topi80

Oceňuji, že mladému Trojanovi je na rozdíl od táty aspoň rozumět, ale jinak mě tato verze Ikarova pádu pro teenagery nějak nevtáhla. To komorní provedení má své kouzlo, ale tady to příběhové vystavění vyloženě chybělo.

Těšil jsem se na film, který navzdory své povrchnosti bude takřka vizionářský (podobně jako třeba Demolition Man), jenže po velmi slibném začátku, kdy se Joe dostal do budoucnosti, se vše zaseklo, spokojilo se s onou degenerovanou budoucností a nepřipravovalo pro diváka další vývoj či překvapení. Takže docela velké zklamání, i když geniální plán na útěk z vězení nebo projevy na zasedání kongresu jsou nezapomenutelné.

Nebudu se zdržovat sofistikovanými rozbory, na které beztak mé vyjadřovací schopnosti nestačí. Skvělé zachycení nihilismu a šedi, úžasně odpudivý zjev hlavních protagonistů (zvláště Špína se vyvedl na jedničku) v hadrech, které by se dnes nejeden styděl vynést i do popelnice, a úžasná sonda do prostředí, ve kterém je vymývání vlastního mozku hektolitry chlastu jediným únikem od reality, se kterou svobodomyslný člověk nechce mít nic společného. Ale aby nedošlo k mýlce, protagonisty ani omylem nepovažuji za nějakou opozici, nýbrž jen santusácké flákače, kteří si právě v odporu k režimu našli alibi pro své santusáctví. První část filmu je spíše jakýmsi dokumentárním zachycením atmosféry máničkovských dýchánků a rebelství (nechci říkat bez příčiny, jelikož příčina se v tomto případě dostaví jako následek), postupně se nabaluje i jakýsi příběh, který se nakonec ukáže být dostatečně poutavým a nosným (mé neusnutí v pozdních večerních hodinách budiž důkazem). Přátelství zalité v nekonečné řece piv a rumu, orámované nekonečným tokem promrhaného času obepínajícím zaplivanou nálevnu a sdílené dýchánky, na které se nezapomíná. A v průběhu filmu zjistíte, že s těmi zjevy a budižkničemy vlastně celkem sympatizujete.

Mé dojmy budou asi podobně kusé jako celý film, od kterého jsem rozhodně čekal více a který mi nedával moc smyslu. Co jsem tedy zaznamenal? Život osla, jenž byl jako mládě milovaným mazlíkem, aby pak naskočil do reálného života, ve kterém se stane pracovním zvířetem, se kterým není vždy zrovna vybíravě zacházeno, zatímco kolem něj se dějí různé věci, ve kterých zřejmě neuvidí o moc více smyslu než já jako divák. Pak tady máme Marii, rovněž bezstarostné dítě, které si během dospívání osvojí takřka sebepoškozující chování, které postrádá jakoukoli logiku a důvod. Pak tady máme "zápletku" kolem Arnolda, kterou jsem nepochytil už vůbec. A spoustu dalších postav, jejichž jedinou úlohou je, že se chovají přinejmenším divně (rodiče Marie, přítel z dětství) či přímo odpudivě (hlavní frajer). I když musím přiznat filmu kvality i schopnost zanechat hluboký dojem, zřejmě jsem ještě nevyspěl natolik, abych ho dokázal ocenit stejně jako ti, kteří ho asi pochopili lépe.

Těžko říci, jestli je král v podání Karla Heřmánka pro své okolí nesnesitelnějším jako blbec nebo ten přemoudřelý, ovšem prozření šaška, který zjistí, že nedokáže vymyslet větší šaškárnu než sám král a že je vlastně vážný člověk, také stojí za to.

Typická komedie made in Oldřich Lipský. Gagy tradičně dotáhnuté do absurdna a spousta nezapomenutelných hlášek. Ale nechvalme jen legraci a originalitu, chválu si zaslouží i gró klasického filmařského řemesla, což je v tomto filmu zdařilá dobová stylizace (byť parodizovaná).

Jan Tuna by se měl věnovat spíše moderování nějakého pořadu, kde celebrity ukazují zadky či něčemu podobně duchaplnému. Jeho bulvárně podbízivě afektovaný styl tak maximálně způsobí, že člověk dostane na ty sračky větší chuť než na dokoukání tohoto pořadu.

Nedávno jsem se tady rozohnil nad několika operami, které prošly holocaustem v podání rádobymoderních režisérů. Zde jsem byl v prvním dějství odehrávajícím se ve vodě naprosto uchvácen a připraven nasázet pět hvězdiček. I choreografie nádherně podporovala Dvořákovu nádhernou hudbu. Jenže ve druhém dějství na mě vyskočil wtf moment s pet flaškami. Ale na druhou stranu musím uznat, že neotřelé ztvárnění odosobněného lidského světa atmosféře díla prospělo, takže jsem vzal na milost i prince Kena a velmi svérázně pojatou podobu kněžny. Ve třetím dějství jsme se vrátili zase do vody. Velký obdiv všem zúčastněným, jak se popasovali se zpíváním třeba po krk ve vodě a v neposlední řadě s češtinou. Mimochodem, nádherná básnická práce s jazykem je doménou této opery. Líbil se mi Aleksei Isaev v roli vodníka, který byl pánem vod, ale současně dojemný. Verdikt? Zpracování bylo moderní, mnohdy extravagantní, ale ani na chvíli nebylo neuctivé ani k divákovi ani k opeře samotné. Ba právě naopak, povýšilo ji na skutečně úchvatnou podívanou.

Jedno z představení, kde se hra ve vtipnosti vyrovná semináři. Hodně nahláškované, černohumorné, skvěle jsem se bavil.

Pochopil jsem to správně, že pořad spočívá v tom, že Soukup něco kuchtí, zatímco Agáta mu pokládá neuvěřitelně hloupé otázky (já tedy vždycky myslel, že ta hloupost je jen její mediální image, a ono ne), načež Soukup ještě hloupěji odpovídá (jak tohleto mohlo vydělat miliardy?)?