Tomyfrok

Občas se uděje, že i vhled do určitého úseku historie je tak trochu o ničem a jediným záchytným bodem jsou v něm existující osobnosti. Mezi ty se zde staví psychiatr Carl Jung a profesor Sigmund Freud. Psychologie je fenoménem, nicméně to není v přímé úměře se zájmem o tyto dvě její ikony, respektive o osmiletý úsek jejich přátelství. Během té doby je Jung značně ovlivňován Freudovou tvorbou, vzájemnými hovory a korespondencí. Vše vyvrcholí mileneckým vztahem se Sabinou Spielrein, což je ale v rozporu s jeho vlastními zásadami a přesvědčením. Těžko zde vyzdvihovat herecké výkony, jelikož většina snímku se odehrává v pozici dialogů a bláznivé svíjení se Keiry Knightley v počátku filmu spíš ruší, než by bylo ku obdivu. Celkově ale Nebezpečná metoda působí kompaktně a obě postavy medicíny počátku dvacátého století přiblíží věrohodně a k zapamatování, za což patří autorovi díky. (55 %)

Nechápu, jak to Jim Carrey dělá, předvedl opět svůj klasický výkon, ani se mi nezdálo, že by příliš přehrával, prostě to byl on, a já se výborně pobavil. Samozřejmě komu leze Jimův humor na nervy, ani se nezkoušejte I Love You Phillip Morris překousnout, byť třeba jen kvůli Ewanovi McGregorovi, který je v roli nesmělého homosexuála vážně komický a těžko se mi srovnává s jeho jinými představiteli ať už ze Star Wars nebo Lovu lososů v Jemenu. Film je klasickou rychlovkou, stále se něco děje, na vysvětlování není čas, odvíjející se příběh sám mluví za vše. Čemuž vlastně odpovídá i obsazení J. Carreyho do hlavní role Stevena Russela, patologického podvodníka, který utekl z vězení tolikrát, že se mu to nakonec příliš nevyplatilo. Přestože jsou zde možná prvky skutečné předlohy, není to pro tento snímek rozhodující. Především se párkrát opravdu dobře zasmějete, hned několikrát se podivíte nad Russelovou neskutečnou vynalézavostí a celkově se dobře pobavíte. (60 %)

Z rozmanitého hodnocení mých přátel mi vyplývá, že mnou tak oblíbený Russell Crowe dokáže snad opravdu zaujmout pouze chlapy. Dobrý ročník je přitom snímek, který je svou poetikou daleko od arény Kolosea, kde se hlavní představitel s Ridleyem Scottem o šest let dříve poprvé setkali. Provence, kde se onen příběh dle románu Petera Maylea odehrává, oplývá překrásnou a malebnou krajinou. Sluncem prozářené vinice, pnoucí se keře, vyprahlé prašné cesty a staletí staré budovy, z nichž dávno spadala většina omítky. K tomu všemu už stačí jen dolít sklenku červeného vína, usednout v proutěném křesle a zhluboka se nadechnout. Přesně takovéhle pocity ve mně totiž tenhle Ridleyův počin vzbuzuje pokaždé, když jej zhlédnu. Jde vlastně o takovou klasickou pohádku, jak se z prevíta stane rozumný uvědomělý jinoch, ale vlastně i to sem zapadá. Vždyť kdo by nechtěl vlastnit domek s vinicí na jihu Francie. (80 %)

Správná hra, kterou jsem dlouhý čas nemohl sehnat a od které jsem skrze hodnocení a tématiku příliš neočekával, mě rozhodně nezklamala. Film nádherně reflektuje začátek velkolepé herecké kariéry Toma Cruise, jenž je sice již zde v hlavní roli, nicméně jeho výkon není nijak oslňující a dal by se brát i jako průměrný. Samé zpracování snímku má rovněž své mezery, ale velká část z nich je zapříčiněna stářím filmu a tudíž i kvalitou verze, kterou jsem měl k dispozici. Ostatně ani dabing nebyl v tomto případě velkým přínosem, protože Tom v podání Michala Suchánka byl velmi úsměvný. Každopádně má ale Správná hra svůj přínos. Pěkně zachycuje život náctiletého amerického studenta v maloměstě, který má velmi omezené možnosti a pro cestu do světa a na univerzitu se mu nabízí prakticky jediná, a tou je fotbal. Cesta to je trnitá, jelikož Stefan je velmi impulzivní (zvláštní, že Cruise hrával tyto role často) a jeho emoce mu jsou velkou přítěží. Vedlejší romantická dějová linka je pak jen takovým příjemným bonusem. (55 %)

Ukázkový příklad, jak se dá špatným zpracováním spackat celkem zajímavý námět. Je absolutně neodpustitelné, že divák musí nějakých sedmdesát minut trpět, aby film nabral konečně nějaký spád a začal dávat alespoň trochu smysl. Když tohle zvládnete, vše vám začne do sebe zapadat a i si uznale pokýváte hlavou, jakože dobrý. Jenže ono to dobrý nebylo, protože byť je pointa fajnová, nedá se k ní dokráčet takhle trnitou cestou. Naprosto bych pochopil, kdyby film polovina lidí po pár minutách vypla a označili Irresistible za odpad. Ostatně Susan Sarandon výborná, ale od ní se ani nic jiného nečeká. Sam Neill působí po většinu příběhu jako naprostý idiot a vyšinutá Emily Blunt je sice nádherná, ale v tomhle případě ji to moc nezachránilo. Nenechám se uchlácholit a bohužel budu nekompromisní. Točte podobné filmy, ale točte je lépe, mnohem lépe. (35 %)

Stále rozjímám, v čem se tak liší můj názor na tenhle téměř dvacet let starý snímek od většiny zde uvedených, a ne a ne se dobrat k té zásadní disproporci. Všichni kladně hodnotící vyzdvihují hudbu a herecké výkony. Nemůžu si pomoct, ale když je slabý scénář, zachraňuje se zbytek těžko, a to si dovoluji tvrdit i přes fakt o udělené ceně Akademie za tento počin. Prostě mi po celou dobu nešlo do hlavy, proč Ada v podání Holly Hunter svého manžela vlastně nechtěla, anebo obráceně, proč Sam Neill jako Stewart po ní tolik toužil. Co víc, její vzplanutí k Bainesovi v džungli mi taky přišlo dost prvoplánové a nějak mi v celkové kocepci příliš nesedělo. A podobně jsem bohužel vnímal i její němotu, ústřední motiv filmu společně s hudbou. Uznávám, že mám raději jemnější skladby, to piáno mě příliš nechytlo, ač dobré bylo. Stejně parádní byl také oskarový výkon Holly Hunter. Co už je pro mě pochopitelné míň, je stejné ocenění pro malou Annu Paquin, která mi přišla příliš otravná. Celkově naprostý průměr, který je nedotažený a nevěrohodný, ale nikomu to neberu a schválně se na Piáno koukněte, určitě v tom nejsem sám. (50 %)

Film, který jede jako by od nikud nikam, a přesto mile pobaví. Sunshine Cleaning (v české verzi přihloupě s "s.r.o.") má pro mě dvě vělká plus: Amy Adams a Emily Blunt. Přestože své herecké nadání nechaly tak trochu doma v šupleti, nebyla to až taková katastrofa a vesměs v rámci scénáře slušně odvedená práce. Za všechny účinkující bych vyzdvihl jedenáctiletého mladíka Jasona Spevacka, který byl fantastický a dovedu si představit, že někde dostane mnohem víc prostoru. Samý námět filmu je pak i celkem netradiční, byť tradičně schématický, ale zasazen do neotřelého prostředí, což není vůbec špatné - proč by se vše mělo odehrávat ve vyleštěném velkoměstě, když lze uklízet po mrtvolách v rozpadajících vesnických domcích. Tak nebo tak vydařená oddychovka, která svůj cíl splnila a možná je víc dramatem než komedií. (55 %)

Silný a nádherný příběh plný touhy po něčem, co nikdy nepoznala. Jana Eyrová v podání Mii Wasikowské má jediný sen, a to poznat lásku. Jak prosté. Když se jí to ale konečně podaří, nemůže být naplněna, jelikož 19. století příliš nepřálo sňatkům z rozdílných vrstev a také proto, že jejich rozdílný původ není jedinou překážkou. Dopředu jsem od filmu příliš neočekával, jenže po pár minutách už jsem se nechal unášet velmi kvalitním dílem, původně románem z poloviny 19. století od Charlotte Brontëové. Po průměrné Alence v říši divů předvedla M. Wasikowská perfektní a bezchybný výkon, ve kterém jí v roli Edwarda Rochestera o nic méně skvěle sekundoval Michael Fassbender. Vlastně jde o takovou pohádku, jenže ze života, a přesně takové já mám rád. Myslím, že za rok za dva nepohrdnu opětovným zhlédnutím tohoto okouzlujícího snímku, kterému mohu vytknout pouze několik málo detailů, které ale v celku nestojí za řeč. (75 %)

Některé filmy připomínají maraton, jiné jsou spíše klasickou čtvrtkou. Brotherhood je pak typickou stodesítkou překážek. Tempo, které Will Canon nasadil, je tak vražedné, že vás nenechá ani na minutu vydechnout. Těžko říci, zda to úplně vyznělo, jelikož mně by trocha dramatického ticha neuškodila. Nicméně šestasedmdesátiminutové zpracování žádným odpočívadlům nepřálo, a tak se zrodil snímek, který je vskutku povedený. Co všechno se může podělat jedné noci v jednom americkém univerzitním bratrstvu aneb když se může něco podělat, tak se to taky podělá. Psychologie podobných spolků je nesmírně zajímavým námětem - nejstarší je vůdcem, všichni jsou plně oddáni spolku, který je středem vesmíru, kdo není s nimi, je proti nim, atd. Brotherhood ukazuje především bandu namachrovaných debílků, což věru není nic dle mého gusta, ale na druhou stranu je zachycuje velmi věrohodně a v tom shonu, kterým je obsah servírován, nemáte ani příliš možnost se nějak blíže zamýšlet. Jenže já se zadumávám rád. Každopádně povedené a své místo si snímek našel. (65 %)

Tohle se prostě povedlo. Přestože už i J v podání Willa Smithe ukáže své první vrásky, je to stále ten skvělý humorný chlapík, s kterým se navýsost bavím. Tommy Lee Jones (K) nedostává nyní tolik prostoru, ale není to vůbec na škodu. Dostatečně jej zastoupí Joshem Brolinem ztvárněná jeho mladší verze. Jak jsem již uvedl, třetí Muži v černém profitují především na vtipu. Jako komedie jsou velmi povedení a věřím, že některé z hlášek si budou budou po sobě děcka házet pro zpříjemnění dne ve škole. Nepropadl ani scénář, ve kterém netkví síla, nicméně na třetí díl je solidní a pěkně nám zacyklí Muže v černém do volné triologie, přižemž se dozvíme i něco málo navíc z životů obou postav. Film tedy přinesl přesně to, co jsem od něj očekával a stojí za to jej vidět. Čtvrté pokračování již ale prosím ne, to už by mohl být pouze hřebíček do rakve. (70 %)