papuchalk

Skandinávii miluju. Tento film je jí nabitý až po okraj. Proto všem, kdo máte rádi severskou ponurou atmosféru, osamělé lidi a prvky nezávislého filmu - doporučuji ! K tomu vynikající hudba. Závěrečná scéna v bazénu je to nejlepší co jsem v poslední době viděl. Nejlépe ji vystihuje jednoduché klišé - Hustý : ) No a ten konec! Záleží na každém, co si vybere. Jestli happyend, nebo tragedii.

Na CD byla chyba, takže jsem viděl jen první půlku. Tu druhou už nepotřebuji nikdy vidět. Je to pitomost. Možná jako film pro děti... do 12ti let.

Po delší době jsem se na to podíval a můžu s klidem prohlásit, že kdybych na čsfd mohl dát 5 hvězdiček jen jednomu jedinýmu filmu, je to bez přemejšlení avatar. Když si to pustíte na ucházejícím aparátu v top kvalitě, hodí vás to prostě přímo na Pandoru. Co mě ale na Avataru potěšilo dneska nejvíc, i když už jsem to několikrát viděl, že to na mě funguje stejně jakoby mi bylo 8 let. To žádnej jinej film neumí, a přitom bych si to tak přál. fňuk. ************************************* recenze 2010:  Po shlédnutí blu ray prodloužené verze (obraz lepší než v kině), se všemi doplňkovými dokumenty, měním hodnocení na 5. Je to neskutečně opojné, šťavnaté, barevné, romantické, dobrodružné pokoukání, jaké nemá obdoby. Vizuálně neexistuje lepší film a asi dlouho existovat nebude. Nevadí mi méně originální příběh (Pocahontas, Tanec s vlky), protože méně je někdy více (z čehož by si měl vzít příklad Nolan, který děj záměrně překombinovává tak mocně, že si ani nezapamatujete jména hlavních postav). Člověk aspoň může směrovat svou pozornost potřebným směrem. A jak je příjemné po delší době vidět blockbuster bez zjevných dějových trhlin nebo nelogičností! (Temný rytíř, Počátek). Jenom mi přijde neskutečná škoda, že po všech těch letech příprav, přes první grafické návrhy uplně všeho co se ve filmu objeví, přes výrobu všech artefaktů, přes nový jazyk který musel pro film vzniknout, až po zkoušky natáčení pod stovkami 3D kamer, po všech těch kurzech, které herci museli projít - jazykový kurz Naavijštiny, výcvikové kurzy pohybu, tanců, se zbraněmi (luky, střelné zbraně), výcvikový kurz v džungli atd atd. po všech těch scénách a záběrech, které se do filmu nakonec ani nevešly, je za všemi tisíci a tisíci hodinami práce jednotlivých lidí, pouze tříhodinový film, který uteče jako voda. Pouhý zlomek toho všeho... Nicméně v Cameronově posedlosti vypilovat každičký detail a ve zvyku odvést stodvacetiprocentní práci se nakonec projevila čistá dokonalost!!! ... (která je pro většinu ostatních filmových tvůrců absolutně nedosažitelná)

Opravdu reálně uvažuju o 3 hvězdách pro tento film, což je pro mě hrozně překvapující. Je to rouhání, protože při sledování tohoto spektáklu v kině prostě nejde mít reálný námitky, když to všechno tak božsky vypadá, hýbe se, a je to zcela viditelně sto světelných let dál než jakýkoliv jiný film, který jsem kdy viděl. Můžu odpřísáhnout, že i odvyprávěný je to opravdu mistrovským stylem. Jenže. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak celé to stojí na neskutečně pokročilém vizuálu, který vás prostě pohltí, ale příběh samotný je velice průměrný a pochybuji, že budu mít někdy chuť pustit si znova tu tříhodinovou rodinně výchovnou ságu jen na televizi. Zatímco jedničku jsem zbaštil komplet se vším všudy, a i malý detaily dodávaly příběhu něco navíc a nepůsobilo to jako klišé, třeba vozíčkář opět chodící ( otom sní asi každý invalida), bývalý mariňák (a zrovna toho navíjové potřebujou), anebo že záporáci pijou při boji z hrníčku kafe.. tak v avatarovi way of water mě některý věci štvaly, a nebylo jich zrovna málo. Tak zaprvý, je tam strašně moc zrecyklovaných věcí. Příkladů bych tady mohl psát na dvě stránky. Proč vodní lidi taky musí mít podvodní strom života, a není to něco jinýho? To je tak těžký vymyslet útesový korál života. Cokoliv jinýho než zase strom. Zde je vidět kompletní absence snahy vymýšlet co nejvíc nových detailů z Pandory a rozvíjet mytologii, univerzum. Pár nových živočichů a vodních strojů to moc nevytrhne. Záporáci zase pijou z hrníčku. Achjo nuda. Spousta hloupě a násilně zrecyklovaných hlavních postav. Zopakovaná stejná honička s monstrem, které se snaží k unikající postavě prokousat přes větve. Zrecyklovaná hořící vesnice, jasně, letící hořící piliny vypadají tak efektně! To se bude dávat asi už do každýho dílu. Okouká se to a ztratí to ten fatální význam zničení domova. Darth vaderovské otcovsko synovské téma zrecyklované z jiného filmu... Když už jsme u jiných filmů, recycklace scén z Titaniku. To jediné u čeho mi recyklace nevadila, byla hudba. Nové hudební melodie mne nudily. Šedivá, nic nenavozující hudba. Zatímco když se vynořila stará známá melodie z jedničky, hned mi naskočily emoce. Štvala mě hystericky vřeštící Zoe Saldana, už to prostě vypadá jako klišé. Štval mě militantní otcovský přístup Jakea, ve dvojce už přece nemusíme akcentovat, že to je bývalý mariňák! Prošel proměnou na Navi. Co mě ale asi vadilo nejvíc, je to zaměření na rodinu, a že hlavními hybateli příběhu byly hlavně děti. Jasně, generace lidí co viděli jedničku (tehdy 20-30 let) mají dnes vlastní děti, a tak je pravděpodobný, že půjdou jako celá rodina. Taky jsem šel. Jenže co asi Cameronovi nedošlo, že já si přesně od tohodle každodenního otcovství, kdy denně řeším desítky minihádek a bojů mezi mýma dětma, potřebuju pořádně odpočinout.  Počtem postav a rodinnýma vztahama mezi nima to bylo těžce přeplácaný. Štval mě ten neustály výchovný tón dialogů, kdy se vzájemně rodiče a děti poučovali co se má, a co se nemá - máma tátu, táta děti, děti tátu, táta mámu, brácha bráchu, ségra bráchu, vodní lidi lesní lidi, a tak dále. Dál bych vytknul totálně nesmyslně přepálenou délku filmu, strašně to odrazuje od dalšího shlédnutí. Nejvíc mě Avatar II bavil v momentech, kdy se příběh zastavil, a kamera jen zabírala podvodní svět a hrála krásná hudba. Bavil mě ten úsek, kdy film vypadal jako reklama na moře, nebo jako část dokumentu z National geografic. Bavily mne scény s tou verlybou, izoloavané od ostatního dění. Dojímal jsem se nad tím, a cítil jsem se úžasně. Jakmile nastal střih, a vše se vrátilo do toho příběhu, znervozněl jsem. Emoce dokázal na konci Cameron vyždímat vrchovatě, ale mě to už lehce nakřáplý dojem nezlepšilo. Nevím zda se těch 13 let čekání na druhý díl povedlo vyplnit účelně. Technikou ano, umístěním filmu do vody ano, ale příběhem nikoliv. Mám obavy o další pokračování Avatara. Nejlepší by bylo, kdyby hned nazačátku Jake Sully zjistil, že musí rodinu opustit, a projít celý třetí díl sám, nějakou zásadní životní proměnou (klidně zpátky na člověka i na Zemi), aby se s rodinou nakonci zase shledal jako Navi. Přísahám, bavilo by mě tohle interní drama jedné postavy víc. Jestli se tahle rodinná sága bude dál prodlužovat, nabalovat další rodinná a vztahová klišé, tak to už nebude pro mě. Stručně v jedný větě: šel jsem na sci-fi a nedostal ho.

Čekal jsem film daleko hlubší významem a přesahem, zejména co se týče konfliktu víry a magnátství, čekal jsem že víru a touhu po bohatství postaví Anderson do rovnice a vyleze z toho něco tuze zajímavého a přelomového (viz. svého času Americká krása). Dostal jsem jen kvalitně odvyprávěný a nasnímaný příběh, který ale bohužel není ničím zajímavý. Jestli byl HW vlastní syn nebo bastard z košíku je uplně jedno, stejně tak jestli bratr byl opravdu bratr - na věci to nic nemění. Nevím proč měl někdo potřebu mi tohle tak dlouze a osobytně převyprávět, když se za tím neskrývá žádné hlubší poznání, ani žádná trefná analýza zkažené západní kultury, ze které by šlo něco dalšího vyvodit. Co bych si z toho sám měl odnést? Já si myslím že nic, a to je prostě málo :) Jediné co lze pochválit je kamera a hudba. Bez nich by to byl uplný propadák. Bohužel stejný pocit jsem měl nedávno, když jsem po dlouhé době koukal na Magnolii. Tváří se to, že to je něco víc, ale není. Je to sice velmi osobytně stylově a vybroušeně natočeno, ale v těch příbězích nevidím nic zvláštního. Tak mi z toho vychází, že Andreson je přeceňovaný tvůrce a tahá plno lidí za nos. Nutno dodat, že úspěšně.

No s úsměvem jsem si vzpomněl, že i já jsem měl v dětství svatbu, a pak i druhou aniž bych tu první zrušil... Byly to krásný časy tyhle dětské první lásky, jsem rád že o tom má někdo zájem točit film. Ale nemůžu se ubránit lehkého zklamání. Od Wese jsem čekal víc. Po životu pod vodou a darjeelingu je tohle trochu tvůrčí útlum, nebo přílišná tematická roztříštěnost, nevím. Prostě mne to v závěru tolik nenadchlo, i když průběh to mělo místy velmi nadrpůměrný.

:D pobavilo. I když je v tom samozřejmě i dost zmaru.

Revoluce. Jedno Slovo z oficiálního textu distribuce, který popisuje o čem film je (do té doby němé filmy začínají mluvit), a mě došlo, že sám tento film je revolucí. Pro mě je tento film milníkem, kdy se definitivně vystřídává stará generace režisérů (nedávno jsem viděl poslední film Terryho Gilliama, na kterého jsem si při filmu několikrát vzpomněl..) s tou generací novou, kterou reprezentuje právě Chazelle. Babylon je i o tomhle střídání cyklů, a mě to do sebe náramně zapadlo, kurnik opravdu Chazelle nemohl s tímhle filmem přijít v lepší dobu! V tomhle filmu je strašně vidět, že starý časy skončily. Babylon je tak unikátní film, že těžko hledám superlativy. Víte, že se koukáte na něco velkýho, co se stane kultem jako třeba Pulp Fiction. Není to totiž klasický spektákl, kde všichni odvedli stoprocentní profesionální práci. Tohle je ještě něco víc. Stane se to jednou za 20 let a pouze několika režisérům a povětšinou jen jednou za život. Ihned po skončení hledáte, s jakým filmem tohle srovnat, dát do kontextu. Můžete sice přijít na to, že Babylon je v něčem podobný nedávnému Gatsbymu, nebo Gilliamovu Strachu a hnusu, nebo jeho poslednímu DonQuijotovi, anebo si můžete myslet, že Babylon je jako ten nejlepší Tarantino (ale ještě na steroidech), a taky na Aronofskyho si vzpomenete. Jenže to je ještě pořád málo, Babylon je daleko větší než to. Je sebevědomější a drzejší v tom co na vás sype, jakou formou, jak sebevědomě buduje charaktery a používá je pro vyprávění. Velice sebevědomě, aniž by se vás ptal co si o tom myslíte nebo o tom víte, bere jednu historickou etapu hollywoodu a buduje z ní neskutečně zábavný ale taky poučný mýtus. Myslím, že hned od začátku je jasné, podle toho do jaké absurdity film vystavuje jednotlivé scénky, že nemá za cíl zobrazit skutečný Hollywood, tak jak existoval. Samotný fakt, že film na čsfd ani není zařazen do kategorie HISTORICKý, to jen potvrzuje. Chazelle na vás hned od začátku bez varování hodí to svoje absurdní panoptikum postaviček a prostředí, a snad většině lidem je jasné, že to nejsou opravdový dvacátý léta, ale dvacátý léta viděné dnešní optikou, a navíc prohnané filtrem kreativního umělce, jímž Chazelle bezpochyby je, a který má navíc zcela jasnou vizi originality, jak má výsledek působit, a jakými prostředky toho chce dosáhnout a nakopat vám gule. Nechápu proč kritici vyčítají filmu jeho historickou nepřesnost, když to přece k tomu co chtěl Chazelle sdělit není potřeba. A který film z Hollywoodu je historicky přesný? Výsměch! Za vypíchnutí stojí první půlka filmu, která zobrazuje přechod z němého filmu na ozvučený. To je tak neuvěřitelně vtipně a mistrovsky vystavěná sekvence filmu, že jsem nic lepšího strašně dlouho neviděl. Nutno podotknout, že co je zde polovina filmu je obvyklá délka celovečerních filmů. Druhá půlka filmu je trošku těžší na strávení a myslím, že trochu lepší zakončení tohohle filmu by obrátilo jeho všeobecný propadák na absolutní výhru i u širší veřejnosti.

Naštěstí to není tak politické jak to podle ostatních komentářů vypadá. Je to hodně civilní, alespoň do půlky je to hodně i o lásce a o vztazích. Nejlepší fóry jsou přímo ze života. např. ti rodiče chirurgové, jak chtějí po svém synovi aby byl jako oni, a předají mu právě rozdělanou operaci, aby to dokončil - to mě pobavilo snad nejvíc :) Horší je že to od určité doby ztratí soudržnost a vezme to takový styl na sebe nenavazujících skečů. Proto nedávám za pět.

10 let po Koyaanisqatsi, měla Baraka těžkou úlohu a vypořádala se s ní tak napůl. Koyaanisqatsi zůstává ve své majestátnosti nepřekonaná. To byl tehdy ještě na základce nezapomenutelný zážitek na celý život. Potom jsme šli mlčky zpátky do školy... Mnoho záběrů v Barace je naprosto úchvatných, zejména rozlehlé exteriéry, kaňony, pláně, hory, valící se mraky. Jakmile se kameraman zaměří z ohromných celků na detaily, které dobře známe (lidské tváře atd.) nedejbože dokonce zajde do interiérů lidských obydlí, které jsou pro nás všední, začíná nuda. Některými místy jsem se vyloženě prokousával. Jako celek zůstává Baraka příliš roztříštěná a nejednotná.