Uvnitř tančím

Vesměs pěkná podívaná, to se musí nechat, Uvnitř tančím je povznášející a humorný film o nehynoucí naději a optimismu i v místech, kde by to většina lidí nejraději vzdala, bohužel rozbor celé situace je, v pravém opaku s názvem, dost povrchní. Film se vydává cestou čistého mainstreamu a průměrných choutek konzumního diváka, snaží se vzbuzovat city na primitivní úrovni, má svá naivní až stupidní místa a zkrátka nenabízí nic seriózního ani podnětného k tématu života na vozíčku. Ačkoliv ve filmech neexistuje nic jako "lacinné téma", pro vytvoření diváckého efektu, o jaký se tento film snaží, je výběr jeho tématu "lacinným prostředkem". 7/10 (07.06.2010)

Zííííííív... Ach jo, tady zas někdo vytáhl šablonu a natočil film, který bych vám mohla s velkou přesností převyprávět i před tím, než jsem ho viděla. Jasně, není zrovna med žít, když vám fungují dva prsty a vše od krku nahoru - hlavně jedovatá vyřídilka je v permanenci. Je třeba vykřičet do světa, ať s vámi počítá, že ještě nejste pod drnem, ikdyž bez pomoci tak maximálně rozpohybujete svůj elektrický vozík. Já chápu, co se mi "Uvnitř tančím" snažilo sdělit, ale bylo to nošení briket do uhelného dolu. Přivádí mě k úžasu, jak mohl film bez špetky inovace, bez záblesku překvapení, posbírat tolik cen. Možná je to tím, že mé kamenné srdce je zamčené v nedobytné truhle, ta leží v nedobytné pevnosti a tu střeží nepřekonatelná armáda žen v klimakteriu, leč Rory O'Shea není týpek, co by ve mně vzbudil přílišné sympatie nebo dojetí a totéž v bledězeleném platí pro vytlemence Michaela. Frikulíni mě neberou, ať mají dvě nohy nebo čtyři kolečka. 51% (01.03.2011)

Jeden z nejpůsobivějších filmů, které jsem v poslední době viděl. A není se čemu divit! Něco tak silně emocionálního pochází prostě z jedné z nejlepších (ba i nejlepší) produkcí - britské. Odjakživa říkám, že Briti dokážou skloubit hodně věcí najednou a přitom nedopustí, aby se z toho stala nepřehledná motanice. Příběh dvou tělesně indisponovaných mladíků, kteří ikdyž nemůžou chodit, tak se snaží žít svůj vlastní život. Život, ve kterém se nechtějí řídit zbytečně svazujícími pravidly. Rory je opravdu svérázný charakter, který se skvěle doplňuje s "uťáplým" Michaelem, jemuž změní celý svět "vzhůru nohama". Žijí si svůj život bez pravidel, ale každý ví, že tohle i při nejlepších podmínkách nelze. Co se obsazení týče, tak tleskám a to hodně. McAvoy i Robertson se do rolí opravdu vžili a působili více než přesvědčivě. A Garai působila příjemně a nebyla to žádná hysterická fiflena. Námět je, jak už jsem říkal, působivý a silný a zvládnutý byl, co si myslím já, skvěle. A hudba byla opravdu pastva pro uši, hlavně úvodní a závěrečná skladba. Zkrátka další produkt "britské elegance", který na mě zapůsobil ve všech směrech, neatakoval mě zbytečnými blbostmi a vůbec mě nenudil. "Uvnitř spokojeností tančím"! (04.05.2010)

I když by se na první pohled mohlo zdát, že se bude jednat o depresivně laděné drama o postižených lidech, kteří nemají mnoho chuti do života ve skutečnosti je celkové vyznění filmu poměrně optimistické. Celý příběh je hlavně o přátelství dvou hlavních hrdinů a o lásce, kterou jeden z nich pozná. Herci jsou výborní a dokážou si získat divákovi sympatie, i když jsou oba na vozíku a jeden z nich nedokáže mluvit. Je toho málo co by se dalo filmu vytknout ale i když se jedná o výbornou podívanou na plný počet to není. (20.03.2009)

Roztomilý, osobitý modrooký sympaťák James McAvoy v roli na první pohled drsného, drzého, ukecaného a neomaleného rebela s piercingem v nosu a mikinou Cradle Of Filth. To si nechám líbit:) Steven Robertson zase skvěle ztvárnil poněkud klidnější a naivnější povahu a vzájemně se tak s Jamesem doplňovali. A když se seznámí s Romolou Garai, začne se hezky vykreslovat trojúhelník jejich vztahů. Krásný, smutný, dojemný i veselý příběh o tom, že když prostě máte chuť tančit, nemusíte vždy stát uprostřed parketu... "Můžete mi podat ruku, nebo políbit prdel, ale nečekejte, že Vám to oplatím", "Svahilština mi moc nejde, neumíš jiný jazyk?" - "Vezmi si znakovou tabulku." - "Trvá to dlouho?" - "Celej den, kurva", "Jako vozíčkář se sebevražednými sklony musím protestovat proti špatným technickým podmínkám." :) (01.03.2011)