nmarca

Spíš než na Nilu to byl kolesový parník na Mississipi... a ten bar asi v New Orleans... průměrná, trochu rozvleklá zábava s digitálním Egyptem zcela zbaveným Arabů (proč to nikomu nevadí?), zato s Afroameričany. Nevýrazná, místy nepříjemná hudba (Patrick Doyle se tentokrát zjevně vyčerpal). Z herců byl výrazný jen Brannagh, jinak průměr. Starší verze s Peterem Ustinovem a Davidem Suchetem tuto poslední překonávají ve všech směrech.

Velké zklamání

Přestože by si to zasloužilo hodnocení "odpad" (seriálová verze), dám tomu 2*, a to za pokus o historicko-dobrodružný rodinný film a za to, že jsem se (kupodivu) vydržela dívat až do konce na všechny díly. Jinak to bylo opravdu strašné: všichni - v čele s pitvořícím se Pavlem Křížem - přehrávali jako nejhorší ochotníci (snad s výjimkou Davida Prachaře), děcka byla dost nesympatická a mluvila jako Pražáci z počátku 21. století, scénář nezachovával ani náznak logiky, ani ta romantika nestála za nic.

Velmi slabý, naivně socialisticko-humanistický scénář, který ve mně místo očekávaného dojetí budil spíš ironii a smích.

Jediným kladem téhle vánoční pohádky byl mladistvý půvab princezny Laury, jinak to ani za nic nemohlo stát, když scénář neměl hlavu ani patu.

Napínavý příběh, který mě vtáhl do děje. Škoda, že vrahem byl "zahradník".

Je to jako návrat domů... hudba, krajina, postavy... Nezbývá než litovat, že Pán prstenů nemohl mít ještě o pár hodin víc, že v něm nemohly být scény, které byly oproti knize vypnechány. Každopádně je to krásné, magické, napínavé, zábavné, výborně zahrané, výborně natočené. Překvapivě jsem si to vychutnala daleko víc doma z DVD než v kině. Ale na 5 hvězdiček to není ... uvidíme jak dopadne pokračování.

Velmi sentimentální příběh o všemožných podobách lásky, s tradičně výbornými hereckými výkony, bohužel s pozitivně diskriminační romskou tematikou. Proč Romové ve filmu nikdy nevypadají jako Romové, neoblékají se jako Romové a nechovají se jako Romové? Tot´záhada ...

Emmerichem nečekaně klasicky natočený historický film, který se přes veškeré divoce znějící předkládané teorie svou formou drží vcelku při zemi. Přeskakování v čase, obsazení postav dvěma a více herci, to vše může být pro historických reálií neznalého diváka matoucí; úvod a závěr s Derekem Jacobim je okopírovaný (záměrně?) z Brannaghova Jindřicha V.; občas se objeví úlet jako Mozartovo Rekviem, ale jinak jsem se nenudila a opět si připomněla dílo, které musel vytvořit mimořádný znalec lidských duší, ať už se jmenoval jakkoli...

Čapkovy Povídky jsou (spolu s další tvorbou Karla Čapka) klenotem české literatury, který svými nápady překračuje hraničkní kopečky zeí českých. Tajemné, mystické, humorné, nevšední... velmi dobře natočené.