carl.oesch

Skvělý film. Tak trochu parodie, ukazující, jak to asi skutečně s těmi disidenty (mimochodem - disident je někdo úplně jiný, než byli oni salónní odpůrci normalizačních komunistů) bylo. Skvělý je Ondřej Vetchý, který vystihl ta gesta a vůbec chování Václava Havla dokonale a snad nejsměšnější a přitom nejrealističtější je ona scéna, kdy estébák Rímský společně s dalšími tajnými i esenbáky vtrhne do bytu, aby všechny přítomné sebral a stařík s berlemi na něj pokřikuje, že se na něj dívá celá demokratická Evropa. Stejně skvělá je i scéna u městského soudu v Praze a Havlovo (vlastně Vetchého) chování s pouty na rukou, když je odvádí eskorta. Inu, paní Boučková věděla o čem píše. Dcera svazáckého básníka Pavla Kohouta tohle znala velmi dobře a popravdě, se svým úžasným otcem, převlékačem kabátů a stejným pozérem jako byl Havel se v lásce vůbec neměla. Proč, to pochopí každý, kdo si přečte skvělou Kosatíkovu knihu Fenomén Havel. Ireně Pavláskové tenhle film prostě sedl a díky scénáři se i povedl. Jako kdyby to byl další díl Času sluhů.

Lehce slabší zápletka, kdy spravedlnost bere do ruky nejen Montalbano je vyvážená pro mně vedlejší postavou Clelie Rondinella, která na polorozpadlém statku chová slepice, prodává ekologická :-) vejce, ale především sama sebe v otevřeném přístřešku za průsvitnou zatahovací záclonou. A důvod je prostý a dojemný, i když (jak už to u Andrea Camilleriho je) bez uslintaného sentimentu. Manžel přišel o nohy, leží, trpí bolestmi a zdravotní péče je drahá. Do nějakého ústavu ho ale dát nechce. A tak, aby spolu mohli být tam, kde spolu strávili spokojený krátký čas (traktor mu přejel nohy tři roky po svatbě), věnuje se z pohledu pokřivené morálky prostituci. A k vyjádření toho všeho stačí Camillerimu (je autorem jak vlastní knihy, tak scénáře) ona prostá věta, kterou ona žena říká Montalbanovi: "Tady jsme sedávali s  manželem dlouho do noci." A člověku dojde, že spolu byli šťastní a to je hlavní a vlastně jediný důvod, proč dělá to, co dělá. Andrea Camilleri má svoje skvělé detektivky, které jsou mnohem víc, než jen  kriminálním případem podobnými vedlejšími osobami zalidněné mnohem víc, než kterýkoliv jiný autor podobně koncipované literatury. Na rozdíl od Maigretů, Poirotů, Marplových a řady dalších podává obraz dnešní Sicílie takový, jaká asi podle všeho je. A hvězda La Vanexiany po dvaceti letech po natočení tohoto pro mnohé nezapomenutelného opusu svoji vedlejší roli zvládne perfektně.

Už starý Gabin je pořád pašák. Dneska už prostě takoví herci neexistují a poslední vymírající představuje Jean Reno...detektivka je jednoduchá, závěrečná střílečka má válečné parametry, mrtvých je tady spousta, líbí se mi, jak Gabin stojí nad sténajícím vraždícím monstrem na konci a ten se ho ptá, proč ho zabil. A odpověď v tom smyslu, aby taky na vlastní kůži poznal, co dělal druhým je správní, spravedlivá, ale v dnešní době by byl podobný policista odsuzován ze všech stran a pro onoho vraždícího zločince, který chtěl všechno jenom pro sebe by bylo plno pochopení a omluv...inu, jiná doba. Asi lepší (nezažil jsem), než ta dnešní.

Koukatelné a přes několika recenzenty zmiňovanou "nastavovanou kaši" mnohem lepší než dnešní "superakční" nebo naopak "mysteriózní", převážně skandinávské kriminálky. Na rozdíl od Belmonda tomu chybí humor, na druhou stranu to byla tento týden už druhá francouzská kriminálka (první byl Paša), kde se střílí o sto šest a počet mrtvol je pomalu na úrovni Breivika a jeho "exekuce". NIcméně, přes fakt, že Delon je zločinec, který byl odsouzen oprávněně a právem, nikdy nemohu necítit uspokojení, jak zlikviduje ty dva namachrované zabijáky, kteří si pod záminkou, že kopou diamanty vykopou vlastní hrob....

Tak jak mám Big Bena rád, tak tohle je jeden z nejlepších a přitom nejvtipnějších dílů. Berghammer a jeho citáty z bible (jeho vlastní) pobaví, jenže kromě celkem klasické zápletky, nevinné oběti se zde ne poprvé objevuje cosi, co ukazuje, jaká je ve skutečnosti ona slovutá katolická církev. A nejen tam. Je to vlastně v menším měřítku úplně stejné, jako ty "slavné" restituce a finanční náhrady u nás. Přesně takhle taky ona katolická církev získávala majetek (nepočítám vysloveně násilné rekvizice ve středověku a nebo po třicetileté válce), o něž se tak rozhořčeně hlásila od tzv. pádu komunismu.  Otázka je, kdo je větší šejdíř - jestli prelát Hinter nebo Toni Rambold. Po zralé úvaze tvrdím, že nakonec vítězí prelát, Rambold kromě užívání života plnými doušky občas taky něco vytvořil a jakkoliv jsou jeho podnikatelské aktivity líčeny v seriálu vesměs v černých barvách, fakt, že vlastně ve finále protizákonně nikdy nejedná je taky dost vypovídající. Nemohu si pomoct, ale v seriálu mi nesedí komisařka Lorenzová. Katherine Abt je později jiná liga, bohužel, jak to u seriálů bývá, pozdější díly jsou čím dál tím slabší (čest primáckému Poldovi, tam je to naopak, aspoň zatím).

Jestli Osvobození mělo ještě jakž takž nějaké filmové kvality, tohle už je ukázka progresivní paralýzy jak tvůrců, tak vlastního Sovětského Svazu. Je to ještě trapnější, než Vojáci svobody, ještě amatérštější (scény, kdy Stalin probírá situaci se svými nejvyššími vypadá vysloveně jako parodie a nevím, proč jsem si tady vybavil, že takhle by to vypadlo pravděpodobně v provedení Červeného trpaslíka nebo Monthy Pythonů). Problém je v tom, že tohle je oficiózní propaganda jako hrom. Přitom to primárně není dáno tím, že to je sovětský film, řada sovětských válečných filmů je nejméně dobrá a taky přes všechno dost pravdivá (od Bojovali za vlast po děsivý Jdi a dívej se...), ale tady se projevuje typický rys ruské povahy - neschopnost přiznat chybu, neochota si připustit, že nejsem nejlepší na světě. Viděl jsme dokument s jedním sovětským generálem a ten se tam na adresu právě těchto stupidních propagandistických filmů rozčiloval a ptal se, proč když byli sovětští vojáci tak hrdinní, sovětští velitelé tak dokonalí, tak jak je možné, že se zbabělí a neschopní nacisté dostali až pod Moskvu, oblehli Leningrad a dostali se až na Kavkaz a k Volze? Je zajímavé, že Američané natočili svůj první velkofilm tohoto typu naopak o jednom z jejich největších průšvihů za války - Tora, Tora, Tora! - s tím, že tvůrci jednak točili skutečně podle historických faktů (nefabulovali třeba, jestli Roosevelt a spol. věděli o japonském útoku a nechali věcem hlavní průběh, aby dostali Státy do války dřív, než Němci vyhrají v Evropě a Rusku a svoje zdroje dostanou na úroveň Ameriky...) a podobně to bylo v ještě dokonalejším (technicky) Příliš vzdálený most. Něco takového jsme se od sovětské kinematografie nedočkali nikdy. CO s týká bojových scén, tak to byla trapnost ještě větší, i v porovnání s Osvobozením to bylo tak neuvěřitelně diletantské, že člověk odmítá uvěřit, že to točil ten samý režisér. A vrcholem byla "technika", kdy německé tanky vypadají skoro jako Tigery a na ruské straně nejsou prakticky žádné T-26 - tehdy nejmasovější sovětský tank. Co dodat? Pokud bych měl uvést příklad, jak nemá velkofilm z druhé světové války vypadat - nebyli by to Vojáci svobody, ale zcela jednoznačně Boj o Moskvu (na druhý díl nemám...). A jako perlička na závěr - Stropnický ve štábu toho pozdějšího "polského" maršála nemá opravdu chybu.

Skvělý a přesný koment flanker.27. Nechápu, co je smyslem točení podobných filmůl, kde je Churchill znázorňován jako naprostý idiot, vesměs jako uslintaný ožrala a člověk, který chvílemi ani neví, co dělá. Zrovna čtu už nejmíň potřetí jeho paměti z 2. světové války a to, co je jak v tomhle filmu, tak ve filmu Nejtemnější hodina, je kupa nesmyslů. V Česku mě štve, jak povrchní, hloupí a líní jsou scénáristé, ale když si vezmu tyhle dva "velkofilmy" o Churchillovi z poslední doby, myslím, že v UK na tom nejsou o moc líp. Onen von Tunzlemann zplodil sračku a pan Teplický z ní nemůže udělat nic než to, co můžeme vidět. Řadu působivých vizuálů, celkem sympatickou Clementine Hozierovou, která to s Winstonem neměla skutečně jednoduché, ale to je asi tak vše. Úplně šílené je obsazení hlavních osob (podobnost se skutečnými osobnostmi zas až tolik neřeším, v jednom velmi skromném, ale skvělém filmu o dni D, kde D. Eisenhowera stvárnil dokonale Tom Selleck), ale tady to vypadá, jako kdyby všichni vedoucí byli do války povoláni z nějakého domova pro seniory - D. Eisenhower byl v té době 54 letý, pravda Smuts byl o dvacet let starší, ale drtivá většina ostatních byla relativně mladá - Brookovi bylo 61, Montgomerymu 57 let. Pravda, Churchillovi bylo sedmdesát, ale je třeba si uvědomit, že zemřel v 91 letech a po válce byl ještě jednou premiérem, i když tam už to bylo slabší. Docela by mě zajímalo, co je za tím, dělat z něj a jemu podobných osobností čím dál tím větší trotly...oslava podivných existencí typu pseudofilosofa Marxe, či kdejakého rudého bastarda typu Castra či Che Guevary je ukázkou degenerace západní společnosti. Jistě, jak píše flanker, Churchill měl řadu chyb, ale byla to skutečná osobnost, což se o jakékoliv vedoucí politické osobnosti říct nedá ani náhodou.

Takhle má vypadat dokumentární film. Ne ty sračky od Francouzů a Rusů, které nám nabízí pořád dokola ČT...dozvíme se maximum známých a co nejobjektivnějších informací o daných událostí, zejména z vojenského hlediska. Nicméně, slovy Clausewitze, válka je pokračování politiky jinými prostředky. Jak objektivní a věcné, hlavně ve srovnání s ruským Vlastenecká válka, který se snaží a by byl podobně kvalitní, ale jako ve většině případů, Rusové (a Francouzi jenom málokdy) prostě objektivní být nedokážou.

Docela zábavný film, který si na nic nehraje, nepředstírá, jak je originální a mimořádný, vtípky možná už leckde předvedené jsou pospojovány celkem dobře a když se k tomu přidá, že ten film vypadá jako film a hercí hrají (mají co), tak bych řekl, že jsem byl spokojenější, než jsme si představoval. Protože domácí film je jedna obrovská bída, prázdnota a nabubřelost. Za možná nejgeniálnější fórek pokládám ono ostentativní použití PP na konci - oblek Bandi. Jako celkem pravidelný sledovatel různých těch Specialistů, Modrav, Kriminálek Anděl nebo Ostrava, či strašlivých detektivek z dílny České televize (čest těm dvěma výjimkám) mně to rozhodně neuráželo, naopak jsem si vybavoval, kde jsem už co viděl a co bylo původním předmětem parodie. Bláboly zdejších intošů, že to bylo podle žhavých výstřelů, či čeho jsou taky docela komické, parodie tohoto typu jsou mnohem starší a najdeme je i v českých luzích a hájích, i když jsou rok od roku fousatější. To ale moderní vzdělanci exhibující tady nedají. Takže díky tvůrcům za 97 minut celkem solidní zábavy, nic víc jsem od toho nečekal (nakonec ani v těch sledovaných detektivkách není nic víc než zábava) a díky taky za tu Olomouc. Ačkoliv jsme rodilý Pražan (ne nějaká náplava - to jsou ti praví pražáci), jsem vděčný za každé jiné místo než Praha, kde se český film nebo seriál odehrává.

Sám o sobě velmi dobrý počin. Takže, na úvod - to špatné. Zmiňují to tady někteří kolegové, nechápu ony hrané sekvence. Je DOKUMENT a ne umělecká rekonstrukce. Tohle je tak trochu kočkopes, který oslabuje smysl a sdělení. Nedávno jsem viděl dokument o bitvě u Midway. Skutečný dokument, kde bylo zachyceno maximum dostupných informací a záběrů. Film končil zajímavě - kdyby skutečné události někdo napsal jako scénář filmu, působily by nepravděpodobně. No a cca za měsíc jsme viděl MIdway z roku 2019, působivý válečný film, který prostředky uměleckého filmu ukazoval bitvu z naprosto jiného úhlu pohledu než onen dokument, přičemž ale ten dokument postavený zcela na faktech a film hraný nebyly naprosto v žádném rozporu. To samé je tady. Když si vezmu skvělý dokument (rovněž německý) Hitlerova kronika, o olympiádě v roce 1936 je tam v prvních dílech celá řada zmínek. Skoro 13 hodin dokumentu je založeno pouze a výhradně dobových filmových záběrech a velkou část komentáře tvoří citáty z deníků tehdejších současníků. Tady se řeší pouze otázka dvou židovských osob v celé té mašinerii a to oslabuje ono zásadní sdělení založené na čistě věcných argumentech a totiž, že to byli nacisté, kdo objevili ideologický a propagandistický potenciál "přátelského setkávání mládeže celého světa" (jak to nakonec tak dovedně prezentovala i L. Riefenstahlová). A že to byli oni, kdo nasadili pomyslnou laťku, od které už nebylo cesty zpět a dneska je tato monstrózní akce jenom napodobováním toho, co "vynalezl" Hitler (či asi spíše Goebbels). Kdo a proč později pořádal olympiády? BUď země, které chtěly světu ukazovat zcela falešnou tvář podobně jako nacisté a nebo země, které si tím dodávaly sebevědomí) a nakonec, i když ne v poslední řadě - země, které chtějí ukázat, že na to "mají", že jsou nejen tak mocné, ale hlavně tak bohaté, že si mohou dovolit takovou bombastickou akci pořádat. Běda tomu, když se chce předvádět někdo, kdo na to nemá. Skončí jako Řecko nebo alespoň jako Montreal. A tohle bylo v dokumentu naznačeno jenom částečně, chyběl tady nějaký odkaz k dnešní době. I když nechci dávat rovnítko mezi Hitlera a Putina, čím byly zimní olympijské hry v Soči? Proč pořádá příští olympijské hry zase Peking, megapole, kde už letní hry byly a odkud se bude jezdit na svahy hor ještě mnohem dál, než v Soči. My jsme mocní, my na to máme. A tak působí až trapně, když se z politických důvodů odebere pořádání mistrovství světa v hokeji Bělorusku s ohledem na tamější režim, ale všichni pojednou slavit "svátek mládeže celého světa" do Pekingu. Z Berlína odjížděli všichni nadšení tím, jak přátelští byli Němci a jak bylo vše skvěle zorganizováno (netušil jsem, že to byly první olympijské hry, které se objevily na televizních obrazovkách) a nikdo jako kdyby ani nevěděl a nebral v úvahu, že to bylo pouhý rok poté, co Hitler obsadil Porýní a zavedl znovu vojenskou službu včetně vytvoření Luftwaffe a tankových jednotek. To je ono nejpodstatnější a nejdůležitější. Smutný osud velitele olympijské vesnice, odmítnuté výškařky jsou jenom drobné útržky, které k tomu nejpodstatnějšímu nemají co říct. Ačkoliv tlak na Židy existoval ještě dřív, než so v roce 1933 stal Hitler kancléřem, norimberské zákony byly v platnosti teprve rok, ale křišťálová noc a konečné řešení bylo ještě z pohledu vymezeného času daleko před třetí říší.