To Phillips za pomocí hereckého koncertu Phoenixe bezpochyby dokázal.

Parazit v sobě mísí černou zábavu i vážnost poctivého sociálního dramatu, které vybízí k naprosto relevantním otázkám mířícím na současnou společnost. Na nerovnost mezi třídami poukazuje Džun-ho jak komediálně, tak i tragicky. Bohaté postavy, nečekané chvilky napětí, chytré zápletky, plynulé tempo a unikátnost scénáře v podobě neuvěřitelně dobře sladěného žánrového koktejlu dělají z filmu neskutečně komplexní kousek, jenž je už od své květnové premiéry v Cannes právem oslavován. Více v ext. recenzi.