gicous

Nečekal jsem tak působivý a zručně natočený film. Od začátku, kdy jsem byl svědkem lynčování, přes prostředek filmu, kdy reportéři hledají důkazy a honí se za reportáží a slavou, až po závěr, kdy všichni tři řeší morální dilema, si mě film udržel. Především konec na mě moc zapůsobil a zanechal ve mně trpkou příchuť v podobě rozuzlení, které je smutné, depresivní a bohužel až velmi skutečné a nefilmové. Příjemné překvapení!

Velmi citlivý a lidský film, který se zadře pod kůži. Fakt, že je natočen podle skutečné události, všechno jenom umocńuje. Život je zvláštní. V jedné chvíli jste na vrcholu sil, máte všechno, po čem toužite. Ve chvíli se te zlomí a ztratíte téměř všechno, stejně jako hlavní hrdina. Nejvíce mě zasáhly záběry nebo chvíle, kdy se setkává se svými dětmi. Nemůže je pohladit, nemůže si s nima hrát, nemůže jim dát svůj čas. Není plnohodnotným otcem, který by se o ně mohl starat nebo je zabezpečit. To muselo být pro skutečného Jeana-Dominique něco straštlivého. Jeho vůle dále žít a jeho rozhodnutí napsat knihu je opravdu uctyhodné. Z filmařského hlediska se mi líbil způsob, jakým je snímán svět kolem nemocného, a to z jeho perspektivy. Na druhou stranu film postupem času ztrácí své kouzlo, a nedokáže příběh udržet zajímavý a poutavý až do konce.

Co si pamatuju po shlednutí filmu? - andělskou Elizabeth Banks, nejromantičtější soulož za posledních několik let, kameramana, který dostane přímy zásah hromadou hoven, výborné dialogy a hlášky, nahatého Jasona Mewes s jeho nádobičkem a nadrženou černošku, která si masíruje bradavky. Určitě toho není málo. Kevin Smith natočil jeden ze svých nejlepších filmů pro "normalního" diváka.

Sibiřská část filmu ujde. Postupně se seznámíme s hlavními hrdiny, následuje útěk a pochod přes nekonečné lesy až do Mongolska. Druhá část, kdy jdou hrdinové přes poušť je ale lepší. Dokázala mě více vtáhnout do sebe, více jsem s hrdiny soucítil a fandil jsem jim. Rozdíl mezi oběma polovinami je právě v té důvěrnosti, ve sblížení se s postavami. Druhá polovina ždímá ze svého potenciálu maximum - dostává postavy až na samou mez přežití a dokáže tak vzbudit city a emoce. Je to právě díky této druhé půlce, proč jdu s hodnocením na čtyřku. Myslím, že Weir dokázal z příběhu dostat všechno, co šlo. Podobné příběhy v sobě vždycky nesou riziko, že postupem času se divák začne nudit. Vzhledem k dlouhé stopáži se tentokrat tvůrci prali statečně. Pokud je všechno, co film popisuje pravda, pak nezbývá než hluboce smeknout před všemi, co tohle dokázali. Lidská vůle je neskutečná věc.

Campbell a Gibson natočili nejlepší filmy v 80 a 90 letech. Na hraně temnoty je ozvěnou právě těchto let. Má dobrou akci, trochu přepálený děj a pořádného drsňáka v hlavní roli. Co se mi zvláště líbilo byl závěr filmu a také vzpomínky nebo představy o dceři, které se Gibsonovi zjevují v různých momentech filmu. Na staré dobré časy vzpomínám rád a využiju každou možnost si je připomenout. Tohle je ten případ.

Správci osudu jsou hodně zvláštní film. Po jeho skončení ve mně převládají víceméně smíšené pocity. Sledoval jsem romantický film nebo to byl mysteriozní thriller, a nebo to bylo sci-fi podle předlohy P.K.Dicka? Pravda je, že tvůrci všechny zmíněné žánry hodili do mixéru, pořádně je rozšmelcovali a namíchali velmi netradiční film. Musím ocenit, že film neobsahuje žádné akční scény, který by zbytečně zkazili atmosféru filmu. Dále si mi líbili herecké výkony ústředního tandemu Damon-Blunt. Damon zvládne zahrát úplně všechno, a v současnosti dokáže utáhnout i film s tak divokým námětem jako jsou Správci osudu. Nejvíce se mi líbila Emily Blunt. Její herecký výkon byl výborný. V konverzačních scénách s Damonem ji její oči jen hrály a vzájemná chemie mezi nimi fungovala na 100%. Na druhou stranu si mě film nedokázal udržet celou dobu. Místy působil rozvlekle a nudně. Chvílemi se mi nelíbily dialogy, hlavně v citově vypjatějších scénách, působily trochu směšně. Film jsem viděl s českým dabingem, možná, že v originále by to tak rušivě nepůsobilo. Tenhle film si ale za odvahu čtyři hvězdičky určitě zaslouží.

Dobře odvedená poctivá práce. Všechno šlape jako po másle bez větších zádrhelů. V plném bodovém hodnocení mi brání začátek filmu, který mě moc nebavil. Jakmile si ale Cooper poprvé vezme magickou pilulku, tak se film nakopne, a pak už sviští plnou rychlostí až do konce.

Musel bych dlouho bádat v paměti, abych si vzpomněl, kdy jsem naposledy viděl tak netradiční akční film jako Hanna. Možná, že netradiční bych nahradil slovem divný nebo ještě lépe artový(?). Každopádně kamera, hudba a hlavní představitelka se vymykají běžnému průměru a dávají filmu punc originality a zvláštnosti. Wright natočil akční film o holce, která po létech izolace v divočině, objevuje nový svět a hledá odpoveď na otázku, kým vlastně je. Akce je zvládnutá výborně, jednotlivé souboje jsou snímané z větší dálky, takže jsou přehledné a choreografie je blesková. Co se týče herců, tak nejvíce se mi líbila Cate Blanchett. Její postava v sobě spojuje půvab, bezcitnost a sadismus a přesně zapadá do tohoto filmu. Ještě bych zmínil exteriéry, ve kterých se film odehrává. Většinou to jsou zničené, bezútěšné a bídou prolezlé ulice Berlina nebo Maroka. To jen podtrhuje celkové "špinavé" vyznění filmu. Joe Wright natočil věru zvláštní příspěvek do žánru akčního filmu. Nečekejte od něj akční nářez, ten se určitě nekoná, i když akce je zvládnutá kvalitně. Hanna ve mně spíše vyvolala pocity lítosti, smutku, možná rozladění z celkového odcizení světa a lidí, kteří v něm žijí. Přeberte si sami, jestli to je pro akční film plus nebo mínus.

Gibson má kdesi uvnitř ukryté temné démony, jakousi nepopsatelnou rozervanost duše, skrytou brutálnost, agresivitu a hněv. Jsou chvíle, krátké okamžiky, kdy tyhle stránky jeho osobnosti vyplouvají na povrch a pokud se tak stane, jeho postavy a role jsou pak mnohem více zajímavější a vícevrstvé. A jsou to právě tyhle okamžiky, které postavu Waltera Blacka dělají tak zajímavou. Fosterová moc dobře věděla, koho má do hlavní role obsadit a Gibson se jí odvděčil přesvědčivým hereckým výkonem. Naprosto filmu dominuje. Díky němu není Walter Black někdo, komu byste se smáli. Když se jeho osobnost rozdvojí, je vám jasné že Pan Bobr není kladné alter ego, ale spíše spící tygr, který Blacka jen tak snadno nepustí. Příběh je jednoduchý a neokázalý, plyne pozvolna bez velkých dějových zvratů až k trochu sentimentálnímu závěru. Obě dějové linie příběhu jsou vybalancované a obě zároveň neobsahují žádnou zbytečnou kaši, která by příběh rozmělňovala - to všechno díky velmi střídmé stopáži. Film obsahuje dva velmi emotivní momenty, které na mě silně zapůsobily. Díky nim a výkonu Gibsona je pro mě tenhle film úspěch. Označení komedie v žánrové kolonce berte s rezervou.

Tvůrci udělali několik dobrých rozhodnutí, které určitě pomohly komerčnímu úspěchu filmu. Za prvé zasadili příběh do Číny, která působí neokoukaně a atraktivně. Mladý hrdina díky tomu taky získal silnější motiv odcizení. Za druhé angažovali Jackiho Chana, který ještě určitě nepatří do starého železa. Za třetí jim James Horner složil skvělou a chytlavou hudbu, která mě v těch pravých momentech správně vtáhla do děje. A za čtvrté je tam mladý Smith, který je v hlavní roli sympatický, zabavný a bavilo mě se na něho koukat. Doufám, že ho nepotká osud ostatních dětských hvězd, které skončily v zapomnění. Souboje mají dobrou choreografii a jsou opravdu dobře natočené klidnou kamerou. Díky tomu mají výbornou atmosféru a přehlednost. Klobouk dolů před dětskými herci. Nevím čím to je, možná tím, že jsem se stál tátou, možná tím že stárnu, ale nějak jsem vyměk. Chápejte, dětska a zvířata jsem bral ve filmech vždycky jako zátěž a nepříjemnou věc. V tomto případě nemůžu reptat a držím hubu, protože vše to šlape jak má. Ale jednu věc mám a to proti názvu. Já bych to pojmenoval třeba Kung-fu Kid nebo Smith Kid....