carl.oesch

Mám vůbec smysl opakovat, jak je tenhle seriál skvělý a vyjímečný? Má, protože častěji člověk plácá slovy a údery do klávesnice, aby si vylil svoji zlost a znechucení nad hloupostí, švindelm, předstíráním a bezostyšnou manipulací, kterých je řada filmů (a o válečných to platí dvojnásob) plná. Tady asi válečná a protiválečná kinematografie dosáhla vrcholu - je to dokonalá syntéza a všichni ti, co psali nebo filmovali o válce a zároveň proti ní, by si mohli říct - byli jsme předchůdci a je to tak trochu i naše dílo. Remarque na straně jedné, ale třeba i náš Filip Jánský se svými Nebeskými jezdci a řada řada dalších, které nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. A zároveň by se měli stydět oni filmoví manipulátoři a propagandisté, kteří si z války ve filmu udělali živnost a je jedno, jesti se jedná o stupidní cečkové krváky, velkoopusy z dílny Velkého Bratra na východě či dokonce relativně nový a (nesmírně) hloupý Pearl Harbour. Tenhle seriál jako by byl dokonalou syntézou všeho toho vynikajícího a dobrého, co bylo o válce - zejména té druhé, napsáno a natočeno. Ona ta pravdivost a neokázalost zajde pod kůži tak, že až cítite tu tichou hrůzu při seskoku mezi vybuchující protiletadlové granáty a hořící trosky zasažených letadel, strach při útoku na Carentan, kdy nevíte odkud to na vás přiletí a nebo jenom - zimu v lese u Bastogne či děsivý zápach v koncentrčním táboře kdesi v Bavorsku. Stejně nekázalá ahluboko se zadírající je i hudba Michela Kamena (škoda, že už skládá tam nahoře), ale pominu-li všechny herce, scénáristy, techniky, režiséry, kdybych měl tu možnost, dvěma lidem bych poděkoval a složil bych jim hlubokou poklonu - Stevennu Spilebergovi a Tomu Hanksovi. Protože oni to celé dali dohromady. A taky bych jim vyjádřil obdiv za způsob, jak seriál pojali. Ale největší úcta nakonec stejně patří těm několka stařičkým pánům, kteří tohle celé zažili, přežili, ve filmu zase velice neokázale okomentovali a kteří jsou pro mně zase symbolem těch miliónů dalších, kteří válkou rovněž prošli a především, kteří ji - vyhráli. A přes všechny kotrmelce, kličky a škobrtnutí to byla spravedlivá válkam, válka proti válce a předvším tím je pro mně tenhle neskutečný seriál. A asi to s námi není až zas tak špatné, když se podíváme na těch 94% v hodnocení.......nejsme tak otrlí, lhostejní a hlavně - nechápaví. Antoine Saint-Exupery, sám bojovník v této válce napsal v knize Válečný pilot - Jsme objekty všeobecné nesouvztažnosti, jsme zlomky velké stavby a bude potřeba více času, odstupu a mlčení, abychom ji pochopili jako jeden celek. A to se tady povedlo dokonale.

V dobách raného mládí jsem byl tímhle dílem fascinován a uchvácen. Bolševik ho sice koupil a pustil (dokonce dvakrát, byť ne všechny díly a navíc černobíle - barevná verze na DVD byla překvapující), ale pak se po něm slehla zem a domácí obrazovku zahltila veledíla (mnohými dodnes tak horoucně milovaná) od Majora Zemana až po Nemocnici na kraji města. Po roce 89 se tenhle Randall a Hopkirk objevili zase na na Primě a já s obavami očekával, jak se mi to bude líbit po těch letech. A líbilo! Stejně jako filmy ještě starší to má půvab, vtip, lehkost a také pravidla hry (což moderní seriály - zejména remaky postrádají) a jistou logiku, danou námětem i charakterem postav. Navíc se z toho stalo skutečně stylové retro - kdybych měl někomu předvést, jak vypadal svět v přelomu 70. a 80. let (oblečení, auty, ulice, hospody, ale i předměty denní potřeby), pustil bych mu pár dílů tohoto seriálu. Chápu, že ten, kdo tenhle seriál viděl až v současné době tak nadšený nebude, ale možná bude více těch, kteří mu na chuť přijdou, než těch, kteří nad ním mávnou rukou. No a na závěr nemohou než konstatovat, že jeho remake ze samého konce tisíciletí je právě tím nejlepším oceněním toho původního - originálu. Jedná se totiž podle mého názoru o snad nejhorší anglický seriál, na který jsem kdy koukal ( a nedokoukal). A to, že v seriálu ze sedmdesátých let jsou triky leckdy ne zcela dotažené a Hopkirk má stín nebo se pod ním prohne sedačka, když se posadí, nehraje vůbec, ale vůbec roli. No a ještě nezbývá dodat, že Anette Andre pro mně patří dodnes k tomu nejhezčímu, co se na plátně nebo na obrazovce v sedmdesátých letech objevilo.

Zvláštní. Když si přečtu hodnocení před sebou, je mi trochu líto nízkéhoa "ratingu" tohoto seriálu, který mám osobně rád (láska ke koním v tom hraje pouze vedlejší roli), snad bych řekl, že ze seriálů tohoto typu, natočených před rokem 1989 skoro nejradši. Proč? Tohle není ani režimní agitka ani její rafinovaně a řemeslně dovedně napsaná obdoba a la Dietl. Hubač byl Pan Dramatik a figury, které (a například i v Sanitce) vytvořil, jsou komplikované, uvěřitelné a také osobité. Soudruhování bych tady nekritizoval, je takové, jako v této době bylo a ona vrstva konfliktu, týkající se prosperity "firmy" (tedy státního statku) kontra "nerentabilní" chov koní by se dneska mohla odehrávat taky a probíhala by plus mínus stejně.....Kromě Hovory, jehož postoje a celý charakter jsou rozporuplné stejně jako u prakticky všech (s vyjímkou Lojzka -Hanzlíka, Michala-Vaculíka a poněkud plošší Ivy Janžurové), mně fascinoval vždycky i Josef Kemr a Miloš Nedbal a musím konstatovat, že kdyby se to odehrávalo dneska, bylo by to prakticky stejné. A ony cesty a křížení těch lidských povah a jejich vztahy by dnešním dramatikům vystačily asi tak na padesátinásobek dílů. Zkuste se na to podívat jinýma očima, zapomeňte na letopočet a všimněte si, že to není ani o vedoucí úloze všemoudré matičky strany a plnění a překračování plánu. Je to o tom nejzákladnějším, o vztazích mezi lidmi, o fanatizmu a zaslepenosti, kariérismu i slepé a nezištné oddanosti, zklamání, pádech a znovuvztávání a pokud to třeba někdo začne brát, rozhodně ho to obohatí. Jenom jakmile v posledních minutách závěrečné části skončí Velká Pardubická, vypněte zvuk, nebo těch pár blábolů s tuším krajským tajemníkem rychle zapomeňte. Ale i takhle to (díky Bohu) bejvávalo, Jiří Hubač byl realista, ten by se k psaní Okrsů na severu, Mužů na radnci nebo nejlepší socilastické Soap Opery nikdy nesnížil....