topi80

Tak, soudruzi, když nebudete věřit našim Stranou a vládou schváleným médiím, budete se zuby nehty bránit tomu, aby vám ctihodné společnosti Facebook, Google nebo u vás v ČR Seznam vybíraly zprávy, kterým máte věřit, budete se pídit po jiných informacích, než které vám předkládáme, pak jste jako ti troubové z našeho filmu. Takto by se zhruba dal shrnout obsah tohoto veledíla. Soudruhu, drž hubu a krok, věř tomu, co ti říkáme, a neopovažuj se přemýšlet. Pokus o natočení satiry ve stylu Mars útočí nevyšel, zůstala jen angažovaná svazácká agitka.

Platí zde totéž, co pro první díl. Čekal jsem o dost třeskutější legraci, a i když tu Pierre Richard dostává víc prostoru k šaškování ("Vy nejste ten na karate?") než v prvním dílu, opět se tu o zábavu stará hlavně hláškující Jean Rochefort. Za povšimnutí stojí v oboudílech výkon Jeana Carmeta, jehož postava skutečně vzbuzuje lítost a já si říkám, že bych ho docela rád viděl v nějaké dramatické tragické roli.

Já tedy čekal o dost třeskutější legraci. O tu se zde navíc ani tak moc nestará Pierre Richard, jako spíše agenti v čele s cynicky  hláškujícím Jeaem Rochefortem. Nejde tedy o komedii, která ve vás vyvolá třeskutý smích, spíše o takovou úsměvnou anekdotu a pohodu, která z tehdejší ještě nemultikulturní a nezničené Francie vyzařuje.

Tato pohádka se asi neubrání srovnání s Třemi oříšky pro Popelku, ale je třeba mít na paměti, že Vorlíčkův opus magnum je takřka velkofilm, zatímco tato Popelka je klasická studiovka made in Vlasta Janečková. Přesto se i ve skromných podmínkách podařilo vytvořit podívanou, která ty studiové kulisy, ze kterých vzešla, dokázala překonat, a to navzdory topornému princovi, jemuž se vlil nějaký život do žil až ve chvíli, kdy začal zpívat. Samotná Popelka v podání Evy Hruškové byla výborná, pochvalu si zaslouží i písně. Když řeknu, že je má na svědomí Angelo Michajlov, stejně jako u Zlatovlásky, tak asi není třeba dalších chvalozpěvů.

Všechny děti už jsou příliš velké, proto soustředění pozornosti na nejvýraznější charaktery, trdy JTho a Danu, je logické. Co se však tvůrcům odpustit nedá, je to, jak z vychcaného, vynalézavého a hláškujícího JTho udělali troskovitého budižkničemu.

Mně tato série přišla i přes pár slabých zápletek hodně vtipná. Trochu zženštilý francouzský kadeřník byl skvělou záminkou k typu přímočarého humoru a narážek, které mi sedly. Přitroublý Cody, který byl navzdory své debilitě ze všech nejchytřejší a nejsprávnější, už opravdu přesluhoval.

Na zajatecký tábor (zvláště pro problémové zajatce) byla v areálu sice až moc velká pohodička. Ale kde tento film boduje na celé čáře, to je zachycení všech těch přátelství mezi postavami. Právě to jsem tvůrcům i představitelům hlavních rolí sežral i s navijákem a je to asi tím nejsilnějším dojmem, který ve mně po zhlédnutí filmu zůstává.

Stopáž by se mohla zdát příliš dlouhá na takovou zápletku, ale já se nenudil ani chvíli. Nutkání hlavního hrdiny za každou cenu nemachrovat, i když budu za pitomce, jsem sice moc nechápal, ale jeho přístup mě bavil a samozřejmě to skvěle funguje jako magnet přitahující diváka neustále k filmu. Zvlášť když velmi zajímavými charaktery oplývaly i beze zbytku všechny ostatní postavy na place. Závěrečná spravedlivost starého Hannasseyho už sice byla trochu přepálená, jakkoli jeho vztah k synovi byl nejzajímavější vztahovou zápletkou filmu. Každopádně bezvadný starosvětský film.

Povedená taškařice, i když mám po zhlédnutí dojem, že tomu ještě něco chybělo (anebo při přípravě žertíku přebývalo). Pepa Dvořák výborný, ale Zdeněk Řehoř v roli komisního sucharského ouřady naprosto fenomenální. A za to ta čtvrtá hvězdička.

Seriál, který je pojatý jako mozaika scének ze života, kdy se s Karlem Hašlerem ocitneme v nějakém prostředí, kde se nakumulují setkání s dalšími osobnostmi a hrdina našeho příběhu zde načerpá inspirace, které jeho životní kroky nasměrují zase někam dál. Vlastně něco podobného známe z filmu Jára Cimrman ležící spící nebo z hraných scének v pořadu O poklad Anežky České. Seriál si neklade nějaké vysoké ambice po stránkách filmové výpravy, nýbrž zůstává zábavně vzdělávací freskou vzešlou z televizních studií. Jakmile může tento popis působit odtažitě, opak je pravdou, toto provedení celému dílu sluší. Viktor Preiss exceluje, dobře zpívá a odhaluje nám melodičnost a zábavnost Hašlerových šlágrů. Jediné, co mi leze nesnesitelně na nervy, je patetické průvodní slovo v podání zde velmi nepříjemně působící Jiřiny Jiráskové.