Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Drama

Recenze (239)

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

— I am Paul Muad'Dib Atreides, Duke of Arrakis. The Hand of God be my witness, I am the Voice from the Outer World! I will lead you to paradise! — Tam, kde první část z velké části působila komornějším dojmem, je druhá část Duny velkolepější snad ve všech ohledech – více akce, monumentálnější scény, osudovost a epičnost. Villeneuve do toho šel naplno, předčil sám sebe a svůj první díl a přinesl dokonalou filmovou adaptaci legendárního románu a dokonalý filmový zážitek podobný Návratu krále. Víceméně platí vše, co platilo i o první části. I druhá Duna je nádherně natočené umělecké dílo, skoro artové sci-fi s dechberoucím vizuálem a hudbou, fantastickými hereckými výkony a jedná se o skvělou a věrnou adaptaci, která ctí předlohu (i když se samozřejmě oproti knize mnoho změn z pochopitelných důvodů událo). Nebudu se tedy moc opakovat (viz komentář k první části) a vyzdvihnu prostě fakt, že každá scéna od momentu, kdy Paul vypije Vodu života a převezme roli mesiáše, až do chvíle kdy se stane imperátorem a rozpoutá džihád, je každá scéna dechberoucím filmovým zážitkem. Scény, kdy se Muad'Dib naplno ujímá své role mesiáše jsou neuvěřitelné a mrazivé, Timothée Chalamet je jako Muad'Dib naprosto dokonalý. Jakou moc má víra a fanatismus a jak nebezpečné je následovat proroky a hrdiny? Za jakých okolností je správné tuto moc vzít a využít a jak snadno může snaha konat dobro vést ke krveprolití? Duna úžasně převrací klasickou hrdinovu cestu a doufám proto, že se dočkáme i třetí části příběhu – následků Muad'Dibova džihádu a hlavně toho, jak se hrdina a mesiáš vypořádá s hrůzami, které byly jeho jménem způsobeny. Duna je komplexní filozofické sci-fi navždy zapsané do historie a těší mě, že o filmové adaptaci lze nyní říct to samé a že své předloze dělá velkou čest. Villeneuveho Duna je svým významem pro kinematografii jako další Jacksonův Pán prstenů, už teď jde o kultovní klasiku, která bude dávána za zářný příklad a která zcela jistě bude v dnešní záplavě generických a špatných blockbusterů po zásluze sklízet jedno ocenění za druhým. — Lead them to paradise… —

plakát

Králíček Jojo (2019) 

— Fuck off, Hitler! — Po přečtení knižní předlohy a až následném zhlédnutí filmu jsem moc rád, že Taika Waititi pro své filmové zpracování zvolil úplně jiný styl a dokonce do filmu vložil i sám sebe jako parodii na Hitlera. Vážné, napjaté a občas vcelku drsné momenty ve filmu přecházejí v komedii, satiru, až parodii a obráceně, a to klidně i v rámci jedné scény. Tenhle styl asi nesedne každému, ale mě tohle tragikomické pojetí nacismu neskutečně bavilo a dokázalo mě nahlas rozesmát. Scénář nácky a jejich ideologii skvěle zesměšňuje, zároveň se tento ujetý styl, který mi občas připomínal filmy Wese Andersona, skvěle prolíná s dramatem o lásce, dospívání a válce. A to i díky fantastickému hereckému obsazení, které režisér úžasně vede. No a navíc se natáčelo i v Česku. Za mě je Jojo Rabbit velmi příjemným překvapením; filmem, který mě bavil od začátku do konce a na který se vždy moc rád podívám a mohu ho jen doporučit.

plakát

Věční hrdinové: Indiana Jones a Harrison Ford (2023) 

Pokud má dobrodružství jméno, musí to být Indiana Jones. Skvělý dokument o vzniku jedné z mých nejoblíbenějších filmových sérií, který je ale především nádhernou poctou úžasnému a mému nejoblíbenějšímu herci. Dokument kromě pořádné dávky nostalgie a zajímavých momentů z natáčení, ukazuje i skvělé archivní záběry. Indiana Jones je a vždy bude legendou, stejně tak Harrison Ford, kterému za vše patří obrovské díky!

plakát

Akta X (1993) (seriál) 

— Mulder, the truth is out there, but so are lies. — Kultovní seriál, který se už během vysílání stal legendu s dvojicí hlavních postav, které zná celý svět. X-Files tvoří z poloviny hlavní dějová „mythology“ linka, jejíž epizody zabývající se vládními konspiracemi a UFO, jsou naprosto skvělé, napínavé a parádně natočené. Zápletka každou další takovou epizodou fantasticky vtahuje diváka stále hlouběji do rabbit hole svých konspiračních teorií. Z druhé poloviny jsou to pak „monster of the week“ epizody, které jsou svou kvalitou ale velmi různé – mohou být skvělým atmosférickým hororem, odlehčenějším dobrodružstvím, nebo průměrným sci-fi. X-Files jsou pro mě ale hlavně skvělá svou atmosférou, kterou mám s tímto seriálem neodmyslitelně spojenou – devadesátková nostalgie deštivého amerického maloměsta, ve kterém úžasně charismatická dvojice FBI agentů vyšetřuje místní záhadu. Ano, X-Files jsou hlavně Mulder a Scully, asi by to fungovalo i bez nich, ale myslím, že právě charisma a chemie hlavních postav, jejichž obsazení se nadmíru povedlo, udělalo z tohoto seriálu právem kultovní záležitost, kterou zná úplně každý.

plakát

Simpsonovi (1989) (seriál) 

— D'oh! — Simpsonovi mě provázeli od dětství a na starší série se vždy rád podívám, dokonce když si vzpomenu na některá dobrodružství žluté rodinky ze Springfieldu, dostaví se hezká nostalgie. Zhruba tak do 25. série se právem jedná o jeden z nejlepších (nejen animovaných) seriálů všech dob. Posledních víc jak deset let se však Simpsonovi s každou sérií propadají čím dál hlouběji pod průměr. Pamatuji si, jak kdysi kolovaly zvěsti, že Simpsonovi možná skončí a jak mi to přišlo strašné a bylo mi to líto. To bylo před víc jak deseti lety… Když jsem se u jedné z novějších epizod ani jednou nezasmál, bylo mi jasné, že je něco špatně a uvažoval jsem, že by konec Simpsonových asi nebyl úplně na škodu. To už také bylo před mnoha lety. Upřímně mě překvapuje, že seriál stále běží, podle mě už dávno ztratil jakoukoliv kvalitu. Nijak ani nemám chuť se na nové epizody dívat, raději si po sté pustím ty staré.

plakát

Futurama (1999) (seriál) 

— Bite my shiny metal ass! — Kultovní Futurama se ani po letech nestala takovým kulturním fenoménem jako její žlutí sourozenci, ale to je vlastně dobře. Na rozdíl od Simpsonových, kteří se s každou přibývající sérií už skoro dvacet let propadají čím dál víc hlouběji pod průměr, mají původní série Futuramy vzestupnou kvalitu a také jasný začátek a konec. Skvělé hlavní i vedlejší postavy se vyvíjejí, stejně tak jejich vztahy. Tvůrci zde také mohli naplno využít svou fantazii a postavy se tak občas dostávají do bizarních situací, ze kterých se ale stejně bizarně i dostávají. Svět Futuramy skvěle kombinuje moderní sci-fi s tím retro pulpovým, často odkazuje na jiná díla žánru, či rovnou tvoří vlastní předělávky klasických příběhů. A i když je vše zasazené tisíc let do budoucnosti, odkazuje se samozřejmě i na současnost. 31. století tak působí bláznivým, ale zároveň i komfortním dojmem toho, že taková absurdní budoucnost by vlastně nebyla tak špatná, zvlášť se sexy mutantkou a nejlepším kámošem robotem po boku. Posádka Planet Express sice přežila už několik zrušení, to před víc jak deseti lety se však zdálo být nadobro poslední a děj se krásně uzavřel. I když mám radost, že jsme se po letech dočkali dalších epizod, bojím se, aby se Futurama nyní nevydala po stejné cestě jako Simpsonovi. Nejnovější série byla totiž celkem tragická, svou snahou o reflektování „současných“ témat se totiž už v době vydání kvůli ohraným vtipům bez nápadů stala nevtipnou a trapně neaktuální. Původní série Futuramy ale navždy patří k tomu nejlepšímu z animované seriálové tvorby.

plakát

Ahsoka (2023) (seriál) 

— What was first just a dream has become a frightening reality for those who may oppose us. — Ahsoka je jako milostný dopis celému Star Wars univerzu a všemu, co v něm dosud Dave Filoni vytvořil. I když často nemám rád, jak se Filoni snaží své milované dítě Ahsoku procpat úplně do všeho, na její samostatný seriál jsem se těšil. A i přesto jsem byl velmi překvapen. Scénář je skvělý, hudba nádherná, souboje naprosto úžasné. Ahsoka přináší do Star Wars univerza hodně, rozšiřuje jeho mytologii, po letech odhaluje osudy oblíbených postav (očekávaný návrat Ezry mě moc potěšil a bavil), propojuje všechny éry a do hrané formy přenáší věci a postavy, které jsme dosud viděli jen v animaci. Znalost Clone Wars a Rebels je pro sledování Ahsoky klíčová, ze Star Wars je už regulérní cinematic universe, navazuje se i na Mandaloriana a vše spěje k velkolepému filmovému crossover zakončení. Převést animované postavy do live-action se povedlo velmi dobře. A to i přesto, že na mě Rosario Dawson svým toporným ztvárněním Ahsoky působila většinu času vcelku nesympaticky (vlastně bych byl možná raději, kdyby tu Ahsoka vůbec nebyla, už jen její samotná přítomnost ve všem po jejím konci v Rebels totiž celkem narušuje canon), ostatní postavy to naštěstí vynahrazují. Hlavně Ray Stevenson a Lars Mikkelsen jsou ve svých rolích naprosto fantastičtí. Po víc jak třiceti letech na scénu v hrané podobě vstupuje legendární velkoadmirál Thrawn a jeho návrat jako dědice Impéria nemá chybu. S tím se pojí i to, co na Ahsoce vážně velmi oceňuju a sice, že je každá epizoda důležitá, nacpaná zajímavými věcmi, posouvá děj dopředu a není zde žádný filler. Ahsoka by klidně mohla jít do kin jako plnohodnotný film, kvalitou je skutečně někde jinde.

plakát

Oppenheimer (2023) 

Co o posledním Nolanově počinu ještě napsat, co už nebylo napsáno nebo řečeno stokrát předtím? Geniální režisér a scénárista opět nezklamal, a i když je Oppenheimer jiný žánr, než kterému se doposud věnoval, stále z něj čiší Nolanův nezaměnitelný styl. Netradiční životopisný snímek dostál všemu hypu kolem, možná ho i předčil a zařadil se mezi nejvážnější kandidáty na Oscara snad ve všech kategoriích. Oppenheimera je třeba vidět v kině, práce se zvukem a hudbou je totiž naprosto fenomenální.

plakát

Indiana Jones a nástroj osudu (2023) 

Pokud má dobrodružství jméno, musí to být Indiana Jones. Ikonický klobouk, bič a naprosto dokonalý Harrison Ford. Legendární archeolog se po letech konečně vrátil na ještě jedno poslední dobrodružství. Oceňuju, že pátý Indy se vůbec nesnaží vézt na vlně nostalgie a odkazech na předchozí díly (jako například sedmé Star Wars), ale že přirozeně působí jako prostě další pokračování a další (už definitivně poslední) dobrodružství. Taky CGI omlazený Indy za druhé světové války se velmi povedl. Snad jediné, co bych kromě někdy až moc dlouhých akčních scén vytknul je, že je Indy mnohem pasivnější postavou a to nejen v akčních scénách (kde se s ohledem na Fordův věk není čemu divit). Ústup do pozadí během akčních scén však Ford vynahrazuje svým skvělým hereckým výkonem v celém filmu. Poslední Indiana Jones tak dopadl velmi dobře. Jedná se o solidní zakončení kultovní a nesmrtelné filmové série, důstojné rozloučení Harrisona Forda s touto legendární postavou a konec celé jedné éry.

plakát

Král (2019) 

Musím říct, že jsem od Netflixu nečekal tak solidní a precizně natočený snímek jakým je The King. Dramatický, realistický, špinavý, drsný, ale hlavně skvěle napsaný a zrežírovaný, s bezchybným hereckým obsazením. The King má potenciál historického velkofilmu, přesto je vhodně komorní a shakespearovský, plný skvěle napsaných dialogů a s úžasně zpracovanou a natočenou závěrečnou bitvou.