revere

Odpouštím Vlnám historické nepřesnosti, faktografickou polopatičnost i poněkud černobílé charaktery. Skutečných pamětníků Osmašedesátého je již málo, ani já už se k nim nepočítám. Nedokážu se však v příběhu vyrovnat s nedostatky v logice. Pásky s Johnnym Cashem jsem si již i já jakožto žák prvního stupně ZDŠ o dva tři roky později kopíroval pomocí dvou magnetofonů Tesla B56 a "pětikolíkové šňůry". A i když se mému tátovi "americký" obsah nebezpečně nelíbil, nenosil jsem je s sebou v aktovce na schůzky s kamarády. Největší problém pro mne však spočívá v tom, že nevím, mám-li film vnímat jako intimní drama několika lidí a jejich charakterů, anebo hraný dokument. V celkovém výsledku mne pobavil, ale emočně nijak nerozebral.

Co já bych dal za biják! Za pořádnej biják...

Koňácké téma není mým koníčkem a dnes jsem ho dostal koňskou dávku. Bělouš (doufám, že se tím výrazem nedopouštím rasové nekorektnosti) tu natěstí působí jako určitý katalyzátor projevu charakterů a vývoje vztahů. S výjimkou právnického oříšku dvou navzájem se vylučujících závětí není příběh ničím objevný, ale plyne hezky pomalu a umí pobavit jemným humorem. Takže zásadním nedostatkem je vlastně jen závěr, který není ani drama, ani melodram, ani pekvapivý ani otevřený, postavy i děj náhle ztratí kontinuitu a při prvních titulcích se zdá, že film skončil již před chvílí a pár minut jsem se díval na začátek něčeho jiného.