TwoFace

Od začátku, který vás rozbrečí, až po konec, na kterém se usmějete štěstím, je John Wick poctivý akční film se spoustou skvělých přestřelek a mlátiček. Hlavní hrdina si jde přímo za svým, film nebere žádné odbočky, a jedna akce tak střídá druhou. Film se přitom drží při zemi, a tak tu auta konečně nevybuchují a k zabití padoucha je potřeba víc, než jen jedna kulka (počítal někdo headshoty?) a občas utrousí i nějaký ten vtípek. Musím říct, že jsem ještě nikdy hlavnímu hrdinovi tolik nefandil, aby všechny ty hajzly dostal. Všechno navíc doprovází parádní soundtrack.

— If you weren't so crazy, I'd think you were insane. — Dlouho jsem nezažil, aby se celé kino smálo. Můžou za to skvělé hlášky, které hercům parádně sedly. Třeba Will Smith je naprosto suprový. Děj je možná celkem jednoduchý a zabíhá do klišé, o to víc si pak ale člověk může vychutnávat akční jízdu. Já si užíval každou vteřinu. Písničkový soundtrack filmu krásně sedí. Nesmím ale zapomenout na hlavní tahák filmu: Harley Quinn v podání mé oblíbené Margot Robbie a Jokera v podání úžasného Jareda Leta. Dva největší důvody, proč jsem se na film tak těšil. Všichni členové týmu jsou skvělí (hlavně Deadshot), ale právě Harley a Joker jsou vrchol filmu. A tvoří skvělý pár. Harley je prostě boží, roztomilá, šílená, sexy mrcha. A Joker je prostě vyšinutý magor. Novou verzi klasické postavy zahrál Jared Leto naprosto skvěle a proto je škoda, že nedostal víc prostoru. Chybělo mu střetnutí s Batmanem a hlavně role hlavního záporáka, což je obojí doufám jen otázkou času. Neuvěřitelná škoda, že se většina scén s Jokerem vystřihla. Hlavně ty, které ukazovaly jeho vztah s Harley v pravém světle takový, jaký má být. Leto se do role skutečně vžil a zaslouží si, aby byl jeho herecký výkon viděn. I když je Suicide Squad zábavným a vcelku povedeným filmem, fanoušci, Jared Leto a především režisér David Ayer si zaslouží, aby světlo světa spatřila původní temnější, dospělejší a propracovanější verze. #ReleaseTheAyerCut

— Sometimes in war, it’s hard to be the one that survives. — The Clone Wars mě neustále překvapují svou úžasně zvládnutou akcí, za kterou by se nemusely stydět ani plnohodnotné filmy. Ať už jsou to epické výsadky klonů, rychlé a působivé boje se světelnými meči, nebo jenom vesmírné bitvy, tak jsou prostě skvěle zvládnuté. Anakin a Ahsoka jsou skvělá dvojice. O to víc pak bolí vidět, jak se znovu setkají v Rebels. Jen škoda, že téměř polovina seriálu je filler, který vůbec nic nepřidává. Když však TCW zazáří, tak naprosto oslnivě, a nabízí jedny z nejlepších momentů v celých Star Wars. Některé díly působí jako starwarsovská variace na Bratrstvo neohrožených. Moc se mi líbí, jak kloni dostali vlastní prostor a seriál skvěle rozvíjí jejich osobnosti. Už jenom samotný character development postav, především Ahsoky, Rexe a Maula, je skvělý a dělá z The Clone Wars jednu z nejlepších věcí, která kdy v rámci Star Wars univerza vznikla. Válka, která měla jen jednoho jediného vítěze, byla po dvanácti letech dobojována, pouta bratrství byla zpřetrhána, Republika padla a tyranie Impéria započala. To vše v dechberoucím závěru podtrženém dokonalou hudbou, který se okamžitě stal jedním z nejsilnějších a nejlepších momentů v historii Star Wars.

— You will give the people of Earth an ideal to strive towards. They will race behind you, they will stumble, they will fall. But in time, they will join you in the sun, Kal. In time, you will help them accomplish wonders. — Nikdy jsem Supermana moc nemusel. Filmy s ním mě nějak zvlášť nebavily a jako komiksová postava mi přišel až moc černobílý a plochý. Tohle všechno však Man of Steel změnil. Christopher Nolan a David S. Goyer znovu oživili filmového Supermana, stejně jako se jim to předtím povedlo s Batmanem, a pomohli odstartovat nejlepší komiksové filmové universum. Pod režijní taktovkou nesmírně talentovaného Zacka Snydera je Superman připodobněn k Ježíši Kristu a poslán zachránit Zemi. Snyderovi se povedlo natočit nejlepší supermanovský film všech dob a jeden z nejlepších komiksových filmů vůbec, a pokaždé když Man of Steel vidím, potvrzuje se mi, že tento žánr, jeho akční scény a práci s postavami, umí Zack Snyder nejlépe. Henry Cavill jako Poslední syn Kryptonu je ve své roli naprosto úžasný a upřímně si jako Supermana už nedokážu představit nikoho jiného. Stejně tak Michael Shannon jako Zod, který je zde jedním z nejlepších filmových záporáků. Vlastně bych mohl vyjmenovat celé herecké obsazení, které je zástupem skvělých herců, kteří jsou ve svých rolích perfektní. Obzvlášť vyzdvihnout musím Kevina Costnera, jehož scény s Clarkem patří k těm nejlepším a jejichž témata, lidskost, láska a moudrost Supermana provází celou jeho cestu. Man of Steel je audiovizuálně dokonalý film s jasnou vizí, dokonalým scénářem a velice působivou dynamickou akcí. Tu tvoří hlavně skvělá kamera a úžasná úderná hudba Hanse Zimmera, která ve správných momentech nakopává akci či naopak ždíme emoce a posunuje tak každou scénu o několik levelů výše. Dechberouci úvod na Kryptonu, Clark hledající své místo ve světě, první let, působivá bitva ve Smallville, závěr, kdy sledujeme tři dějové linky, které se nakonec v jednom momentu spojí a kulminují v úžasnou závěrečnou bitvu; film je zkrátka plný skvělých a emočně silných momentů, které patří k těm nejlepším ve svém žánru. Man of Steel je nejenom epickou podívanou, ale i inspirujícím uměleckým dílem, které klade otázky a vybízí k zamyšlení nad naší vlastní existencí, morálkou a světem kolem, což Snyder plně rozvíjí v dokonalém pokračování.

Krásný a dojemný snímek s melancholicky poetickou atmosférou a s úžasnou hereckou dvojicí Caine a Maguire.

Moje oblíbená romantická komedie. Totální nářez od začátku do konce! Deadpool se konečně dostal do mainstreamu a jeho obnovená premiéra je vším, čím má být. Vtipná, vulgární, krvavá, plná odkazů na ostatní superhrdiny a ještě ke všemu se skvělým scénářem a strukturou vyprávění. Ryan Reynolds se pro tuhle roli narodil. Ale to hlavní, co Deadpool dokázal, je, že otevřel dveře dalším R-kovým komiksovým adaptacím. A taky musím pochválit reklamní kampaň filmu, protože ta byla tak špičková, že za to měla dostat speciálního Oscara.

— Thirteen souls fed to hungry earth opens the way for our dark lord's birth. — "The occult and witchcraft are so often used in cinema with a heinous disregard for even researching its origins. However, I liked the themes of Salem. It looks at the witch trials without being cliche like most modern films." Stejnými slovy jako Marilyn Manson bych popsal Salem i já. K seriálu jsem se dostal právě skrz Mansona a zaujal mě jak svým zpracováním a tématem, tak i zajímavým příběhem a postavami. Janet Montgomery v hlavní roli je naprosto úžasná, krásná a místy i děsivá zároveň. Svým hereckým výkonem často zastiňuje své kolegy (což však u některých nebylo zas tak těžké). Co se „skutečně“ odehrálo v Salemu na konci 17. století je fascinující námět. Okultismus a nejrůznější rituály jsou zpracované opravdu skvěle, a to hlavně v první sérii. V dalších dvou se mi zdálo, že Salem až moc zabředl do žánru fantasy a magie byla až moc využívaná úplně všemi. Taky škoda, že samotným procesům se seriál věnuje jen v první sérii a další dvě se už jimi prakticky nezaobírají. Vrcholu pro mě Salem dosáhl s příchodem Increase Mathera, proto škoda, že se i další dvě série nenesly v podobném duchu. Moc se mi líbilo i salemské ztvárnění Samaela a jeho teologické rozpravy s Cottonem. To, že byl seriál zrušen předčasně, je však hlavně v poslední sérii velmi patrné – charaktery postav se rapidně mění a děj se žene kupředu. Přesto jsem ale rád, že se tvůrcům podařilo Salem ukončit. Jen škoda, že se vše vlastně odehrává jen v prvních měsících salemských procesů, a i když finále seriálu teasuje fakt, že hon na čarodějnice bude pokračovat, bohužel už nikdy neuvidíme, jak by byly tyto další měsíce ztvárněny. Přesto je ale fajn, že se Salem dočkal zakončení, mnoho seriálů tento luxus nedostane.

— When life gives you lemonade, make lemons. Life will be all like: "What!?" — Krásný pohled do americké rodiny 21. století, ve které se dá snadno ztotožnit s postavami, jejich vzájemnými vztahy, úspěchy a problémy, i situacemi do kterých se dostávají. Naprosto skvělý seriál na zvednutí nálady. Skvělí herci, kteří si to opravdu užívají a geniální scénáře, které vytvářejí úžasné situace. Některé epizody jsou vypointované až tak, že jenom kroutíte hlavou, jak chytře vtipné ty momenty vlastně jsou. Je točen originálním stylem, eliminuje všechny prvky, které činí jemu podobné seriály trapné (umělý a nucený smích tu opravdu nenajdete), a tak vyčnívá nad nudnou a nenápadnou konkurencí. Taková moderní rodinka snadno přiroste k srdci a nepustí.

— The problem of evil in the world. The problem of absolute virtue. The problem of you on top of everything else. You above all. Because that's what God is. (…) See, what we call God depends upon our tribe. Because God is tribal. God takes sides. (…) If God is all-powerful, He cannot be all-good. And if He is all-good, then He cannot be all-powerful. And neither can you be. They need to see the fraud you are. With their eyes. The blood on your hands. — Zack Snyder povýšil žánr superhrdinských filmů na umění. S čistým svědomím mohu Batman v Superman: Dawn of Justice (samozřejmě Ultimate Edition, neboli původní režisérskou verzi) označit za jeden z nejlepších komiksových filmů všech dob. Skvěle budovaná atmosféra, pomalý rozjezd a postupná gradace, kdy se hromadí hněv a zášť a šílený Lex Luthor v pozadí tahá za nitky, manipuluje oběma hrdiny a spřádá svůj geniální plán jak zničit a zabít boha. Poprvé v historii se na velkém plátně setkávají dva největší superhrdinové na světě a přesně po třiceti letech ožívají ikonické scény z Millerova komiksu. Ben Affleck je jako Batman/Bruce Wayne naprosto dokonalý. Nejenom, že úplně vypadá jako on, ale jeho ztvárnění této legendární postavy je nejvěrnější předloze – je tím nejlepším, nejpřesvědčivějším, nejbrutálnějším a nejděsivějším Batmanem, který se kdy na filmovém plátně objevil. Ať už jde o úžasnou a nejlepší Batmobilovou honičku dosud natočenou, bitku ve skladišti jako vystřiženou z Arkham her, nebo epickou bitvu se Supermanem, ve které divák téměř cítí každou ránou; kdykoliv je Affleck na scéně, ožívá Temný rytíř z těch nejlepších komiksů. Henry Cavill je jako Superman opět bezchybný a skvělý scénář jeho postavě přidává další psychologický rozměr, který skvěle navazuje na Man of Steel. Stejně jako v předchozím filmu, je i celé herecké obsazení BvS naprosto dokonalé. Především pak Jeremy Irons jako sarkastický Alfred, který si pro sebe krade všechny své scény, Eisenbergův šíleně geniální psychopat Lex Luthor, jehož první konfrontace se Supermanem na vrcholu mrakodrapu je naprosto geniálně napsaná, a překrásná Gal Gadot, která svou premiéru jako amazonská princezna a válečnice zvládla naprosto skvěle. Její nástup na scénu je jeden z nejepičtějších momentů, který umocňuje následný historický záběr na Trinity, kteří poprvé stojí bok po boku v závěrečné bitvě, která vrcholí dechberoucím a emočně silným závěrem. BvS jako komiksový film zkrátka nemá chybu. Akce je natočená naprosto parádně. Je epická, dynamická a doprovázená skvělou údernou hudbou, která ve správných momentech nakopává akci či naopak ždíme emoce a posunuje tak každou scénu o několik levelů výše. Propracovaná psychologie postav pak celý film povyšuje a činí ve svém žánru výjimečným. Snyder a Affleck představili padlého a zlomeného Temného rytíře, který se po dvaceti letech boje se zločinem ocitá tváří v tvář domnělé hrozbě proti které je bezmocný a propadá své temné stránce. Stejně tak Superman bojuje sám se sebou a snaží se zůstat dobrý ve světe, ve kterém je to téměř nemožné. Klade si otázku, zda má jeho snaha pomáhat vůbec smysl, když není v jeho moci pomoci všem a jeho samotná existence vyvolává ve světě kontroverzi. Scéna, kdy Muž z oceli přilétá před Kapitol, symbol spravedlnosti a svobody, a zde na něj čeká dav protestujících, který ho nazývá ilegálním imigrantem a ze strachu ho nenávidí, je až děsivě realistická. Jak dokáží média manipulovat veřejným míněním, jak lidé nenávidí to, čemu nerozumí, jak dokáže strach a pocit bezmoci pokřivit dobré muže a obrátit je proti sobě. Jedna z mých nejoblíbenějších scén je sekvence, ve které se v médiích diskutuje nad Supermanovou samotnou existencí a politickou legitimitou. Jde o neuvěřitelně silný moment, který nádherně shrnuje hlavní myšlenky filmu. BvS je umělecké dílo plné alegorií, symboliky, historických, mytologických a uměleckých paralel, náboženské ikonografie, ale i politických a společenských komentářů. I po letech a mnohých zhlédnutích mě neustále překvapují nové detaily, nové paralely a skryté odkazy. BvS není povrchní a bezduchou zábavou jako jiné filmy tohoto žánru. Jde o tříhodinový audiovizuálně dokonalý film s jasnou vizí a perfektním scénářem se skvělými dialogy, který inteligentní diváky nabádá k zamyšlení, klade otázky a přesahuje typický rámec svého žánru. Jde o mainstreamem nedoceněný film, který svými tématy předběhl dobu, je stále relevantní a na který se bude i v budoucnu ještě dlouho vzpomínat jako na jeden z absolutních vrcholů svého žánru. — P.S. Kdyby šla tehdy do kin původní o půl hodinu delší režisérská verze a ne ta studiem zmateně sestříhaná, možná by na tom dnes bylo DCEU úplně jinak a lépe. Pokud jste tedy tento film poprvé a naposledy viděli v kině a nelíbil se vám, zkuste dát šanci jeho původní prodloužené verzi, možná vás překvapí.

Vrána má kolem sebe takovou zvláštní tajemnou auru, která působí i bez vědomí toho, jak tragické její natáčení bylo. Brandon Lee je neuvěřitelný a svou velkou rolí se zapsal do dějin. Temná, smutná a svůdná atmosféra, skvělá akce, teskná hudba, to vše k této gothické kultovce patří. Děj je jednoduchý a moc se nezabývá větší hloubkou a motivací postav. Svět Vrány prostě je. Funguje sám o sobě ve své vlastní legendě. Legendě o Vráně, která žije a bude žít navždy.