ALchemik

U tohoto filmu mne zaujala lehkost a uvolněnost konverzace mezi Romy a Alainem. Působily tak, jako by byli skutečná dvojice, žijící spolu léta. (No jo, tak mně hned nekamenujte, že jsem to zjistil až teď). Napínavý film od začátku až do konce.

Prostě nádhera, že by mi snad slza ukanula...

Tento film se mi opravdu vryl do paměti už v osmdesátých letech, kdy mi rodiče dovolili ho sledovat v pozdní noční hodině. Od té doby, když mám chuť na kvalitní francouzkou detektivku (a zároveň i vtipnou), pustím si právě tuhle. A vstřebávám vše, co zůstalo ležet tam v osmdesátých letech na gauči v desetiltým klukovi...

Tohle je prostě nádhera sledovat. Zvlášť, když to neskončí pro Delona vůbec dobře...

Film byl napínavý a nenechal mně ani na chvíli vypadnout z tempa. Delon dokázal i mlčením a pohledy vytvořit atmosféru, kdy jen s napětím čekáte, co se semele. Podle mne dobrý film srovnatelný s jinými ze spolupráce Deray-Delon.

Oba pánové v hlavních rolích mně bavili celou dobu a jejich vyzrálost na mně dýchla jako závan podzimu.

Zatím jediný film s Delonem u kterého lituju stráveného času...

Před deseti lety jsem tento film v polovině stopáže vypnul. Zaujala mne tenkrát jen písnička od Davida Bowieho v synchronizaci s rychle ubíhajícími pruhy na silnici... Tentokrát jsem ho dal celý, ale možná jsem ho vůbec nepochopil, jestli o to vlastně vůbec jde. Hlavní hrdina podle mně zřejmě trpěl schizofreníí. Anebo ten rejža?

Ten, kdo čekal nějakou Lynchovskou divočinu, byl nejspíš zklamán, ale já byl navýsost potěšen toto dílo shlédnout a smekám. A taky Alwinovi závidím.

I přes to, že se vlastně jedná o obyčejný námět, dokázal z něj Bergman (jako vždy) udělat celistvé a zajímavé dílo. Mně kupodivu ale nejvíce zaujaly exteriéry filmu, kdy mladý zamilovaný pár vyplouvá lodí. Dlouhé záběry na krajinu a mlčení je to, co si nesu z tohoto filmu hluboko v srdci.