papuchalk

Zapnul jsem si to jen nachvilku, jaký to bude, a ten film mě tak dokonale vtáhnul, že jsem to dokoukal do pozdních nočních hodin, a usínal jsem s myšlenkama na staletí dlouhý život. KLidně bych dal 5 hvězd, kdyby si to tu něžnou rafinovanost ponechalo až do konce, ale mě je uplně jasný, že tenhle film ukončit není vůbec jednoduchý a je možný, že to ani líp nešlo, takže dám tomu ještě šanci na pět... Jedno je podstatný, mám obrovskou chuť na tu knížku a těším se, až se začtu i do ní, jelikož předpokládám, že bude daleko víc vrstevnatá a plnotučná. Karel Dobrý zahrál dost možná roli svého života (český lev 2018), tuto postavu si budu pamatovat hodně dlouho. Nakonec jeden malý postřeh - okamžitě jsem si vzpomněl na jiný romantický film aquamana, Tvář vody. Zdánlivě neporovnatelné snímky s uplně jinou tematikou a sociálně kulturním pozadím, oba zpracovávají téma tvora žijícího ve vodě, s lidskými prvky, který se zamiluje do ženy a ona do něho. Tak Hastrman v tom porovnání vychází jako jasný vítěz, kromě daleko věrneji zpracovvaných postav (a to i těch vedlejších), vyhrává i proto, že i když také obsahuje sci-fi prvky, necpe je divákovi násilně do ksichtu, a dokonce je nemá ani v žánrovém popisu filmu (romantický, thriller). Film také nakousne téma dlouhověkosti (např jak v Přežijí jen milenci od Jarmushe). Ale nejlepší je asi to hlavní téma, staršího vzdělané muže, do kterého se zamiluje mladší žena, a i když mu sama vleze přímo až do postele, nemůže jí odhalit svá tajemstí, a její cit v tom okamžiku nemůže opětovat. Jo málem bych zapomněl na skvělou hudbu, která byla oceněna českým lvem. Kamera též. Český film není tak v prdeli : )

Problém tohoto filmu je, že většinu času klouže po povrchu a nepřináší žádný hlubší téma ani objevy. Ale není to špatný film, je tam pár dobrých nápadů a dvě, tři silnější scény. Třeba když jede nalitý Landovský s Havlem ve vlaku a začne rozdávat chartu k podpisu lidem ve vlaku, a ti mu říkají ať to uklidí, že je to nezajímá. Filmek na jedno shlédnutí, který ani zdaleka neodpovídá na tu zásadní otázku, proč zrovna Havel? Nedávno jsem objevil Havlův text Moc bezmocných z roku 1978, dá se volně stáhnout. To je přesně ta látka, která vám dá odpověď. Velmi filozofický text, popisující život v post-totalitním režimu, který tady fungoval. Na tomhle krátkém textu je krásně vidět v čem Havel vynikal, co dokázal a proč byl tak respektován nejen u nás ale i v zahraničí. Dokonale, ale přitom jednoduše zformulované složité myšlenkové konstrukce. Zarazilo mne kolik potenciálních podobností s evropskou unií tam jde najít. S evropskou unií, jakožto s dalším socialistickým blokem v evropě. A nakonec se Havel neubránil ani kritice západní demokracie, překvapivě velice trefně, přestože neměl tu západní demokracii jak zažít a poznat. No on už v roce 1978 věděl, co bude u nás následovat po revoluci. Trochu smutný, protože se rozhodl sám se toho účastnit. Ale možná to trochu vysvětluje tu jeho snahu nedělat klasickou stranickou politiku, ale prosazoval ten svůj naivní paskvil. Opravdu nadčasová esej, ze které jde čerpat i dnes.

Ono to nakonec není tak skvělé jak jsem čekal, ale přesto se tam některé věci nadmíru povedly. To nejdůležitější, je to poměrně přesné vystižení metalové komunity, bez zbytečnýho přehánění, bez těch nejohranějších klišé, a bez předsudků. Samozřejmě v rámci žánru komedie, místy parodie. Hlavní čtveřice jsou přesně typy kluků, kterých jsem za svou metalovou kariéru potkal spoustu, a přitom je každý něčím jedinečný. Je tam i trochu toho životního moudra, a ke konci to možná až moc sklouzne k absurditě, ale celkem jsem se nasmál. Dále jsou tam celkem zajímavý situace, kdy se nemetalová komunita vesnice střetává s tou metalovou menšinou. Někdy to dost drhne, a jindy to zase překvapivě kamarádsky ladí. Nutno podotknout, že ve Finsku jsou asi normální lidi na metloše zvyklejší než u nás, ale na druhou stranu asi ne úplně, jelikož by jinak nenatáčeli tento film. Dobře vymyšlený a poskládaný finský film! Kdyby se tohle natáčelo u nás, byla by to katastrofa, tím jsem si dokonale jistý. Ani nevím kdo by to natáčel, Mádl?

Viděno na MFFKV 2019. Na tehdejší dobu docela zajímavý snímek, který je dnes považován ze umělecké dílo. No já se na to touhle optikou dívat nedokážu. Musel bych totiž zapomenout na další stovky filmů, které přišly potom, a dokázaly změnit kinematografii, a že jich bylo... Tohle zapomínání, ignorování času, já prostě nedokážu zapojit.

Na základce se mnou chodil 5 let do třídy jeden týpek co se jmenoval Kronus. A víc o něm nevim. Ale kdybych Hněv titánů tenkrát viděl, určitě bych se s ním strašně chtěl kamarádit. :)

Dvě hodiny holomajzny a nakonci pět minut pěknýho filmu. škoda

Je velice těžké se tímhle filmem zavděčit jak znalcům předlohy, tak lidem, kteří nevědí kdo je Pytlík. Bohužel lidi dnes už nevědí co vlastně chtějí, a platí to dvojnásob o příbězích, které jsou tak známé. Chci, aby Jackson odvyprávěl knížku přesně tak jak mi leží v knihovně? Anebo spíš uvítám pár postav navíc a volnější pojetí předlohy? Jackson nakonec uspokojil uplně všechny, protože předloha byla bezezbytku naplněna (ato včetně vlídného pohádkového ladění) a přesto se mu podařilo celkem nenásilně tam dostat celou řadu nových věcí, které mají doslovné znalce knihy osvěžit. Očekávání některých lidí, že by snad Hobit měl trumfnout LOtRa nechápu už vůbec. Vždyť i ta kniha je daleko méně ambiciozní než pozdější pán prstenů. Jiní filmu vyčítají, že je svou přeplácaností ambiciozní až moc. Tak tedy, co vlastně po Hobitovi chceme???!!!! Výsledek může kdokoliv považovat za přeplácaný kočkopes, nebo kopii pána prstenů, já jsem byl však moc spokojen. Pokud někdo vyčítá filmu příliš dlouhou představovačku, tak asi neví, že v knize je ještě delší, a pokud někdo vyčítá, že postavy jako Elrond nebo Galadriel nemají co říct, je to proto, že v knížce jde (jako v každé druhé pohádce) především o poklad, a ten se Galadriel ani Elronda nijak netýkal. To byly prostě jedny z mnoha vedlejších postav, které Bilbo na svých cestách potkal, a které měly pouze dokreslit svět a vyprávění J:R:R:Tolkiena, takže skutečně nic zásadního ve filmu říct ani nemají. Uvidíme jak na mne bude působit Hobit po pár letech, ale je docela pravděpodobné, že ho budu mít radši než třeba Návrat krále. Ten, v jeho majestátní veleváženě důležité majestátnosti :), už dnes můžu sledovat jen se sebezapřením (viz můj komentář k pánu prstenů). O hercích je celkem zbytečné něco psát, v pohádkách se kvalitní herectví nepozná, ale jeden herec mne přecijen zaujal, a byl to Freeman v roli Bilba. Ten dokázal pohyby a gesty tak krásně vystihnout hobití náturu, že se s tím snad musel narodit. Všímejte si ho, stojí to za to, jedním pohybem fajfky dokáže říct víc než celým odstavcem monologu ! Lepšího herce si na jeho místě představit nedokážu.

To je tak vizuálně povedená podívaná, že jsem ochoten totálně odpustit i to, že to s Tolkienem a s Hobitem má vlastně jen málo styčných bodů. Víc než polovina obsahu je vymyšlená. Ale po výtvarné stránce je tento druhý díl tak nabušený, že vpohodě strčí dokapsy i celýho pána prstenů. A právě výtvarná stránka je to, čím může Jacskon přispět nejvíc. Bravo

Vynikající koncert, který je stále ke shlédnutí v archivu ČT Art. Vůbec mi nevadí že s dílem Vivaldiho to má pramálo společného, naopak myslím že to naladění skladeb na současného posluchače jenom prospělo.. viděl jsem to už 4x a kupodivu to dost baví i děti.

Bohužel nějak nechápu co chtěl autor tím dokumentem říct. Ukáže nám překrásný záběry horských masivů v zapadajícím slunci, aby v následujícím záběru ukázal 500 lidí stojících frontu na Everestu. Chce ukázat krásu hor, ale přitom ukáže (a obhajuje!) totální vyprázdněnost této kultury, způsobenou komercí a rozmazleností lidí, kteří potřebují čím dál větší zážitky a čím dál víc selfíček, aby je ten život na fejsbuku vůbec bavil.. Do toho vypravěč Dafoe mele neuvěřitelně vyprázdněný pseudo-spirituální moudra. Záběry Za 5, obsah odpad jak prase.