BoXBe

Druhé Opus Magnum nejen Miloše Formana ale celé historie filmové tvorby. Líp to nejde. Ikona. Viděno nejméně pětkrát a nikdy neodmítnu zas a zas.

Hvězda se zrodila. Ne, že bych sledoval televizní tvorbu, ale na šuškandu slyším a od Pustiny a Hořícího keře si nevybavuji, že by stálo za řeč nějaké další drama s takovou pověstí a reálnou kvalitou. A vyplatilo se. Ještě o Markovičovi hodně uslyšíme. Nejen při předávání nejrůznějších cen. Přinejmenším od neklidného táty ve Studni Majora Zemana si nevybavuji sugestivnější hororovou postavu, než je role L. Hojera, možná ještě mimozemšťany od Věry Chytilové. Gratuluji celému tvůrčímu týmu ke skvělé práci. Výtky bych měl, ale za to, že to na rozdíl od Fincherova Mindhuntera, aspoň jasně uzavřeli, mají u mě velké plus.

Jestli nevíte jaký film dnes večer, tohle je na jistotu. Nejvíce jsem překonával strach z toho, jaký to bude thriller o záchraně dětí. Zbytečně. Dramaturgicky perfektní. V žánru je jen máloco takhle vysoko co do věrohodnosti, kvality a citu jak pro záchranu samotnou tak pro techniku a specifikum jeskynního potápění. Navždy se zapíše do vzpomínek. A snad i do historie filmového plátna. Je to profesionálně odvedená 100 % práce bez patosu a zbytečných dramat o chvílích, kdy by si to klidně mohla dovolit. Obrovská škoda distribuční politiky a způsobu jak to šlo do kin, zaslouží si více diváků. Nádherná krajina, btw.

Zásadní zpověď o současnosti, o nás především. Bolestně aktuální snímek z kategorie "současná společenská témata", u Agnieszky Holland s jasným přesahem na historii lidské civilizace přinejmenším tu moderní ve dvacátém století. Může to být nepříjemný pohled, ale to někdy pohled do zrcadla bývá. Dokud se někdy nekoukneme i sami na sebe, můžeme jen těžko hodnotit ostatní. Připomene Nabarvené ptáče. Nejen barevnými odstíny .

Instant Classic. A s Osobním strážcem do určité míry definice začátku filmových devadesátých let. Patří mezi ty filmy, kterým ty Oscarové sošky dodnes ze srdce přeju. Ostatně, ty roky patřily Kevinovi Costnerovi: Tanec s vlky, Osobní strážce, Robin Hood, i ten krach s Waterworld bych započítal, alespoň to zkusil, kdo by mohl říct totéž. Uvidíme s Horizon letos...

Nechal jsem se dojmout přesně tak jak měl celé čtyři díly seriál v úmyslu. Správná věc se podařila. Konsekvence se dostavily. Případ v realitě pokračuje. Seriál i ten skutečný příběh vygradoval. Přinejmenším co do obsahu stejně zásadní jako třeba seriál Dopesick a obdobné filmy. A uctivá poklona pane Batesi a všem ostatním, tuhle káru táhnout přes dvacet let zvládne na světě jen hrstka lidí.

Krutě Orwellovský souboj jednotlivců s neprůhledným a rezistentním systémem drásá nervy více, než nová série True Detective.

Top seriálová a žánrová událost roku 2024 takhle ze startu. Není divu, že to Británií tak zatřáslo. Odlupování skutečnosti doručuje nervy drásající momenty (nad systémovou zvůlí) až se žaludek svírá. Alan se Susan získávají cenu za nejsympatičtější seriálový pár :)

Nechci to moc přehánět, ale za mě asi film roku. Hlavně za to srdíčko a poctivost a exteriéry. Způsob jakým se natočila akce, i když maličko nepřehledná, je taky radost. Režisér a tvůrci si očividně užívají, že můžou a jedou na plné pecky. Na koních, v blátě, s kordy kde to jde jak to jde. K tomu soundtrack z Batmana, který jsem musel zkousnout, ale aspoň tomu dal dynamiku. Líbilo se mi snad všechno. První scéna. Seznámení. Komtesa. Nástup při záchraně milenců. Jízdy na koni. Ples se svůdnou milady. Hra o čas a jízda. Pocty. Hlášky. Svatební "obřad". Všechno klaplo. A tu nepřehlednost tomu za to všechno dobré umím odpustit. Pokračování bude bomba, jestli se podařilo poučit z chyb.

Žádá si velkou dávku trpělivosti. Odmění se za to hloubkou a dotekem poselství, které přesahuje jeden lidský život. Meditativní kamera dala připomenout, že kino dopadá tím víc, čím více se může opřít o dlouhé scény, zvuk a velkorysé kompozice. Šumění stromů vtahovalo a obraz magnetizoval. Hasan je především zážitek a jak se blíží pomalým, ale jistým krokem k závěru, je taky myšlenkou o věčném konfliktu kým chceme být, kým ve skutečnosti a pro koho jsme. A o tom, že všechny naše plány a malichernosti jednou zkříží ten omezený čas, co nám byl dán. Omezený i přesto, že tempo filmu připomíná chvílemi celou věčnost. Záměrně. (HBO Max)