Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Dobrodružný

Recenze (533)

plakát

Země medu (2019) 

Ten typ dokumentu, u kterýho si uvědomíte, že jste spokojeni. Úplně se vším.

plakát

Králíček Jojo (2019) 

Hodně zajímavý a odvážný film. Podobných žánrových slepenců už jsem pár viděl (dokonce přímo o Ádovi), ale nikdy to jako celek nefungovalo, takže přijít s takovým konceptem je risk. Tím, že příběh vypráví desetiletý chlapec, divák snadněji přistoupí na tu jeho dětskou interpretaci vůdce a náckovství. Jestli o tomto tématu dneska vůbec něco točit, tak jedině touto parodickou crazy formou. Doba Untergangů a Stalingradů a Shindlerů je pryč, a vůbec.. druhá světová i s holokaustem je už celkem vyčerpaný a ohraný téma (kamsi zapadlý Dunkirk by mohl vyprávět). Nakonec i další filmaři už letos radši hrábli do první světový, než točit další druhou světovou.. No a Proč nakonec nedám za pět.. Ten film je nakonec daleko vážnější a drastičtější, než jsem podle traileru čekal. Doufal jsem, že se pobavím ještě víc. Škoda. Zajímavý teda je, že Hitlera hraje sám režisér filmu :D

plakát

Brazil (1985) 

Tenhle film jsem viděl asi před 15-20ti lety a moc jsem ho tenkrát nedocenil, ani jsem se na něj nedodíval. Tak nějak jsem tušil, že se na něj musím podívat po letech znovu. Snad už jsem lepší divák, a taky se mi zdá, že ten film začíná být velmi aktuální v posledních letech utahování opasků svobody a narůstání státu, superstátu a byrokracie. Také se obecně zase více začal diskutovat román 1984, který je s tímto filmem velice propojen. Takže hurá na Brazil. Musím tedy uznat, že jsem se tehdy dost spletl s hodnocením, a také si myslím, že časem tento film dokonce zvýšil svou diváckou hodnotu. Je totiž velice zajímavé v roce 2020 koukat na to, jak si představoval Gilliam budoucnost v roce 1985, kdy film vzniknul. Všechny ty přístroje v kancelářích, ploché obrazovky, automatické call centrum Veřejných služeb, počítačová síť se serverem vedoucí databázi osob, a další a další vybavení, které bylo tehdy scifi, ale dnes je naprosto běžnou součástí každé kanceláře na kdejaké vesnici. Až jsem musel často velmi vzpomínat, jestli tehdy už daná věc skutečně existovala nebo ne. Zároveň to prostředí příběhu působí velmi zaostale a neutěšeně, třeba to všudypřítomné potrubí, neskutečný bordel na ulicích a v chodbách, vybydlené čtvrtě, reklamní bannery okolo silnic vytvářející souvislou zeď, aby nebylo vidět to zdevastované okolí. Nakonec mě Gilliam dostal stejnou zbraní jako v mém nejoblíbenějším jeho filmu 12opic. Dokonale mě zamotal v tom, co jsou Lowryho sny, a co je skutečnost. Časem je skutečnost až moc neuvěřitelně krásná a optimistická, a mě došlo skoro až na konci, že možná asi tak před hodinou mohlo dojít k promíchání snů a reality. Ovšem ten lišák to samozřejmě skrýval až do posledního okamžiku. Dokonalé zakončení, a taky nečekaně smutné.

plakát

Stopařův průvodce po Galaxii (2005) 

Ke stopařovi si hledám cestu hodně dlouho, a konečně jsem dnes začal pořádně. Logicky filmem. Před dvaceti lety jsem zkoušel číst knížku, ale po první kapitole jsem dál nepokračoval (nebavilo). Ovšem po letech jsem propadl červenému trpaslíkovi, začal mít rád ten britský humor, začal mít rád skvělé britské herce (Freeman, Rockwell - aha to není Brit, ale hraje britsky :) a obdivoval výtvarnou stránku filmů Terryho Gilliama. Takže nastal čas? Opravdu, odhadl jsem to asi správně. Stopař místy náramně připomíná trpaslíka, a občas vypadá jako nejlepší film Terryho Gilliama, který nenatočil Terry Gilliam. Je tam celá řada úžasných nápadů, například to, že planety nestvořil bůh, ale staví je firma na zakázku (jedna z nejlepších sekvencí filmu). Bohužel, než si to stihnete užít, film skočí o další mílový krok dál. A to je asi největší slabina Stopaře. Odškrtnout položku ve scénáři, která ve filmu prostě musí být, a jedeme rychle dál, protože na odškrtnutí čeká dalších 150 nápadů. Výsledek je tedy slepenec scének, vtipů, nápadů, citací z knihy, a celé je to trochu nepřehledné a bohužel, není to ani zdaleka tak epické, jak jsem čekal. I přesto, nelze neobdivovat jednotlivosti, a těšit se na tu knížku. Třeba bude tentokrát lepší. EDIT po přečtení půlky knihy.. aha tak ona ta předloha je všechno možný jen ne ucelené souvislé vyprávění jednoho příběhu, potom chápu to roztříštěnost filmu, knížka je na tom snad ještě hůř :D Taky mě překvapilo, jak je stručná. Čekal jsem rozhodně košatější vypravování, popisy prostředí atd. Dá se to přečíst za den, což mě lehce zklamalo.Ovšem je to zvláštní, ale je to snad jediná zfilmovaná kniha, u které se vyplatí vidět obojí, jelikož se to krásně doplňuje. Knížka vám výrazně zlepší dojem z filmu a film vám výrazně zlepší dojem z knihy.

plakát

Joker (2019) 

Filmům točených podle komiksů opravdu neholduju, ale na tohle se těším delší dobu. Zejména na hereckou kreaci hlavní postavy. Ta totiž dává dobrému herci neuvěřitelně hodně prostoru se pořádně vyblbnout a naštěstí se tak opravdu stalo. Pokud by se film držel dál od komiksového zjednodušování celou dobu, nebál bych se mu dát hodnocení 5, ale ke konci to celkem logicky na ten komiksový gotham lehce najede. Naštěstí ne moc, takže mě to dojem z filmu nezkurvilo. Určitě jeden z top zážitků letošního filmového roku.

plakát

Narušitel (2019) 

Tenhle film na sebe strhl určitou pozornost už tím, že ho celý zrealizoval teprve 17-18 letý David Balda. Dále mám rád filmy o létání. Takže, ono je sice obdivuhodný, že to dokázal dát dohromady jen 18ti letý kluk, a to po stránce režie, scénáře, i kamery. Fakt klobouk dolů, musí toho o filmu znát už hodně. Nejlépe mu jde asi kamera, a myslím že by měl být dále jenom kameraman. Na druhou stranu, už po pár vteřinách filmu je jasný, že to asi na českýho lva nebude, když do úvodních záběrů filmu použije 5x zasebou (5x !!!) stejnou sekvenci záběrů a působí to hodně otravně. Jednotlivé scény dost postrádají ten správný rytmus. Jakoby se nedokázal rozhodnout, jak dlouhé budou dialogy. Někdy se úplně jednoduchý dialog lobotomicky vleče celý roky, tam měl herce popohnat, jindy se zase skokově odbavuje. Záběry z letadel jsou na naše poměry asi nadprůměrné, ale to jejich využití do příběhu je velmi špatné. Nakonec to vypadá, jakoby točili hudební nebo reklamní videoklip. Vrchol amatérismu asi je v momentě, kdy se konečně dostávají na kloub tomu kriminálnímu případu, a najednou řekne hlavní hrdina: a nepůjdem si zalítat? Takže vyšetřování končí a dalších 10 minut zase sledujeme hudební videoklip. Absolutně to naruší dějovou linku. Hodnocení je nakonec velice nejednoznačné. Půlku filmu obdivujete, že ten kluk zvládá to, co ostatní filmaři až o 10 let později, zejména kamera má určitý potenciál, a druhou půlku si říkáte, jak na tohle může dát někdo peníze?

plakát

Ad Astra (2019) 

Na tenhle film čekám asi třičtvrtě roku. A je to fakt slabota. Synovsko otcovský téma pro mě není téma asi od tý doby co jsem .. přestal být synem a začal být sám sebou? Nechápu proč dospělej chlap okolo 40-50ti let chce hledat otce dědulu který zdrhnul a nikdy neměl zájem se vrátit, nebo hledat nějaký tátův odkaz? V patnácti letech možná.. Tohle odloučení bylo daleko lépe rozebrané v Interstellaru, a to zejména z pohledu rodiče, který odejít od dětí nechce, ale musí, aby je zachránil. Celou dobu se snaží se k nim vrátit. To mě fakt oslovilo. V Ad Astra to téma nemá smysl. Fakt neletíte několik měsíců tak daleko za někým, kdo o to nestojí a nikdy nestál. Dále ty scifi prvky - piráti na Měsíci? Vážně? Žijou někde v kráteru pod dekou? Nebo v ubytovně, kterou jim postavila Nasa? Jedno wtf za druhým celou dobu filmu, včetně popírání nejzákladnějších fyzikálních zákonů. Týpek sedí v kosmu na rotující anténě, přesto na ní klidně sedí a odmontovává panel, Žádná odstředivá síla neexistuje. Proč když chci letět na Mars budu zastavovat na Měsíci? Když už jsem nabral obrovskou rychlost, abych vůbec mohl kroužit kolem Země tak budu brzdit u Měsíce do rychlosti nula.. jasně. To je jako jet do osmdesátého patra mrakodrapu výtahem a zastavit v prvním patře, abych se podíval v jakém už jsem patře. Prostě blbost! Proč z Měsíce startovali z odvrácené strany ?? To si jako Gray myslí, že z Měsíce se do kosmu lítá kolmo směrem od Země? Základna na odvrácené straně měsíce je asi to nejhorší místo na měsíci, kde mít základnu, nedává ani smysl z té strany startovat. Dobře, chápu že většina lidí takový věci prostě neřeší, ale lítání raketama, a vůbec pohyb v kosmu je tady na úrovni star wars, což bylo vždycky pro osmiletý děti. Ale SW prostě baví jinými věcmi, tam se to promíjí. Ad Astra působí jako reálné drama, kam prostě takovýhle fuckupy nepatří - možná kdyby obsah za něco stál, tak si toho všímat nebudu, ale takhle to prostě nejde nevnímat, ještě při tom pomalým tempu filmu. Zklamalo mě to kompletně a totálně. Já chci zpět svůj Interstellar. Nebo aspoň Armageddon! Jedna hvězda za občas pěkný vizuál.

plakát

Český žurnál - Bratři Okamurovi (2019) (epizoda) 

Film, ve kterém ještě více vynikne nenávistná a manipulativní nota, kterou nám tu Tomio hraje. Těžko říct, jestli to nebylo v dokumentu ještě záměrně přibarveno, ale to by mě až tak nevadilo. Horší je to, že já jsem nevěřil tomu Hayatovi jak se chová před kamerou. To je docela problém, protože on byl na obrazovce zdaleka nejčastěji. A jak tam dává nějakýmu náhodnýmu pánovi na ulici obrázek jezulátka, protože jsou brzy ty vánoce, to už jsem vážně vyprskl v smích. Ale přesto, zajímavý dokument. Anebo to nebyl dokument, to je asi šumák : )

plakát

Nutné k přežití (2006) (pořad) 

Když ten týpek chytil obrovskou žábu, ukousl jí hlavu, vytáhl z ní střeva a pak ji syrovou snědl, tak se mi zvedl kufr tak mocně, jako už dlouho ne. Pak už jsem nic ten den nejedl. Divím se, že tohle vůbec v dnešní době ochránců všeho dovolej vysílat v televizi. Má to poměrně dobře vymyšlenou dramaturgii a "příběh", zkrátka posloupnost scének na sebe navazujících. Ale jinak často to na mě působilo jako hraní si na přežívání. Když si uvědomíte, že tam je natáčecí štáb, který asi nemusí jíst larvy , hady, a škorpióny, nemusí se nechat žrát pijavicema jen proto aby ukázali, že tam opravdu nějaké žijí a sají krev, a nemusí asi spát na větvi oblezlí všema hmyzama co se v noci potřebujou taky trochu nažrat, tak to přežívání vypadá spíš jako hra v neděli odpoledne v nedalekým lese. Mimochodem to bylo vtipné, jak se týpek brodil celý den v řece, celej špinavej, šel spát na ten strom, a ráno se vzbudil na tom stromě zase čistej a umytej :D Doporučuju shlédnout aspoň jednu epizodu, je to fakt bizár, a přitom kvalitu a autentičnost to určitě má. Vysílaj to na Zoomu

plakát

Roztříštění (2019) 

Manipulace a hra s divákem tak jak to mám rád. Je to výborně natočený v detailech, a to prakticky v každý scéně, takže vás to nenechá ani chvilku vypnout v pozornosti. Dialogy s manželkou, ve kterých se zvláštně rychle mění nálada, podivná hudba, divná nemocnice, vše působí hodně zneklidňujícím dojmem. Prakticky od začátku jsou nám podsouvány indicie, že se asi koukáme na Prokletý ostrov, nebo tak něco v tomto paranoidním duchu. On už E.A.Poe: Podivný experiment byl od tohoto režiséra typologicky stejným filmem, takže v tomto žánru je zdá se jako ryba ve vodě. Dále se opravdu divím, že se v tom potom vyznal střihač, protože ty scény které se ve filmu objeví víckrát, ale pokaždé s trochu jiným detailem, musí být hodně matoucí i pro samotného tvůrce. No seřadili to správně. :D Jedinou slabinou filmu je myslím konec, který bohužel vyzní trochu do prázdna. Mohli tam dát nějakou ještě více matoucí indicii, která znovu zpochybní předchozí děj. Místo toho tam ovšem flákli takové jednodušší seriálové zakončení. Film tedy nenabídne takové šokující zakončení jako v Šestém smyslu, které vás donutí se na to kouknout znova, přesto se jedná o velice solidní, stylově vybroušený schizofrenik thriller. Průběh filmu 5, konec 3.