Starletka

Takto by měla vypadat každá reklama na mangu. Krátké, ale úderné. 8/10

Po druhém shlédnutí zvedám na 5, protože až napodruhé to do sebe teprve všechno nádherně zapadlo. Skvělá atmosféra, herci a soundtrack, ale především kamera.

Snad ještě víc emo než Nolanův Batman. Hlavně jakýkoliv počáteční potenciál úspěšně zabíjí ústřední hetero vztah mezi dvěma nezajímavými suchary (který se táhne jak sopel a zabírá přehnaně moc stopáže) a zajímavým Manhattenem, jenž je ale brzo uklizen do pozadí. Když už tam teda za každou cenu muselo být tolik romance, radši bych sledovala Komedianta a původní Silk Spectre. Jedinou opravdu zajímavou a využitou postavou se tak stává Rorschach, který překvapivě neztrácí dech ani po odmaskování. Taky oceňuji konec celého příběhu, protože jsem upřímně čekala klasický happy end, a větší explicitnost než u jiných super-hrdinských filmů. Vyhodit ty dva suchary a byl by to dobrý film.

Příjemně oddechová jednohubka, která je i celkem vtipná, ale hlavně je ze života. Bonusoví bludišťáci za skvělý ending. 7/10

Krev, akce, divná animace a ještě divnější (ne)děj, který jde od ničeho nikam, spěchá a zároveň se táhne. Nevím, jestli čtenářům mangy to dávalo smysl, ale mě teda ne. 4/10

Návrat Moba jsem očekávala daleko víc než návrat Saitamy, ale mé pocity jsou smíšené. Zatímco první série začíná velmi hořce a dost dlouho trvá, než se začne dít něco pořádného a postavy si získají divákovy sympatie, tady je rozjezd celkem příjemný. Nic vyloženě přelomového, ale dokázalo si to udržet mou pozornost. Což se o druhé polovině říct nedá. Druhá půlka totiž zničehonic upadá v těžce generický shounen plný prázdných soubojů a zapomenutelných záporáků a ani Reigen to nezachrání. A to opravdu zamrzí, protože v první půlce se mi moc líbila práce s postavami, neboť jak Mob, tak Reigen zde prochází velmi slibným vývojem, který takto ale ve výsledku vyzní naprosto do prázdna. Jinak opening je výrazně slabší, ale to se dalo čekat, a nejlepší je opět psychadelická animace. 6/10

Překvapivě velice působivý thriller o jedné nešťastné náhodě a jejích následcích, na kterém je nejmrazivější jeho civilnost a realističnost (možná kromě samotného trochu přestřeleného závěru, který ale nějak vygradovat musel a dávalo to smysl). Vyzdvihnout musím především skvělé, přirozené herce (obzvlášť Jack Lowden má dobře nakročeno stát se mým novým oblíbencem) a atmosféru, která houstne z minuty na minutu a člověka nutí tajit dech až do závěrečných titulků.

Že já se vždycky nechám strhnout davem. Úchylárny a násilí, na to fórumáky AP užije. Bonusoví bludišťáci za nepředvídatelný děj. 6/10

Teď jsem zrovna opět ve fázi sledování anime, kdy mě nic nebaví ani nezajímá. Všechno mi přijde dlouhé, nudné, nevtipné a nezáživné, takže jsem vybírala něco mimo můj osobní Want to Watch list, co bych si za normálních okolností nepustila. A protože k udržení pozornosti potřebuju něco vyloženě blbého, ujetého a hlavně bez děje, padla volba nakonec na tohle a něco mi říká, že jsem si nemohla vybrat nic blbějšího, ujetějšího ani úchylnějšího. Ale občas je to fakt neskutečná prdel a člověk si pořád říká, jak až daleko můžou tvůrci zajít, takže jsem asi nešlápla vedle a ani ta explicitnost mi překvapivě nevadí. Medusa ftw. 7,5/10

Sterilní slepenec bez ladu a skladu naházených scén, který se bojí jít jakkoliv do hloubky, tak místo toho radši překrucuje skutečné události (a to někdy fakt hodně), abychom dostali krásnou idealizovanou pohádku o čtyřech dokonalých, bezproblémových muzikantech a jednom strašně zlém homosexuálním manažerovi, kterou bohužel nezachrání ani hudba, ani Live Aid, ani skvělý Rami Malek. O klišé dialozích a patosu typu scéna v dešti radši pomlčet. Ale úplně nejlepší ze všeho je scéna z večírku, ze kterého členové kapely odcházejí, hrdě prohlašujíc, že mají povinnosti k rodinám. :D