Amazonas

Jsem přerostlé dítě, mě to bavilo. Pořád raději se podívám na takovýhle příběh ve zvířátkovém zpracování, než jako nějakou hranou chujovinu s bohulibou myšlenkou.

Klasická chujovina, kterou si pustíte v pět ráno, abyste přežili zbytek noční. Hlavní myšlenka, jako v každém nablblém americkém filmu je, že rodina je základ státu... Blbina prostě. Nic od toho nečekejte a nebudete zklamaní.

První setkání s Ewanem... A absolutní uchvácení jím jako hercem. Měla jsem možnost to vidět v Ládví při nějaké akci - lístky zadara - a totálně mě to dostalo. Dokonce jsem si i říkala, jaký by to bylo super žít v té době a nic neřešit. Soundtrack samozřejmě skvělej!

Dvě, ale jen za vizuál, Pocahontas mám raději v klasické verzi od Disneyho...

Jedním slovem - NÁDHERA. Celou větou - Chytlavý příběh, neskutečně dobře udělaná animace, kterou jsem si užila jak ve 3D, tak 2D a soundtrack, kterýho se už půl roku nemůžu zbavit a taky ho v češtině nemůžu sehnat.

Jsem ráda, že se ještě točí takovéhle filmy, protože přece jen zlatá éra divokeho západu už jaksi vyšuměla. Laciná komedie to určitě není, vůbec jsem to jako komedii nevnímala. Naopak. Přišlo mi to celé takové správně chlapsky upocené. Celej film se prakticky nemluví a to tomu dodává atmosféru. A pak docela překvapivej závěr. Je mi líto, ale já musím vybočit z tříhvězdičkové průměrnosti. Protože když si po dvou letech dokážu vzpomenout na název filmu a nešklebím se u toho, rozhodně pro mě není průměrný.

Westerny jsem milovala jako dítě a po letech jsem se k nim vrátila zrovna tímhle snímkem a neuvěřitelně mě to bavilo! A ano Italové mají talent :)

Díl, kterej mě bavil nejvíc ze všech pěti. Možná proto, že moje povaha je lehce submisivní a představa harému a sultána mě trochu rajcuje. Navíc, když je sultán sexy chlápek. Možná taky proto, že už jsem věděla, že to konečně skončí. Angelika mě opravdu neneadchla. Nevěřím jí vášeň, nevěřím ji strach, ale to je dáno i stylem, jakým se v té době filmy točily. Prudké trhané pohyby, zaboření hlavy do krku při fejkovaném líbání a podobně. I přes to všechno jsem všech pět dílů dala za jedno odpoleldne, protože jsem prostě byla zvědavá, jak to skončí.

Když už si z toho národ dělá legraci, tak přece musím vědět, co to vlastně ten Troška zase splichtil. Do smrti smrťoucí si to budu vyčítat. Dějová linie s Vondráčkovou se ještě dala snést. Možná, kdyby to točil někdo jiný a nějak jinak, tak by to mohl být i příjemný romantický film pro nenáročné. Langmajerovi jako faráři jsem to vážně nevěřila. Altmanová jako hlavní herdekbaba byla prostě na pěst a její slepíčí přítelkyně jakbysmet. Jedinej, kdo mě ne rozesmál, ale lehoulince pobavil, byla Bíla jako cigánka, možná kdyby tam měla ještě nějakej další velkohubej výstup, snášelo by se to lépe. Nicméně byli jsme stateční a skutečně to dokoukali až do konce a bylo to utrpení. Ty tři konce? Člověk se už už chce začít radovat, dát si panáka na uklidnění a Troška mu tu radost zkazí? Infarkt! A ten šok, že tahle zhovadilost bude mít další dva díly? Prosím ne! Straší mě to z víček od jogurtů, z billboardů i z letáků v kině... Ptám se proč?

Červená knihovna mě nikdy nelákala, ovšem po shlédnutí "Jak je důležité mýti Filipa", jsem se rozhodla, že chci vědět, co to ten film vlastně tak paroduje a jestli jsou tyhle stoleté dívčí románky opravdu tak příšerné. Byla jsem příjemně překvapena. Ano je to slaďounké, ano je to naivní, ale je to i milé. Rozhodně kdybych měla doporučit shlédnutí Rozumu a Citu, tak v této starší verzi s Alanem Rickmanem (protože on prostě ve špatných filmech nehraje) a novější třídílnou verzi bych si nechala jen jako zdroj dopňujících informací.