Recenze (159)
Dracula (1992)
Atmosféra filmu je téměř totožná s představou, kterou ve mne vyvolala kniha a to je pro mne důkazem opravdu dobře zpracované předlohy. Píšu jen "dobře", i když bych rád napsal "skvěle", ale nejde to. Toto zpracování totiž podstatně mění vztah Miny a Draculy, když Druculou vynucenou přeměnu Miny na upíra režisér změnil v její "dobrovolný akt". Ale Coppolovi to na druhou stranu umožnilo zvýraznit démonickou přitažlivost Draculy, které podlehne bránící se Mina. Abych nezapomněl, poklonu v tomto případě musím složit i Gary Oldmanovi, který je co by Dracula naprosto k na(za-?)kousnutí.
Devátá brána (1999)
Mysteriózní příběh, který se mi opravdu líbil. Nápad cesty do Pekla formou devíti "bran" je taky dost dobrý. Ale jaké je vlastně Peklo?.. Depp je prostě Pan herec, zatím si nevzpomínám, že by někde "propadl"... a okultismus a satanášek je moje krevní skupina.
Dětská hra 2 (1990)
Mám dojem, že už jsem něco podobnýho viděl... Aha! Dětská hra! Ale proč to točili znovu?
Děsná hlína (1994)
Určitě zajímavý nápad, ale že by to opravdu byla "Děsná hlína"?
Deníky červených střevíčků (1992) (seriál)
Je opravdu nutné, aby tady podobné věci byly? Co tak ušetřit místo na serveru.
Den nezávislosti (1996)
2* za triky, který jsou slušný. Jinak děsná slátanina...
Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992)
Něco podobného bych od Chytilové nečekal. Tento film mi, stejně jako paní režisérka, k srdci nepřirostl. Variace na téma "rychle nabyl, rychle pozbyl" je velmi svérázně podána. I když je plná dnes velmi populárních hlášek, ale velmi často jen díky jejich vulgaritě. Sprosté slovo, užité na správném místě, má potenciál být velmi vtipné, avšak v tak velkém množství a mnohdy na nesprávném místě je na HOVNO! (z nutrie, chcete-li)
Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994)
Tahle komedie mě pobavila a určitě ji každému doporučuju. Na druhou stranu jí něco chybí. Jsou to ty hlášky, které jsou tak populární, že si na ně vzpomenete i za několik let...
Copak je to za vojáka... (1987)
Je to celkem sranda a pokud to jen jako srandu berete, tak budiž. Ale nic víc, nic míň.
Cesta do pravěku (1955)
Na dobu svého vzniku je to skutečně jedinečný snímek. Nápad, provedení... Tenhle film patří do národního pokladu a Karel Zeman jen potvrdil, že byl Houdini svého oboru.