Carnosaurus

Nejlepší film všech dob. Teda pro mě.

Mix opravdového filmového umění a popcornové podívané. Dokonalý film a neopakovatelný zážitek.

Zplozenec artu a grindu, který kašle na všechny trendy. Vypadá hnusně, ale je zatraceně cool. Tváří se drsně, ale je to v podstatě romantik. Pacifista s bouchačkou za opaskem. Vegetarián s kýtou v hubě. Vrah se svědomím. Vince Vaughn s Oscarem. Citlivý romantický film plný násilí a krve. Pro mě největší filmová událost roku 2017.

Evans tentokrát narubanou mlátičku narouboval Volavkou. Celé je to jiné než jednička, to je handicap i vítaná změna zároveň. První díl byl něco neopakovatelného a díky bohu, že Evans to pochopil a nesnažil se vykrádat sám sebe. Tohle je spíše gangsterské drama proložené naprosto dokonalými akčními scénami, které vyráží dech.

Film vybroušený jako diamant. Coppola postupně dávkuje atmosféru strachu a nejistoty symbolickou cestou proti proudu řeky. Ve filmu je opravdu málo racionálně smýšlejících postav a postupem času jich neustále ubývá. Líbí se mi scéna, kdy důstojníci pouští Martinu Sheenovi záznam s hlasem Marlona Branda. Jde o chytrý tah jak navodit pocit strachu a povzbudit diváka, aby vydržel až do konce filmu a počkal si na Branda v celé své "kráse". Jeho postava je dokonale napsaná a každé jeho slovo mě doslova přikovalo k filmu. Samozřejmě je zde spousta zajímavých postav a událostí, ale všechny se sbíhají a vyúsťují v Brandově promluvě o hrůze. Nevím proč, ale film ve mně vyvolal vzpomínku na Tenkou červenou linii. Oba dva se vyznačují určitou fascinací přírodou. Zatímco Malick v "linii" nacházel v přírodě klid a vysvobození z nesmyslnosti lidského počínání, Coppola používá cestu do hloubi pralesa jako metaforu cesty do záhuby. Příroda je zde nelítostná, má až hororové vzezření a skvěle doplňuje pocit neustále se stupňujícího šílenství, které obklopuje hlavního hrdinu, excelentně ztvárněného Martinem Sheenem.

Mimořádně působivý snímek, který uchvacuje nádhernými obrazy a dokonalým vykreslením pochmurné a depresivní atmosféry. Jeho délka je jeho největší výhodou, protože má dostatek prostoru k vtažení diváka do děje a prostředí. Za zmínku stojí i krásná hudba, která je stejně hypnotická jako obrazová složka. Dějově velice prostý film, který však sází na jinou kartu. Tarr naprosto geniálně pracuje s filmovým časem a hudební složkou, která snímek povyšuje na nádhernou poetickou jízdu, která je sice pomalejší než šnek, ale pokud přijmete pravidla hry, bohatě se Vám odmění.

Absolutně zásadní akční, šílená, našlapaná, brutální, divoká, rozjetá pecka všech pecek. Rozhodně však nejde o bezmyšlenkovitou řežbu. Snímek je prosycen humorem i melodramatickými výlevy. To vše je však dokonale vyvážené. John Woo předvedl skutečně divoký akční balet a solí a solí. Nechybí holubice, střelba obou ruč a několik svěžích nápadů. Tenhle film má zkrátka koule.

Krásný film plný nádherné hudby, skvělých herců a intenzivních scén. Danny Boyle dokázal vybalancovat epickou scifárnu, drsný horor a dojemný lidský film plný naděje. Neskutečnej nářez.