gicous

Určitě se na film podívejte, abyste si vyzkoušeli, co ještě snesete. Lucy šíleně osciluje mezi žánry, přičemž nepromrhá ani jednu sekundu. Besson za 90 minut stihne to, na co jiní režiséři potřebují dvě až tři hodiny. Nedá se mu upřít odvaha, že přivedl na filmový svět takovýto paskvil všeho možného i nemožného. Ale odvaha je někdy spojena s bláznovstvím, což Lucy potvrzuje. Besson prostě říká svým filmem: "Mám tvůrčí svobodu. Kašlu na myšlenky, na omezení, na pravidla. Točím pro sebe a všichni mi vlezte na hrb." 4/10

Jen pojďte dále. Vstupte a hezky se usaďte. Udělejte si pohodlí a pod krk si přivažte pořádně velký bryndák, aby vám měly na co vytékat sliny, když budete sledovat Carla v kuchyni. Doporučuju usedat s plným žaludkem, neboť v opačném případě by to Vaše lednice nebo špajzka nemusely přežít. Když to totiž Carl roztočí, to se potom začnou dít divy. Ústa se plní mlsnými vyměšky, oči hladově drtí obrazovku, v břichu se začínají ozývat táhle sirény a ruce šahají po prvním kusu žvance v dosahu. Jediný cíl - uhasit potravinovou krizi ve Vašem těle. Je to prostě krása. Všechny ty barvy a načančané (mini)porce, k tomu fajn hudba a příjemní herci. Skoro jsem cítil páru nad hrnci, vůni té nádhery linoucí se vzduchem a pohodovou atmosféru v éteru. Ale už dost! Tohle napsal malý kuchař ve mně - amatér, který se snaží zasytit rodinu svými někdy těžko stravitelnými pochutinami a snící o talentu, který má Carl. Sentiment stranou. Chef je pohodový film s dobrými herci v hlavních rolích, podpořenými silným castingem v rolích podpůrných. Snímek má jednoznačně navrch v kuchyni. Pokud se odváží vkročit na půdu jemného dramatu či komedie, a to zvláště v linii otec-syn, poté zůstává pouze na povrchu. Nikdy nejde příliš do hloubky. Proto zřejmě žádné velké emoce. Nicméně celkově vzato se jedná o moc podařený kousek, který namlsá a pobaví. Je to filmové dilo vonící zkušeností, talentem a tvůrčím nadšením. Dobrou chuť! 8/10

Věčný hračička Robert Rodriguez metá nápady a vychytávky na všechny strany. Nicméně veškerá svěžest a nápaditost nedopadají na úrodnou půdu, neboť Rodriguez nikdy nebyl, není a nebude dobrý vypravěč. V prvním Sin City se tato jeho neschopnost ztratila, protože měl v ruce silné a dobře napsané minipříběhy, nabité akcí a poutavými hrdiny. Druhý díl neoslňuje ani akcí, aní zajímavými postavami a neposlední řadě ani dobrým scénařem. A tak vystupuje do popředí podprůměrnost Rodrigueze-vypravěče, v jehož podání jsou všechny tři příběhy utahané, nevyvážené a ve srovnání s jedničkou malicherně bezvýznamné. Kromě osudové Evy Green neobsahuje film ani jednu přitažlivou postavu. Vyloženě nevydařená je epizoda s Nancy v podání akčně trapné Jessicy Alby, která možná hezky tancuje, ale jako herečka za moc nestojí. Sázkou na jistotu měl být Marv. Bohužel ten se ve filmu vynořuje naprosto samovolně jako deux ex machina. Rozbije pár hlav a zase zmizí, aby se vynořil o pár desítek minut dále, neboť scénaristé nevěděli kudy kam. Druhý díl není vyložená katastrofa, jako třeba Millerův "majstrštyk" Spirit, ale nemá k němu daleko. Efekt úžasu nad strhující vizuální podobou Sin City je definitivně pryč. Tahle komiksová skřínka už prostě nemá, co nabídnout. A tak se nebudu divit, když od ní dají všichni ruce pryč. Snad kromě Millera, který by tak mohl konečně pohřbít svoji filmovou kariéru a ušetřil by nás podobných smutných zážitků. 3/10

Velká země, velké herectví a v neposlední řadě velký příběh ve velkolepém panoramatickém provedení - bez sexu, bez sprosťáren a bez zbytečného násilí. Silně humanitní poselství prostupuje celým filmem a největší koncentrace se mu dostává v postavě kapitána Jamese McKaye, který je klasickým prototypem kladného hrdiny, v jehož těle snad nekoluje ani jedna podlá buňka. Je to esence dobroty, cti a spravedlnosti. Prostě westernová klasika se vším všudy. 8/10

Pozor, aby Vám vaše přítelkyně, manželky nebo milenky nesběhly, když si pojedou užít čistě dámskou jízdu. Tak jak se to podařilo Thelmě a Louise. Stačí jediná událost, která obrátí jejich život naruby. Uvědomí si svůj status člověka žijícího v mužském světě a rozhodnou se bránit. Příležitosti k revoltě se nabalujou a ony se přestanou bát. Jednoduše přejímájí roli silnějšího a z této pozice uskutečňují svůj útěk za svobodou. Útěk, při kterém bortí hranice mužského světa, který je otrocky drží v submisivním postavení. Je to cesta pomsty za minulá strádání, útrapy a ponižování. Doslova tnou do ryze mužských symbolů mocnějšího pohlaví a rozdupávají je pod koly svého auta. Jak ironické, že tak činí právě v autě, jež má vyjadřovat nadřazenost a sílu mužské části populace. Na počátku své pouti to jsou ještě dvě obyčejné ženy, které se ale v průběhu mění, nejen povahou, ale i zjevem (pevně věřím, že klobouk a čepka nejsou náhodné). Na konci to jsou již rebelky, renegátky v čistě mužském provedení, neochotné se znovu podřídit, ať již systému, tak i svému dřívějšímu životu v podřízenosti. Jejich cesta končí, svobodně a krásně, zachycená ve věčné momentce. Ridley Scott, Adrian Biddle a Hans Zimmer vytvořili obrazový a hudební skvost, který doslova dýchá filmovou dokonalostí. Ačkoli sledován mužskou optikou, tento film na mně velice zapůsobil a chtě nechtě jsem musel oběma ženám v jejich vzpůrné cestě fandit. 9/10

Postapokalyptická budoucnost v podání Australanů se nám poněkud zvrhla. Rover může sloužit jako vzorový příklad pro všechny filmové sebevrahy, kteří chtějí pohřbít svoji kariéru hodně hluboko. Má totiž vše, co činí ze slibných a očekávaných snímku smutné propadáky. 1/10

Někdo má to štěstí, že potká někoho nebo něco, co mu pomůže změnit jeho dosavadní život. Může to byt nějaká životní událost či zkušenost. Může to být člověk, a nebo třeba kniha, popřípadě film. V případě našeho hlavního hrdiny Michaela to byl člověk jménem Rory. Nový přítel, který ho nasměroval docela jiným směrem. Ukázal mu, že vězení vlastního těla může být zapomenuto, pokud má člověk svoji vlastní životní svobodu, která nakopává mysl k novým výšinám. Uvnitř tančím byl přijemný filmový zážitek. Nikterak vyjímečný, neboť místy mírně stagnoval a nedokázal úplně strhnout či probudit hlubší emoce. Ale dané téma je dostatečně silné na to, aby dokázalo zaujmout každého diváka, v jehož nitru netepe srdce cynika. 6/10

Varování před každou ideologií či vládní mocí, které se snaží zotročit lidskou mysl a zničit lidské tělo. Varování před slepým vzýváním vědy a jejích vynálezů, jež bez tolik potřebné podpory filozofie a teologie mohou vést k nedozírným a tragickým následkům pro lidstvo. A konečně varování před neustále se více rozevírající propastí mezi jednotlivými sociálními třídami, což je aktuální především dnes a zřejmě bude i v době blízce budoucí. Metropolis je must-see pro každého sci-fi fandu, neboť ukazuje, že už v té době bylo možno natočit nesmírně ambiciozní projekt s obrovským sociálním, náboženským a vědeckým přesahem. Ano, je pravda, že herecké výkony jsou dobově nevěrohodné a až příliš květnaté, ale vzhledem k němé éře, v nichž snímek vznikl, to bylo nutné. Emoce se daly vyjádřit pouze hudbou, tváří a lidskými gesty. Bez mluveného slova vznikl film, přesahující desítky let. Film působivý, pokročilý, moderní, vizuálně uchvatný a myšlenkově nesmírně hluboký. Film, na kterém stojí základy moderní filmové science-fiction. 10/10 (viděno v původní dvouapůlhodinové verzi)

Momentální pocity? Cítím se podvedený, a proto značně rozladěný. Nemám totiž příliš v lásce filmy, všeobecně samy o sobě iluzorní, které se snaží do jedné iluze ještě zabalit iluzi další. Third Person po celou dobu vypadal báječně, i když mi místy nehrála dějová logika, neustále jsem si říkal, že to bude určitě nějak smysluplně zdůvodněno na konci. A ejhle! Paul Haggis vytasil velké překvapení. Pointu, která je...........originální(?) a opravdu uzemňující. Ale v mém případě se dostavil opačný efekt a s tím spojený pocit ošizení, který se mi vůbec nelíbil. Tolik k rozuzlení příběhu. Pokud by se děj udržel v mezích reality byl bych nadmíru spokojen, neboť dvojice Liam Neeson a Olivia Wilde předvádí opravdovou milostnou a romantickou smršť. Jejich hotelové vystoupení nemá chybu. Stejně tak se mi líbil Adrien Brody a jeho souhra s Moran Atias. Hůře dopadnulo duo Franco-Kunis, kdy jsem jim tu a tam nevěřil zrovna to, co říkají nebo prožívají. Ale ani tady se nejedná o vyslovené herecké fiasco. Do noty se mi trefila i instrumentální hudba a nenápadná civilně pojatá kamera. Nyní když jsem došel až nakonce svého komentáře, ale neustále přemyšlím o samotném příběhu. Přece jenom to měl Haggis dobře promyšlené, protože ať přemýšlím, jak přemyšlím, v rámci jim zvoleného tónu vyprávění nějak nenacházím slabé místo. A proto si klidně můžete k mému hodnocení přihodit jeden bod navíc. 6*/10

Freneticky aplauduju ve stoje a křičím: "Bravo, pane Chapline". Krátká stopáž zamezuje pocitu komického zahlcení a zároveň umožňuje velice svěží tempo příběhu, který je nabit nejedním geniálním komickým vystoupením. Nemám nic, co bych mohl s čistým svědomím vznést v neprospěch tohoto snímku němé éry. Přesto zůstanu krůček pod plným hodnocením, neboť později natočený Diktátor byl ještě krapet geniálnější a příběhově mnohem více propracovanější. A citím, že bych to měl ve svém hodnocení Chaplinovek zohlednit. Proto - 9/10.