Ladyhawke

Seriál, kde se střídaly lepší i slabší díly, ale žádný mě úplně nenadchl, snad s výjimkou posledního dílu The Murmuring. Těšila jsem se hodně na zpracování obou Lovecraftových povídek, ale nakonec vítězně vyšel jen Pickman's Model, Dreams in the Witch House bylo spíše zklamáním (to už se mi více líbilo ztvárnění v antologii Masters of Horror). Ušlo i Lot 36 a Autopsy. Graveyard Rats, The Outside a Viewing mě příliš neoslovily a zanechaly ve mě WTF pocit. Celkově bych seriál hodnotila jako průměrný.

Film jsem si našla v přehledu nejlepších vánočních filmů, jsem milovník hororů, tak jsem si řekla, proč ne? Začátek vypadal relativně dobře, jeden čekal, kam se home invasion vyvine. Bohužel to nakonec sklouzlo do dost idiotského konce, kdy scénář vypadal fanfikce reálně zhrzeného prepubescenta. Reakce většiny postav jsou totálně nepochopitelné, herecké výkony se úplně ani nedají řádně popsat, ale tady bych řekla, že je to slabým scénářem celkově a není prostor k rozehrání. A ten závěr by vyloženě na facepalm, velice těžko uvěřitelný a vlastně i stravitelný. Od půlky filmu jsem bojovala s pocitem film vypnout (taky proto, že mě kluk neskutečně sejřil), ale čekala jsem, zda to dopadne jinak než jsem čekala, ale neskončilo. Jsem přesvědčena, že podruhé na něj koukat nebudu, ani jej nikomu ze známých a kamarádů nebudu doporučovat.

Nádherná, gotická hororová pohádka, s nádhernou výpravou, kostýmy, kulisami, zvířaty (z bezpečnostních a finančních důvodů nepoužiti skoro vůbec vlci), efekty na tu dobu vynikající. Scénář a herecké výkony pokulhávají, vše je jeden příběh s epizodkami, které mají celý příběh dotvářet, někdy se tam nepovede. Film v dnešní době vyděsí spíš jen člověka, který nemá rád horory a hodně se bojí, nicméně za shlédnutí rozhodně stojí. Za mě lepší průměr.

Ač jsem si původně myslela, že půjde o film pouze o zajetí mladé ženy a jejího syna v jedné místnosti a jejich snaze osvobodit se, film jde však ještě dále. Spíše se zaměřuje na fakt, jak se vyrovnat se situací zpátky venku. Pro oba je to velice těžké, pro syna proto, že nikdy nezažil nic jiného než čtyři stěny zahradního přístřešku a pravdu o světě tam venku snáší hodně špatně – nejprve by mu člověk za to vřeštění dal pár facek, ať se vzpamatuje, ale pak si uvědomíte, jak je toho najednou na jedince strašně moc. Těžké chvíle má však i matka, skvěle zahraná Brie Larson, která za roli zaslouženě vyhrála cenu Akademie. Do té doby jsem ji viděla jen v rolích silných žen či mrch (Captain Marvel, Kong: Skull Island, Scott Pilgrim), tato role do této charakteristiky nezapadá. I proto je její výkon obdivuhodný. Jacob Tremblay v roli Jacka exceluje, jako by on sám byl Jackem. Joan Allen a další jim úspěšně sekundují. Joyina otce jsem opravdu téměř nenáviděla. Pro matku je vyrovnávání s návratem do skutečného světa jiné a možná i těžší. Líbilo se mi (ač to bylo dosti drsné), jak si pohrávali se skutečností, že všichni děláme chyby a kdo jsme, že je druhým vyčítáme, když nevíme, proč je udělali. Ztvárnění není drsně syrové, ale je hodně silné. Vzhledem k tomu, že film je nezávislý, nejede na dechberoucí scény, ale jednoduše předkládá situaci, která by mohla reálně nastat. Za mě čtyři hvězdičky.

To, jak se filmoví Britové vyrovnávají s krizí středního věku, jsme již viděli v podobně laděném filmu Do naha! (Full Monty). Tento film, který minul česká kina, se tentokrát nezaměřuje na striptýz, ale synchronizované plavání. Vzhledem k tomu, že jsou to chlapi a ještě nikterak atraktivní, co se týče tělesné stavby i obličeje, není to něco, čím by se asi chtěli chlubit. Hlavního hrdinu sežvýkává střední věk docela fest – tedy nejen jeho, ale i jeho vztah s manželkou, synem, přáteli a spolupracovníky. K týmu se dostává jako slepý k houslím. I ostatní členové týmu mají své démony a problémy. O nějaké jednotě týmu se také nedá mluvit. Nakonec se vyhecují jet na mistrovství. A vyřešit své problémy. Milá, příjemná komedie se solidními hereckými výkony o tom, že nikdy nic není ztraceno a stojí za shlédnutí. Nepřináší však nic nového, někde britský humor lehce zahapruje a nehodí se, občas se zbytečně táhne, i když délka filmu je tak akorát. Lepší průměr. Tři hvězdičky.

Bohemian Rhapsody si nestaví za cíl být 100% věrný skutečnosti, je to spíše biopic pro širší masy, nikoliv jen pro skalní fanoušky skupiny Queen, ačkoliv na scénáři hojně spolupracovali Roger Taylor a Brian May. Příběh Freddieho Mercuryho je stavěný od počátku až do koncertu na Live Aid, má vzestup i pád a nádherně zpracované finále. Cast je velmi dobře vybraný, chemie mezi nimi funguje dokonale – pánové jsou blízcí kamarádi i v reálu, Rami a Lucy jsou skutečný pár, všichni čtyři obětovali hodně přípravě na své role – Rami trénováním Freddieho pohybů, Ben, který v životě nehrál na bicí, se naučil solidně zahrát všechny songy ve filmu, Gwilyn a Joe pilovali hru na kytaru, až nakonec ani na close-upy nemuseli použít dubléry. Film má jistojistě i své mouchy, předvidatelné, klišovité situace, ale není to nic, co by bránilo skvělému zážitku. Film jsem poprvé viděla den před nástupem na terapii a Freddieho sociální izolovanost mimo světla reflektorů, na mě hodně působila. Do teď jsem film shlédla ještě nekolikrát s různým publikem, a všem se film moc líbil a já musím souhlasit. Navíc je vtipný a odsýpá. A poslední koncert, kdy mi občas úctou stály chloupky na zadní straně krku, je opravdovým klenotem celého filmu. Pět hvězdiček.

Knihu jsem četla na střední škole, film (i pofidérní druhý díl) jsem viděla asi 2x. Na nové zpracování jsem byla zvědavá, ačkoliv jsem si nechávala určité rezervy. Ze začátku byl rozjezd slibný, i když herecké výkony byly spíše průměrné, Jasonovi Clarkovi jsem nedokázala přijít na chuť, spíše naopak. Postupem děje se scénář začal víc a víc oddalovat od knižní předlohy. Zlomová scéna knihy, kterou režisérka skvěle pojala v původním filmu, scénáristé otočili – snad aby nenaštvaly současné matky nebo přecitlivělé publikum, pak v tom nadále pokračovali a dokonce si vymysleli úplně jiný konec. To by nebylo to nejhorší, jako spíš celé plytké provedení, které místy nudilo, natož aby děsilo a v jednom okamžiku jsem rozmýšlela, zda se nezvednu a neodejdu z kina domů. Film jsem nakonec dokoukala, ale to jedno shlédnutí mi zcela stačí. Dvě hvězdičky.

Asi měsíc jsem se rozhodovala, zda na tento film jít či nikoliv. Vzhledem k tomu, že se jedná o adaptaci jednoho z mých nejoblíbenějších děl ze středoškolské povinné četby, některé herecké obsazení mě spíše odrazovalo, ale nakonec jsem se přesto rozhodla do kina dojít. Jsem ráda, že jsem tito překážky dala stranou, protože filmem jsem byla nadšena. Scénář byl kvalitně napsaný,a ačkoliv se sem tam odchyloval od knižní předlohy, nebylo to až příliš násilné, až na několik situací, kdy se, podle mého, trochu zabila, atmosféra situace (*SPOILER: například: když Amy spálí Joiny povídky, to že je psala pro tatínka jí Jo vpálí, až když se na to přijde a na Amy to dopadne až v okamžiku, kdy už nejde nic vrátit zpět, stejně tak, při nehodě při bruslení si Jo všimne, že Amy bruslí směrem k tenkému ledu, ale nic jí neřekne, jak je uražená a ještě jí to přeje *SPOILER) Pro mě milým bonusem bylo vložení názoru L.M. Alcott do úst Jo, ohledně životního osudu její postavy, který byl vlastně omluvou romantičnosti té situace. Zajímavý byl i formát propojování současnosti s minulostí na základě podobných znaků, možná jsem měla výhodu předchozího čtení, nicméně zmatené mi to nepřišlo. Herecké výkony děvčat do sebe zapadaly a vytvářely pěkný kolektivní herecký výkon, nicméně mě dokonale roztrhala Florence Pugh jako má oblíbená Amy, její přerod z rozmazlené, sobecké holčiky na mladou, až ohleduplnou ženu, byl neskutečný. Timothée Chalamet byl také velmi milé překvapení, protože jsem jej do té doby nikdy neviděla. Suma sumárum je to nádherný film, kterému dávám s plným svědomím 5 hvězdiček.