-Ravee-

Jsou filmy, které jsou pro jednotlivce, skupiny a v tomto případě i celé národy zcela klíčové. Jedním z nich je např. rumunský Colectiv nebo právě tento dokument o nevídané hnilobě v samotných základech státu. Mrazivá a odzbrojující bezmoc.

"What time is it? Game time, woo!"

Extrémně nenápadný a elegantní film, který se zdánlivě ledabyle zabývá výjimečně těžkými tématy víry a smrti. Bergman zde s ledovým chladem proplouvá mezi bezradnými charaktery, které obtěžkal duševními muky, a zcela nemilosrdně nechává diváka psychicky trpět s nimi. Kratší stopáž filmu jedině prospívá, na druhou stranu kamera i tak místy běží již za hranicí nutného prostoru, který si scény žádají. Bergmanovy divadelní kořeny zde prorůstají na povrch více než kdy jindy a mně to naprosto vyhovovalo. Po pádu opony jsem nahlas tleskal..

Geniální art o kritice popkultury, konformitě, tlaku společnosti, pozérství a především o (nemožnosti) zachování individuality. Hemmings je v roli svérázného umělce s nezávislou rebelskou duší, jenž je postupně tlačen k podvolení se "hře společnosti", naprosto dokonalý a Antonioniho využívání symbolických artefaktů je neskutečně stylové. Pravděpodobně nejpřístupnější čistokrevná artovka, jejíž mysteriózní a erotický náboj se zatím prakticky nepodařilo překonat. Bylo v parku či nebylo v parku? Odpověď je v hlavě každého z nás..

Jeden z těch vyloženě zlých a nepříjemných filmů ke sledování. Zároveň ale také skvěle natočených a originálních. Viděl jsem ho v roce 2008, když mi bylo 18, a byl jsem jím sakra znepokojen a řekl jsem si, že až budu někdy více obrněný, chtěl bych ho vidět ještě jednou. Znovu jsem ho spustil v roce 2014, nicméně jsem se dostal jen ke scéně s hasičákem a odkládání se prodloužilo na neurčito...

Bráchové Nolanovic koupili unci trávy, pustili Kubrickovu Odyseu a začali psát. Psali a psali, až stvořili něco, co se jim zdálo tak moc epic, že to stojí za 165 mega na natáčení (a ano stojí), nicméně si to po sobě zapomněli přečíst, když opojení vyprchalo. Výsledkem tak je neustále se větvící příběh, kde všechno souvisí se vším (a hlavně všechno souvisí s McConaugheyem), který byl předem odsouzen k tomu se v závěru bořit pod náporem předchozího dění. Všechny dějové linie a zvraty, souvislosti, vztahy mezi postavami a otázky o existenci, čase, lásce (dost možná nejhorší filmový monolog všech dob) a vesmíru zkrátka nebylo možné rozumně ukočírovat, a tak končíme pádem do "knihovny", při kterém jsem si málem urazil hlavu facepalmem. Druhá scéna, při které jsem vnitřně zemřel smíchy, byla, když génius zločinu "panel mariňák" svým hranatým chapadlem otevřel McConaugheymu dveře hangáru a pomohl mu prchnout. Ale dost bylo kritiky. Co na tom, že to všechno dohromady nedává tak úplně smysl a že to smrdí komerční samoúčelností - tady se jedná o jeden z největších kinozážitků roku a vlastně i filmu jako takového. Kombinace velkolepých akčních sekvencí, nádherných trikových záběrů a soundtracku způsobila, že jsem si místy kousal nehty napětím, drtil opěradla sedadla pod náporem velkoleposti a namáhavě zatlačoval slzy dojetí. A právě "dojetí" je slovo, kterého je Interstellar esencí. Veškeré scény, kde se potkávají Murph s Coopem, jsem prožíval tak intenzivně, že mi mráz po páteři uběhl snad maraton..

Křišťálově čistá filmařina, která přes svou očividnou křehkost drží celé dvě a čtvrt hodiny, s klasicky geniálním Day-Lewisem, jenž svým uměním povznesl zdánlivě nezajímavou postavu Newlanda do zcela jiné sféry. Přemýšlím jen, jestli mi do relativně sourodé Scorseseho filmografie více nesedí Kundun nebo právě tato vkusně citlivá romance. Více takových odboček bych prosil..

Breaking genres. Heisenberg si to razí od komedie přes drama a thriller po krimi a neustále si drží tempo a kvalitu, kterou nejvíce rozpumpuje v závěrečné sérii, jíž lze označit za jeden z nejlepších počinů na poli seriálu vůbec. Práce s napětím a hlavními motivy je neuvěřitelně citlivá a trpělivá a proměna W. W. je v Cranstonových rukou dechberoucí. Nedokážu si ale představit, že bych seriál konzumoval kontinuálně, když byl stále v produkci (sledoval jsem všech 5 sérií v rozmezí cca jednoho měsíce), protože návaznost některých rozvleklejších prvků bych se sezónními pauzami bezpochyby ztratil. Binge watch je zde nutností, což může být při počtu epizod trochu problém..

Slzím sperma

Rozhodně jedna z nejsurovějších a nejtvrdších věcí, co jsem zatím viděl. Mohl bych tu vypisovat řadu neobroušených hran a kazů (od nezvládnutého střihu se zbytečně rušivými prolnutími přes černou po místy přílišnou zkratkovitost, absolutní jednostrannost či zbytečné dějové linky jako např. romance mezi Cooperem a Frances), stále je však Bloody Sunday diamantem o zlovůli, nespravedlnosti, agresivitě a primitivismu, které vycházejí z bestiálnosti, hlouposti a sebestřednosti každého z nás, jež se objevují po celé šíři spektra společenského a profesního postavení. Jeden z filmů (i skutečných událostí), který dává přesnou facku lidské nabubřelosti a jehož sledování je provázeno nepříjemným uvědoměním si, že "i já patřím mezi tenhle živočišnej druh".