Adam Branson

Film se nebojím doporučit. Za dvě hodiny shlédnete dobře odvedený kumšt v dané kategorii. Pak vše utichne, vy se jdete vykoupat, vyčistíte si zuby, a můžete jít spát. Zdát se Vám o tom nebude, a ráno si už na to nejspíš nevzpomenete. Tak stroze to lze popsat! Celkem škoda. Přesto shlédnutí tohoto filmu není špatnou zkušeností... ale kdyby skončil jinak než skončil, kdyby umřel někdo jiný místo toho kdo umřel, bylo by to vlastně jedno. K postavám nepřilnete, Váš vztah k nim vytváří ve skrze to, že znáte jejich představitele - herce. Tím si to pan režisér myslím trochu zjednodušil. Ale co už...

V tomto filmu má hlavní roli SLOVO. Obraz je zde v roli vedlejší. Atmosféra příběhu je skvěle vytvářena a zhutňována nejprve citlivými, a hlavně uvěřitelnými, rozhovory mezi otcem a dcerou. Následně pak krásnou kamerou. Brutalita, které se prostě nedalo vyhnout byla vysilující, a zarazila mě do sedačky. Prosté vyjádření lásky, a přece tak složité svou temnotou bez východiska.

Když dáte dohromady... Perfektní kameru, natónovanou tak, že už to samo Vás celou dobu drží u monitoru v nejistotě, jak to celé dopadne... K tomu scénář s příběhem, který kupodivu dává smysl, má čím překvapit, a postavy v něm se vyvíjejí a odkrývají své motivace... Herecké výkony tak precizní, že Vás u nich nenapadá, jak jste si mysleli: jo, to je ta z Titaniku, nebo jo, to je ten z Mementa... A tak to jede svým tempem, a vy najednou zjistíte, že více jak sedmi hodinovou záležitost jste dali nadvakrát. Proč? Protože to prostě nešlo si počkat... A pak... Good nightMare!